Článek
Emil Friedman se narodil v roce 1908 v Praze do rodiny lékařů a již v dětství se začal věnovat hudbě, zejména hře na housle. Studoval u renomovaného profesora Otakara Ševčíka v Plzni a účastnil se mnoha koncertů, kde se setkával s významnými houslisty té doby, jako byli Jaroslav Kocián a Bronisław Huberman. V roce 1931 absolvoval Pražskou konzervatoř. Jeho matka, původem Maďarka, ale také trvala na tom, aby vystudoval práva, a tak v roce 1933 získal doktorát z veřejného práva na Karlově univerzitě. Později studoval klasickou, řeckou a latinskou filologii na prestižní Cambridgeské univerzitě v Anglii.
I během svých studií nepřestal hrát na housle a po ukončení vzdělání se stal výkonným houslistou. V letech 1935–1939 koncertoval po Evropě a Austrálii a hudebně se setkal i s Albertem Einsteinem.
Nový začátek ve světě
Zlom v jeho životě nastal po německé okupaci Československa, kdy odmítl zahrát německou hymnu a emigroval nejprve do Polska, poté do Anglie, kde se stal vyhledávaným houslovým virtuosem a v roce 1942 dokonce vstoupil do britské armády.
Na konci druhé světové války se chtěl vrátit do vlasti, ale zklamala ho nabídka na místo ředitele regionální školy v Teplicích. Nakonec odcestoval do Spojených států, kde pořádal řadu koncertů v Miami a New Yorku. Jeho osud ho však zavedl do Jižní Ameriky, konkrétně do Venezuely. Nejprve cestoval po Argentině a Brazílii, až se s „houslemi v podpaží“ usadil ve venezuelském Maracaibu, ropné metropoli státu Zulia. Tam hledali učitele houslí, a později byl zde jmenován ředitelem Hudební akademie státní správy Maracaibo. Ve státě Zulia žil tři roky a během té doby založil Koncertní společnost Zulia, První smyčcový orchestr Zulia, a také Asociaci přátel hudebních sálů v Barquisimetu, společně s Jacobem Ferminem. Vytvořil zde i první dětský orchestr a sám zakoupil třicet dětských houslí, protože v regionu nikdo předtím nehrál na housle.
Život v Caracasu
Po třech letech se Emil Friedman rozhodl přestěhovat do Caracasu, hlavního města Venezuely, kde žil až do své smrti, tedy téměř 53 let. Přestěhoval se sem se svou manželkou Elvirou Elisou Argüello Landaeta, učitelkou klavíru, s níž v roce 1949 společně založili hudební vzdělávací instituci, která nese jeho jméno, Colegio Emil Friedman.
Tato nová vzdělávací instituce vychovala desítky muzikantů, kteří se později stali významnými hudebníky na venezuelské umělecké scéně. Friedman věřil, že budoucnost a kvalita národa závisí na dobrém a univerzálním vzdělání té nejmladší generace, což byl a je velký problém, zejména v Latinské Americe. Jeho cílem bylo poskytnout dětem integrované vzdělání, které zahrnovalo uměleckou a hudební výchovu, znalosti ve vědeckých disciplínách pro rozvoj intelektu a sport, který podporoval fyzické zdraví dítěte.
„No hay cultura sin cultura musical“
Krásné Friedmanovo známé a uznávané heslo, které v překladu znamená „Není kultury bez kultury hudební“ ho motivovalo k tomu, aby v roce 1967 postavil novou, větší budovu pro svou školu, která je i současnou a nachází se v urbanizaci Los Campitos.
Na této škole může studovat každé dítě, které projde talentovými zkouškami. Jsou zde základní předměty povinné pro všechny a také volitelné předměty zaměřené na hudbu, zejména hru na housle a další smyčcové nástroje. Existuje zde také výuka baletu, venezuelského folkloru a výtvarného umění. V této instituci nechybí ani sportovní vybavení, jako je bazén a několik sportovišť.
Vzdělání s vysokými standardy
Dnes Colegio Emil Friedman zaujímá jedno z nejprestižnějších vzdělávacích míst ve Venezuele, rozkládá se na 40 000 m² a je obklopeno bohatou vegetací. Je přístupné již pro děti předškolního věku.
Budova také disponuje velkým sálem, kde se konají hudební představení, od koncertů orchestru přes balet až po obsáhlejší produkce. Na akustice tohoto sálu spolupracoval český inženýr Petr Hermann. Kapacita školy je téměř 1800 žáků od 5 do 17 let. Po ukončení této školy pokračuje mnoho absolventů v univerzitním studiu.
Děti se neučí pro známky
Emil Friedman se vždy nejvíce soustředil na žáky ve věku 6 až 12 let, kde viděl největší potenciál, a kladl důraz na opravdové vzdělávání. Napsal také knihu „Umění a vzdělávání“, která obsahuje celou řadu úvah a pedagogických myšlenek.
Friedman prohlásil, že nevěří na zázračné děti, protože žádný muzikant se nenarodil jako hotový umělec, ale měl za sebou výborné kantory a spoustu usilovné práce a cvičení. Proto kladl důraz na rané vzdělávání, vývoj dítěte a osvojování si dobrých návyků a zodpovědnosti už od raného věku. Věřil, že dobrý učitel zná vlastnosti svého žáka lépe než jeho vlastní rodiče.
Mezi hudebníky, kteří prošli jeho školou, patří Carlos Riazuelo, Frank DiPolo, Alejandro Ramírez, Bogdan Chruszcz, Rómulo Benavides, Iván Pérez, Alfonso Lopez Chollett a další.
Odkaz pro budoucí generace
Friedman několikrát připomínal, že mnoho profesionálních hudebníků pochází z chudých rodin, a snažil se prosadit hudební školy pro děti žijící ve slumech, jako jsou Petare, Catia, Chacao, Choche nebo San Carlos.
I když Friedman nikdy příliš nemluvil o své vlasti, vždy se snažil o propagaci české klasické hudby ve Venezuele. Stal se nositelem mnoha vyznamenání a řádů, včetně prémie „Gratias Agit“, udělené v roce 1997 vládou České republiky za šíření dobrého jména České republiky ve světě. Obdržel řadu čestných doktorátů prestižních světových univerzit. Friedman se plně integroval do hudebního života Venezuely, za což byl v roce 1968 vyznamenán Řádem Francisca Mirandy 3. třídy a v roce 1984 obdržel medaili od Svazu učitelů státu Miranda a od vzdělávacího centra Caracasu.
Emil Friedman zemřel v roce 2002, ale jeho odkaz pokračuje prostřednictvím studentů, které inspiroval, a vzdělávacího rámce, který vytvořil. Colegio Emil Friedman je nyní jednou z nejprestižnějších vzdělávacích institucí ve Venezuele, známou nejen pro svou vynikající výuku hudby, ale také pro kombinaci vědeckého a tělesného vzdělání.
Zdroje:
ŠTĚPÁNEK, Pavel. Cruces de la cultura venezolana y la checa en el curso de la historia. 1. vyd. 2004.
