Článek
Influenceři často představují různá témata spojená se službami a produkty, které jsou jim poskytnuty, jindy se žena snaží nadhodit udici partnerovi ohledně sňatku anebo vhodného prstenu. Sama jsem americkým „big blingem“ kdysi prezentována byla, více do podrobností zacházet nebudu, ale role prstenu v rámci historie je zajímavá. Jednou jsem přispěla svou historickou znalostí do amerického článku ohledně římských kroužků, ale novodobější historie je více zajímavější.
Diamantové prsteny se staly rozšířenými až po 2. světové válce, v roce 1947, podobně jako tlustý Santa Claus od Coca Coly, díky masivní reklamě firmy De Beers. V Čechách se v 19. a 20. století ujal zvyk, že zásnubní prsteny jsou zdobeny diamantem nebo jiným drahým kamenem a snubní prsteny jsou obvykle jednodušší a bez kamenů. Během novověku, zejména po objevení diamantových dolů v Jižní Africe a Americe (1867) v 19. století, se diamantové prsteny staly populárnějšími a dostupnějšími pro širší vrstvy populace.
Z původně politicky aranžovaného spojení dědičky Burgundska Marie a Maxmiliána Habsburského vznikla také nová tradice v podobě diamantového prstenu jen pro nastávající choť. Rakouský arcivévoda Maximilián požádal o ruku Marii Burgundskou prstenem, který byl zdoben dlouhými a úzkými diamanty usazenými ve tvaru písmene M. V historii získáním prstenu se žena automaticky stala manželkou muže, který jí prsten věnoval.
Nejstarší známé příklady zásnubních prstenů lze vystopovat až do starověkého Egypta. Egypťané věřili, že nošení prstenu na čtvrtém prstu levé ruky symbolizuje věčné pouto mezi dvěma lidmi, protože právě tudy měla vést žíla přímo k srdci. Původní prsteny byly jednoduché pletené proužky z rákosu, ale později se vyvinuly do složitějších kovových prstenů zdobených symboly lásky, jako jsou srdce a ptáci. Tyto prsteny nosili jak muži, tak ženy. Alexander Veliký přinesl zvyk nošení koruny z Persie a svatebních prstenu z Egypta, z území, která dobyl. Římské manželky nosily zásnubní prsteny z železa nebo slonoviny připevněné k malým klíčkům, aby symbolizovaly vlastnictví svých manželů.
Byl to Aulus Gellius (123-165 AD), který ustálil zvyk nošení snubního prstenu na prsteníčku levé ruky. I tak si Plini ve svém dějepisném pojetí stěžuje, že Britové a Galové na římský zvyk a právo nedbají a ukazují jim vztyčený prst, tedy stále nosí svatební prsten na prostředníčku. S postupem času se tyto prsteny staly složitějšími a symbolickými. Až ve 13. století církev definitivně povolila a přijala zásnubní prsteny, které ale nebyly tolik výrazné. Prsteny byly žehnány knězem a manželství se stalo posvátným. Z angličtiny pochází slovo „wedding“ - svatba, jako výměna darů, většinou prstenu, který znamenal oficiální spojení.
Ve 14. století Geoffrey Chaucer ve své básni Rytířský příběh zmínil zásnubní prsteny jako symbol manželství. Myšlenka byla ještě více idealizována v Shakespearových hrách, například v Romeovi a Julii, kdy Julie říká: Má štědrost je nekonečná jako moře; má láska je hluboká: čím víc ti dávám, tím víc mám, protože obojí je nekonečné. (Julie jako projev své lásky dává sestře prsten, aby ho předala Romeovi.)
Mladý holobrádek Eduard VI., syn Jindřicha VIII., se snažil ustálit zvyk nošení
prstenu zákonem v the Common Book of Law, kde instruoval, že prsten musí být
nošen na prostředníčku levé ruky u všech protestantských svateb. Evropskou
revoluci způsobil až Tridentský končil. Ten ustálil používání svatebních prstenu jako formu manželství a důkaz oficiality sňatku.
