Venezuela: Ztracená generace

Venezuela prochází obdobím, které mnozí nazývají „ztracenou generací“. Tato generace, zejména mladí lidé, vyrostla v časech ekonomického kolapsu, politické represe a sociálního rozvratu, což je formovalo způsobem, který je těžké pochopit z perspektivy stabilních zemí. Zatímco čeští mileniálové a „generace Z“ měli možnost vyrůstat ve společnosti, kde jsou demokratické hodnoty a osobní svobody samozřejmostí, jejich venezuelští vrstevníci prožili čtvrtstoletí v pasti levicového populismu, jenž se proměnil v diktaturu.

Éra Huga Cháveze a Nicoláse Madura přetvořila kdysi nejbohatší zemi Latinské Ameriky na místo, kde se místo na iPhony stojí fronty na mouku a kde se rande odehrávají online, protože vyjít po setmění na ulici znamená riskovat život. Mnozí z těchto mladých lidí nikdy nepoznali stabilní Venezuelu, pro ně je krize normou.

Ztratili se nejen ti, kteří odešli, ale i ti, kteří zůstali. Těmto lidem se rozplynula jejich nejlepší léta čekáním ve frontách nebo na příležitosti, která se zdály, že nikdy nepřijdou. Byli svědky toho, jak jejich učitelé opouští školy a univerzity se rozpadávají. Pro mnohé venezuelské teenagery nebylo prioritou absolvovat školu, ale naučit se rychlé řemeslo nebo hledat jakoukoli práci, která platí v dolarech, aby pomohli svým rodinám přežít.

Sociální a ekonomický kolaps Venezuely není pouze politickou frází, ale měřitelnou tragédií:

Exodus - zemi opustilo přibližně 9 milionů lidí. Tato migrace rozbila rodiny natolik, že se mladá generace stala „nejmezinárodnější“ v historii – příbuzní mají po celém světě, ale kvůli kolapsu dopravy nemohou navštívit ani tetu ve vedlejším městě.

Zdravotní katastrofa - naděje dožití klesla až na 68,3 let kvůli nedostatku základní zdravotní péče. Mateřská úmrtnost se zvýšila pětinásobně a chronickou podvýživou trpí přes 35 % dětí do 5 let.

Vzdělávací vakuum - téměř třetina dětí je mimo školní systém a země přišla o čtvrtinu kvalifikovaných učitelů.

Bezpečnost - Caracas se pravidelně umisťoval v žebříčcích nejnebezpečnějších měst světa. I v „bohatých“ čtvrtích podnikatelé automaticky počítají s krádeží dvou telefonů ročně při čekání na semaforu.

Pád Madura a případný konec chavismu by byl pro Venezuelu momentem euforie, ale také tvrdým střetem s realitou.

Země není jen ekonomicky na dně, je strukturálně rozložená.

Výzva návratu - pokud by došlo k demokratizaci, klíčovou otázkou zůstane, zda se 9 milionů uprchlíků vrátí. Venezuela potřebuje své lékaře a inženýry zpět, mnozí si však v cizině již vybudovali nové životy.

Generační trauma - jak upozorňuje odbornice Susana Raffalli, škody napáchané hladem na dnešních dětech jsou nevratné. Venezuela bude muset čelit generaci, která je fyzicky i mentálně poznamenána chronickým nedostatkem a násilím.

Demontáž mafiánského státu - chavismus prorostl do armády a drogových kartelů. Konec Madura nemusí znamenat konec vlivu těchto skupin. Skutečný přerod v právní stát může trvat roky.

Zatímco mladí Venezuelanové „ztratili nevinnost“, jejich odolnost a globální propojení mohou být paradoxně tím, co zemi jednou postaví na nohy. Cesta k normalitě však povede přes hluboké sociální rány, které se nehojí tak rychle jako politické režimy.

Ztracená generace ve Venezuele je tragickým odrazem mladých lidí, kteří vyrostli v prostředí chaosu a krize. Venezuelští mladí lidé zažívají realitu, kde jsou vzdělání a základní potřeby luxusem. Mnozí nikdy nepoznali, co to znamená mít bezpečné dětství či šanci na lepší budoucnost.

I přes tyto překážky však v mladých Venezuelanech roste odolnost. Jejich schopnost adaptace a globální propojení mohou představovat naději pro budoucnost země. Zatímco se snaží vyrovnat s traumaty, která zažili, mají šanci přetvořit Venezuelu a obnovit její ztracenou identitu.

https://elpais.com/elpais/2018/05/22/planeta_futuro/1526994832_546336.html

https://www.dw.com/es/25-a%C3%B1os-perdidos-venezuela-sacrific%C3%B3-una-generaci%C3%B3n/a-68378005