Článek
GIORGIO DE CHIRICO: MALBA JE KOUZELNÉ UMĚNÍ
Výstava pod tímto názvem končí v Italském kulturním institutu už tuto neděli. Kdo ji v paláci na pražské Malé Straně ještě neviděl a chtěl by, nechť si tedy pospíší. Expozice představuje na 60 děl malíře Giorgia de Chirica (1888-1978), kterého italský velvyslanec Alessandro Gaudiano při této příležitosti označil za „ústřední postavu 20. století, a to nejen pro Itálii, ale i mezinárodní umění“. V tom má nepochybně pravdu, i když tento poměrně ambiciózní projekt poučenému návštěvníku vyjeví i jisté „háčky“. Ďábel, jak známo, tkví v detailu. De Chirico v letech 1910-1918 vytvořil asi 150 svých nejslavnějších maleb v tzv. metafyzickém stylu. Ten poté opustil ve prospěch expresivně pojatého novobaroka. Olejomalby tohoto typu zde převažují.
Kompozice Piazza D´Italia, monumento al poeta z pražské výstavy (viz hlavní fotografie k článku), zdobící i propagační plakát, vypadá přesně jako ona ceněná metafyzika z počátku minulého století. Jenže datována je až rokem 1972. Jak je to možné? O vysvětlení požádejme výtvarníka Renata Guttusa (1911-1987), který před půl stoletím recenzoval de Chiricovu retrospektivu v Miláně. „Musím kromě toho poznamenat, že i mezi jeho novými verzemi metafyzických obrazů (po dvaceti nebo třiceti letech), patřícími k jeho nejméně šťastným malbám, jsem našel několik opravdu krásných,“ snažil se omluvit čistě obchodní přístup svého souputníka.
Trh si totiž žádal jen průkopnický styl, de Chirico proto začal poptávku dodatečně uspokojovat. Rozdíly jsou i dnes zdrcující: původní dílo může stát až čtvrt miliardy korun, pozdější autorské napodobeniny stěží desetinu. Pražská výstava zároveň ukazuje jistý paradox a pozitivum v jednom. De Chirico živým štětcem i náměty (hlavně u grafik) z méně žádaného období připomíná tzv. transavantgardu, hnutí mladých italských výtvarníků 80. let minulého století. Zdá se, že jeho hvězdy jako Sandro Chia nebo Francesco Clemente věděly, kde najít trochu nečekané poučení…
FRAGMENTY PAMĚTI: SVATOVÍTSKÝ POKLAD V ZRCADLE SOUČASNÉHO UMĚNÍ
Ostatkový kříž Českého království objednaný Karlem IV. představuje těžiště expozice
Zato na návštěvu výstavy pod tímto názvem v Jízdárně Pražského hradu máme čas až do 26. července tohoto roku. K vidění je zde nejen 150 předmětů ze zmíněného pokladu, ale i umělecká moderna. „Podařilo se nám dostat na Pražský hrad práce Gerharda Richtera, Josepha Beuyse nebo fotografie Josefa Koudelky. Vůbec poprvé budou mít lidé v Česku možnost vidět dílo Papež – studie k portrétu IV od Francise Bacona a šestimetrové plátno Čechy leží u moře Anselma Kiefera,“ řekla k tomu Veronika Wolf, kulturní a programová ředitelka Pražského hradu.
K Baconově slavnému námětu poznamenejme, že zde nechybí reprodukce Portrétu Innocence X. od španělského mistra Diega Velázqueze (1599-1660). Ten britského malíře inspiroval. Z neznámých důvodů však hlavní kurátor výstavy Jiří Fajt určil, že se bude poměrně vysokou rychlostí otáčet. V kontemplativním přítmí bodově osvětlených vitrín však tato samoúčelná „inovace“ jen rozptyluje. Monumentální socha české exulantky Magdaleny Jetelové Vyhnání má zase připomenout diskutabilní odsun sudetských Němců. Díky své těžkopádné doslovnosti (utíkající torza nohou) působí jen jako propagandistické gesto. Nepřekvapí, že skvosty z našich dějin — včetně přilbice svatého Václava — dominují sami o sobě i bez křečovitých pokusů o kontexty.
SBLÍŽENÍ - PROTĚJŠKY VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ MEZI 15. A 21. STOLETÍM
Podobným směrem se ubírá i pod tímto názvem prezentovaná aktualita Cyprián Fine Art Gallery, čerstvé štiky v rybníku pražských soukromých galerií. Výstava zkoumá společná témata napříč díly, která jsou od sebe časově vzdálená v závislosti na zvoleném médiu. Například italská socha Venuše ze 16. století vede dialog s erotickou fotografií Helmuta Newtona (1920–2004). Nebo baroko versus pop-art: obraz z dílny holandského mistra Joachima Wtewaela (1566–1638) vedle sítotisku amerického výtvarníka slovenského původu Andyho Warhola (1928–1987). A rozbouřené moře od Pietera Muliera II. (1637–1701), vlevo na snímku níže, kontrastuje s chemicky kontaminovanou hladinou bazénu plátna od skoro třicátníka Petra Dejmka.
Už jen historické prostory galerie na Rašínově nábřeží představují estetický zážitek
Někdy stačí málo. Postavte křehkou asambláž z 3D tiskárny Memento Mori od Tomáše Merty na masivní trezor z 18. století (za 162 000 kč) a přijde vám to jako věc z jednoho kusu. Ohňostroj vystavených kuriozit pokračuje třeba kamenným fragmentem z katedrály v Kolíně nad Rýnem nebo iluminovanou kresbou svaté Anežky z 15. století o rozměrech pouhých 7,5×7,5 cm.
Jistě: od Warhola jsme už viděli zajímavější náměty, než je portrét královny Ntombi Twala ze Svazijska. Také výše zmíněná M. Jetelová zde maluje na plátno kouřem, jako kdyby nikdo neznal obrazy Jiřího Georga Dokoupila vytvořené dýmem ze svíček. To však nic nemění na skutečnosti, že tato ochutnávka představuje jen zlomek ze sedmi desítek do 14. května vystavených děl. Už proto si tu snad každý návštěvník najde něco svého.
Seznam zdrojů:
https://iicpraga.esteri.it/cs/news/dall_istituto/2026/03/giorgio-de-chirico-dipingere-e-larte-magica-inaugurazione-della-mostra-allistituto-italiano-di-cultura-di-praga-primo-evento-pubblico-della-fondazione-a/
Renato Guttuso: O malířích (Odeon 1984)
https://artplus.cz/cs/auction-news/1/giorgio-de-chirico-z-narodni-galerie
https://atlas.centrum.cz/clanek/jizdarna-prazskeho-hradu-vystavuje-svatovitsky-poklad-doplneny-soucasnym-umenim-182628?lp=1
https://cp-arts.de/exhibitions/26-convergence-counterparts-in-visual-art-from-the-15th-to/