Až do 40. let 20. století muži snubní prsteny nenosili. Tedy jak kde. K nošení je přiměla až válka, ale svatební prsten lze vidět např na ruce britského krále Jiřího V., který se ženil v roce 1892. Dodnes někteří muži nosí snubní prsten, jiní ne, ale zásnubní prsten je už určen jen pro ženu a byl symbolem majetku.
Během viktoriánské éry se symbolismus zásnubních prstenů začal měnit s rostoucí prevalencí diamantů. Manžel královny Viktorie, princ Albert, jí daroval zásnubní prsten ve tvaru hada, symbolu věčné lásky. Viktorie navíc zavedla bílé šaty jako normu pro nevěsty. To rozpoutalo trend mezi bohatými, a diamanty se staly standardem. Ne tak u britských královských svateb a prstenu. Záleželo také na straně nositele a dárce. Mladičká Diana si vybrala veliký prsten, což je spíše typické pro USA a ne vždy velikost diamantů anebo drahého kamene zvěstuje cenu. Její prsten byl předán její snaše Catherine. Občas jde o rodinnou tradici předávání rodinného prstenu, jindy o malou kreativitu a lenost. Princezna Eugenie nedostala diamant, ale vkusný prsten s drahým kamenem v její oblíbené barvě. Prsten pro zesnulou královnu Alžbětu II. byl udělán z diamantů posbíraných ze šperků matky prince Filipa. Na zakázku a míru byl také vyroben prsten pro Rachel Meghan Markle, ženu prince Harryho, ale nechala si ho předělat dle svého, což se nedělá. Britské královské slečny se prostě skoro ze zákona vdávat musí, ale jejich prsteny jsou většinou vkusné než ukázka vulgarity viděna v Hollywoodu nebo sledování, zda má nebo nemá prsten na ruce.
Zatímco laboratorně vyrobené diamanty jsou stěží k rozeznání, je v současnosti veliká variace prstenů a také velký výběr, včetně těch starožitných s originálním designem a tou pravou ekologií a jedinečností. Často za rozumnou cenu. A pak ty skutečně starožitné kousky, i na první pohled se skromnějším vzhledem, stojí majlant. Dneska se fantazii a volbě meze nekladou.
Nakonec rozhodující páska na přestřižení, tj. cíl je svatba a svatební prsteny pro nevěstu a ženicha a ty bývají většinou jednoduchého ražení. Já osobně jsem nikdy americké volanty na své malé ruce nepreferovala, ale darovanému koni se na zuby nehledí a zásnubní prsteny se nevracely. Dneska už ano, ale třeba máte také možnost si jako runaway Maggie po podepsání předmanželské smlouvy zajistit půlhodinový obřad na radnici, pokud víte, že ženich chodí vždy tak o 30 min později. Anebo vše probrat v klidu.
Dnes žádný Tridentský končil už nic nediktuje. Svatba v lese, v obrovské katedrále,jen mezi rodinou, s dvěma svědky anebo stovkou hostů. Požádat o ruku jen raz dva o samotě u lesa, pro ty otrlé anebo exhibicionisty na koncertě hvězdy, v talk show nebo při divadelním představení u kamaráda herce anebo jsme viděli srandovní žádost o ruku na stadiónu Sparty, paní měla nákupní tašku bez loga, jen ta světla pro děsnou romantiku chyběla. Jak Kim Kardashian. Ale prsten byl vždy jako forma okroužkovaní u ptáků. V průběhu staletí. To zůstává. Ve skutečnosti je to na dvou lidech.
Sňatky z rozumu se jako v dávných časech už nenosí, ale není od věci se mimo design a cenu prstenu a svatebních šatů soustředit na sebe a priority ve vztahu. Jak to bývávalo v dobách minulých. není to příliš romantické, ale aspoň trochu praktické diskuze o společných plánech a prioritách nikomu neublíží, spíše pomůžou předejít budoucím šokům a neshodám. Chceme/nechceme děti, dvě kariéry anebo jedna anebo mix, jak bude rodina a vztah fungovat, kde budeme bydlet, společně plány, zásady. Je to klid a pohoda před prstenem na ruce anebo děsný opruz či drama ? Mít oči otevřené, pak jedno zavřít.
