Článek
Historie a Tradice
Pražské Jezulátko, známé také jako Jesús Niño de Praga, pochází ze Španělska a pravděpodobně bylo vyrobeno ve druhé polovině 16. století nebo dříve. Tato soška zobrazuje stojící dítě s korunou na hlavě, které v pravé ruce drží jablko symbolizující svět. Je oděná v královském rouchu, což naznačuje moc nad světem. Ikonická soška, potažená voskem, je umístěna v kostele Panny Marie Vítězné v Praze.
Pražské Jezulátko bylo údajně přivezeno do Čech v roce 1556 a později darováno karmelitánským mnichům princeznou Polyxenou z Lobkowicz v roce 1628. Je uctíváno především během Vánoc a první neděle v květnu, což odráží jeho význam v katolické víře.
Tato soška nosí širokou škálu oděvů z různých období a epoch, jejichž barvy se mění podle liturgických období a svátků. Její šatník obsahuje více než šedesát oděvů v různých barvách a stylech, zdobených českými perlami, granáty nebo vyšívanými národními motivy, které byly darovány lidmi z celého světa. Nejstarší dochovaný oděv pochází z přelomu 17. a 18. století a je bohatě vyšívaný zlatou nití. Mezi dary se nachází také sametový oděv se zlatou výšivkou, který věnovala císařovna Marie Terezie.
Tradice v Aguas Calientes
Aguas Calientes, malé město ve státě Carabobo v pohoří Andy, je známé svými horkými prameny a krásnou přírodou. Oblast je oblíbená pro termální lázně, a místní kultura odráží mix domorodých a koloniálních vlivů, včetně tradičního jídla a festivalů. V Aguas Calientes se nachází kopie sošky Pražského Jezulátka, která si uchovala tradici až dodnes.
Pražské Jezulátko se stalo známým ve Venezuele díky katolické zbožnosti a španělskému vlivu, podobně jako v jiných částech Latinské Ameriky. Zbožnost se pravděpodobně rozšířila během španělské kolonizace a díky misiím.
Každoročně se zde koná pastýřský festival, který má kořeny v roce 1745. Tehdy bylo město zasaženo morem a suchem, a místní obyvatelé se modlili k Pražskému Jezulátku, které mělo své místo v domě jednoho z nich. 1. prosince téhož roku přišel silný déšť a obnovil úrodu. Tento den se stal symbolem vděčnosti a od té doby se konají oslavy s modlitbami, koledami a veselím.
V roce 1752 vznikl tanec pastýřů, ve kterém se představovali muži a ženy v tradičním oblečení. V roce 1757, během návštěvy biskupa Mariana Martího, však bylo ženám zakázáno tančit, což vedlo k tomu, že muži začali nosit dámské kostýmy, aby zachovali tradici. Tento festival se stal druhým nejstarším pastýřským festivalem ve Venezuele a stále probíhá každý rok.
Kulturní a náboženský význam
Festival začíná první prosincový víkend na náměstí farnosti Aguas Calientes a poté se rozšiřuje do dalších venezuelských měst. Muži z města, oblečení jako pastýři a pastýřky v kostýmech, které si sami vyrobili, radostně tančí do rytmu nástrojů, jako jsou venezuelské cuatro, furruco, charrasca, pimpina, maracas a gajillo, což je chrastítko ozdobené barevným papírem a stuhami.
Tento kulturní projev zahrnuje přibližně 400 pastýřů a pastýřek. Mezi významné postavy patří Cachero, nejvyšší autorita v tanci, která vede tanec a je známá tím, že v rukou drží rohy symbolizující býka, jenž doprovázel Pannu Marii a Josefa při narození dítěte.
Kromě tance na počest Pražského Jezulátka se pastýři z Aguas Calientes během těchto oslav, které se staly nejdůležitějším projevem víry pro obyvatele tohoto města, k němu modlí, dávají mu dary a skládají pro něj verše. Tato tradice podnítila vznik dalších pastýřských bratrstev v různých státech po celé Venezuele, zejména v centrální oblasti. Patří sem pastýři z Chuao a El Limón ve státě Aragua, pastýři z Los Teques ve státě Miranda, pastýři ze San Joaquín ve státě Carabobo a pastýři ze San Miguel de Boconó ve státě Trujillo.
Oslavy a zvyky
V roce 2006 prohlásila vláda státu Carabobo pastýře z Aguas Calientes za kulturní dědictví státu. Dne 24. listopadu 2017 uznal Institut kulturního dědictví (IPC) v Caracasu pastýře z Aguas Calientes za národní dědictví.
Pražské Jezulátko, jako symbol víry a kulturní identity, spojuje lidi skrze náboženské tradice a oslavy, které se předávají z generace na generaci. Tato tradice ukazuje, jak náboženské rituály překračují geografické a kulturní hranice a vytvářejí silná pouta mezi lidmi sdílejícími společnou víru. Oslavy v Aguas Calientes dokládají, jak hluboce se Pražské Jezulátko zakořenilo v srdcích a životech lidí, kteří se k němu modlí, a jak se tato tradice udržuje a předává dalším generacím.
Zdroje:
ŠTĚPÁNEK, Pavel. Cruces de la cultura venezolana y la checa en el curso de la historia. 1. vyd. 2004.
