Článek
Víme, že oba bratři už měli předchozí misionářské zkušenosti s šířením křesťanství pod záštitou mladého byzantského císaře Michala III. a byli použiti jako jeho politická a náboženská zbraň na rozšíření vlivu Byzance, ale přišli na žádost moravského knížete Rastislava. Franští kněží byli vyhnáni z Velké Moravy a měli být nahrazeni domácími kněžími, vyučenými a vysvěcenými bratry ze Soluně. Křesťanství se mělo kázat v rodné řeči, což byl i do raného novověku velký radikální převrat a Bible a další křesťanské texty byly přeloženy Cyrilem do staroslověnštiny. Ten také vytvořil první písmo Slovanů, tzv. hlaholici, ze které později vznikla azbuka.
Vyhnání Metodějových kněžských následovníků po jeho smrti z Velké Moravy do Bulharska natočilo české země pod sféru vlivu „západního“ křesťanství a kultury, včetně písma abecedy. Křesťanství se ale z Velké Moravy šířilo do Čech, Polska a Maďarska; dvě poslední království dostala vlastního arcibiskupa. Metoděj byl jen „velkomoravským“ arcibiskupem. Cyril šel několikrát jako výřečný a vzdělaný teolog obhajovat svou vizi do Říma, kde zvítězil, ale zůstal a vstoupil do kláštera. Metoděj se usadil na Velké Moravě a šířil křesťanství, které sice změnilo stranu, ale zajistilo nezávislost a samostatnost raného českého státu. Jen státy, které byly silné a nezávislé, jako kdysi posmívané Japonsko, než se převléklo do fašistického hávu, byly schopné se ubránit zahraničním invazím a okupaci.
Je velmi možné, že Metoděj jako bývalý byzantský státní úředník stál za určitými radami ohledně řízení, správy a struktury Velké Moravy, nejenom liturgie. Byl to muž velmi vzdělaný, zkušený, zcestovalý a především diplomat hledající východisko než konflikt. Uměl argumentovat a přesvědčit. Svého o sedm let mladšího bratra přežil o 16 let, zemřel v požehnaném věku 70 let. Mimo jiné, první Přemyslovci se dožívali vysokého věku. Boleslav III. zemřel ve vězení v 70 letech, Ludmile bylo přes 60 let a kosterní pozůstatky prvních Přemyslovců, pokřtěných Metodějem, ukazují na průměrnou výšku 178–180 cm u mužů, oproti pouhých 162–165 cm u posledních Přemyslovců.
Dávné kořeny určité německé obsese s českými zeměmi nebyly jen dobývací, ale také hluboce zakořeněné fakty doloženými DNA. České země chráněné převážně řetězcem hor leží v srdci Evropy a staly se směsicí všech usedlých německých a slovanských kmenů, možná i zbytků keltských, které začaly mluvit slovanským jazykem. Naši slovanští předkové nepřišli z východu, ale valili se z Balkánu, tudíž název kmene Charvátů anebo nových Chorvatů, odkud pocházela jedna z prvních přemyslovských kněžen – manželek. Slované jsou doloženi v úrodné Panonii, dnešním Maďarsku, stále ještě v tzv. Lužicích a byli dokonce na ostrově Rujáně a okolo Berlína, kde se ale asimilovali s Dány a Němci. Tisíce Slovanů se valily do rovin Polska a také Bulharsko je dobrý příklad, kde vládní dynastie byla kočovného původu a tzv. Bulhaři se asimilovali s původními Thráky a Slovany a přijali slovanský jazyk. Po přijetí křesťanství také bulharský panovník přijal slovanské jméno Boris.
Ač se změnil kurz dějin a kultury, Metoděj měl významný podíl na uchování české samostatnosti. Později kult věrozvěstů jako Slovanů byl používán pro různé propagandistické akce, podobně jako husitství, což kritizoval T. G. Masaryk, tehdy ještě profesor univerzity. Toho skoro roznesli na kopytech za dvě věci. Postavení se proti šikaně a rasismu v době „hilsneriády“ a kritiku o zfalšování tzv. Zelenohorských dekretů, které nebyly starodávné, ale padělek. Mimo jiné Píseň o Nibelunzích z Německa je taky falešná, ale byl za tím viděn útok na češství a vlastenectví.
Svátek bratří se začal slavit 5. 7. rozhodnutím arcibiskupa v roce 1860. Posléze bylo toto datum potvrzeno papežem o asi 20 let později. Ovšem není náhoda, že se jednalo o politický tah, jak vybalancovat oslavy úmrtí Mistra Jana Husa, který byl upálen 6. července 1415. To je jasně dokázáno. Svátek příchodu věrozvěstů, jako tah na branku českého vlastenectví, byl mistrně posunut o den dopředu. Svátek svatého Prokopa se slaví 4. července. Prokopa, Vojtěcha, Ludmilu a Anežku jako české světce lze vidět na slavném pomníku od Myslbeka pod svatým Václavem, který je zobrazen spíše jako válečník než světec sedící na koni. V době protireformace byl hojně propagován a lidově rozšířen kult svatého Jana (Jana) Nepomuckého, kdysi zpovědníka ženy krále Václava IV. Ten byl původně jménem Jan z Pomuku a byl jakousi alternativou k uctívání lidovými masami v českých zemích oproti Janu Husovi.
Když opomeneme určité kácení a povalování pomníků jako mariánský sloup na Staroměstském náměstí a spor s papežskou kurií ohledně sochy Jana Husa v raných dobách Československa, tyto změny a dramata se promítají i do starších snah o manipulaci českých mas. Na jedné straně snaha o české vlastenectví v 19. století a to také s radikály, na straně druhé tlaky potlačovat a centralizovat a tudíž umístit náhražku před den výročí upálení Jana Husa. Toto byl skutečný důvod umístění oslav příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu.
Dalšími důvody byly praktické věci jako možnosti slavit venkovské poutě v létě, po první senoseči v červnu, před žněmi kolem 12. července a otavou, kdy jak zpívá Leoš Mareš s dcerou: „Až já budu velká, bude ze mě selka.“ Svatá Markéta hodila srp do žita, vyjedou traktory, povozy a statkáři a statkářky na koních, zemědělci na polích a Jaromír bohatýr ležící, spící na povozu. Ale prvotním účelem bylo odklonit pozornost od svátku Jana Husa. I doba kolem roku 870 mezi Metodějem a franskými kněžími byla dobou řeží a krutosti. Některé osobnosti a historické události jsou často využívány různými režimy ke svému prospěchu, anebo úplně zakázány.
P. S.: Autorka byla kritizována za její názor na Jana Žižku, že byl bandita a námezdní žoldák, a z těchto zkušeností a znalostí vycházela strategická a taktická genialita husitského vojevůdce.
