Článek
V Americe
Když Dr. Littmanová působící na Brownově univerzitě na Rhode Islandu přišla v roce 2018 se svou studií, kterou recenzovali dva nezávislí vědci a jeden vědecký redaktor a která byla zveřejněna v recenzovaném vědeckém časopise Public Library of Science, strhla se velká vřava. Vědkyně totiž zkoumala, jak je možné, že psychické onemocnění zvané genderová dysforie, které se dříve týkalo téměř výhradně chlapců v předškolním věku, najednou začalo postihovat převážně dospívající dívky, které nikdy předtím žádné příznaky této poruchy nevykazovaly.
Výsledky analýzy ukázaly, že 65% těchto dívek objevilo svou transgender identitu poté, co strávily dlouhou dobu ponořené do sociálních sítí, a navíc v některých skupinách přátel těchto dívek se vyskytovalo takových případů mnohokrát více, než by se očekávalo. Proto Dr. Littmanová dospěla k hypotéze, že příčinou novodobé laviny dívek s transgenderovou identifikací je „nákaza“ mezi vrstevníky.
Po zveřejnění této studie pak pod tlakem aktivistů Brownova univerzita vyjádřila politování, že „závěry studie by mohly být zneužity k diskreditaci snah o podporu transgenderové mládeže“, časopis se omluvil, že k výzkumu neposkytl lepší „kontext“, a ministerstvo zdravotnictví, se kterým Dr. Littmanová spolupracovala na projektech týkajících se předčasně narozených dětí, s ní spolupráci ukončilo.
Učební osnovy pro jedenáctileté děti v některých amerických školách předepisují aktivitu „Představ si jiné pohlaví.“ Žáci mají říkat, co by se v jejich životě změnilo a co by na tom bylo zábavné. Na amerických středních školách existují kluby LGBTQ, a mnoho dívek do nich chce patřit, protože jsou „in“. Je určitě dobře, že odlišnosti dnes nejsou stigmatizované, ale zdá se, že se to v Americe trochu vymyká…
V České republice
… a u nás? Nakladatelství Albatros plánovalo vydat knihu americké investigativní novinářky Nevratné poškození – Jak naše dcery propadají transgenderové mánii, která se mimo jiné zmiňuje i o závěrech Dr. Littmanové. Poté ovšem zjistilo, že „její text se dívá na citlivou a zároveň složitou problematiku příliš jednostranně“, a rozhodlo se knihu nevydat. Vyšla pak v nakladatelství Bourdon, jehož šéfredaktor k tomu řekl: „Podle psychologů, terapeutů a sexuologů výrazně roste počet dospívajících, kteří se identifikují s jiným než se svým biologickým pohlavím. A je legitimní přijít s možnou interpretací, která není nenávistná, není útočná a zakládá se na nějakých datech. I když mohou být třeba vykládána jinak, než by souhlasili jiní, kteří do diskuse vstupují. Takže je to legitimní pohled a neměl by být umlčován.“
Ani v americké, ani v naší vědecké komunitě neexistuje shoda na tom, jestli je pro mládež lepší, aby byla varována před riziky tranzice a aby se jí dostalo psychologické podpory tak, aby k tranzici nepřistoupila, nebo jestli by ji takové kroky spíš psychicky poznamenávaly, protože by si nepřipadala pochopená a podporovaná.
Roman Ziegler, ředitel základní školy v Mostě, se podílel na obsahu nových „školních osnov“ (RVP), podle kterých má být od příštího roku na školách zavedena výuka o LGBTQ+ tématech dobrovolně, a od roku 2027 již povinně. Říká, že rozhodně nejde o žádnou indoktrinaci, ale o poskytnutí základních informací ohledně historických faktů a událostí spojených s LGBTQ+ tematikou a cílem je, aby na děti v tomto ohledu nepůsobily pouze sociální sítě.
Ladislav Kytka, kandidát do krajského zastupitelstva Ústeckého kraje, má ale obavy, že k indoktrinaci na některých školách dochází již teď: „Já jsem s tím vším začal v okamžiku, kdy si jedno pražské gymnázium udělalo Happy Pride den, kdy se studentům pouštěly transgender filmy a vysvětlovalo se jim, co to je drag a queer. Následně se mi ozvala jedna maminka, že její dcera přišla s tím, že už ji nemá oslovovat jejím jménem, ale aby jí říkala Viliame. A podle mě se to stalo jen kvůli tomu, že to byl trend, a ne něco biologického nebo přírodního. Měli si prý ve třídě vybrat nějaké gendery a dcera jí řekla, že být hetero už není dnes „cool“.“ Vytvořil proto petici proti zavedení LGBTQ+ témat do školní výuky.
Jak vypadají aktivity v metodických listech, které českým školám (stejně jako besedy o LGBT) poskytuje např. nezisková organizace Učím o LGBT? Například takto:
1. Vyučující rozdělí třídu do dvojic a vždy jednomu člověku z dvojice rozdá zadání situace.
ROLE 1: VYPRÁVÍM
Ty a Aron jste nejlepší kamarádi. Doma o Aron mluví celý život jako o klukovi, ale Aron by si přála, aby ostatní při kontaktu s ní používali ženský rod. Má strach o tom mluvit. Víš o tom pouze ty. Vyprávěj spolužákovi / spolužačce zážitky z výletu s Aron – nechceš prozradit tajemství, ale zároveň chceš respektovat, že je Aron dívka. Proto se při vyprávění vyhýbej genderu (nepoužíváš kluk / holka, on / ona, takový / taková atd.). Odpovídej na otázky spolužáka / spolužačky a snaž se co nejdéle neprozradit, zda je holka nebo kluk.
ROLE 2: PTÁM SE
Tvůj spolužák / spolužačka ti bude vyprávět o výletě. Pokládej jí / jemu doplňující otázky, ať se o tom výletě dozvíš co nejvíce detailů.
2. Studující si přečtou zadaný příběh a představí si, že jsou hlavní postavou. Vlastními slovy převypráví příběh bez použití gramatického rodu (nepoužívá kluk / holka, on / ona, takový / ová atd.).
3. Každý má na vyprávění 3 minuty, druhý*á ze dvojice pokládá doplňující otázky.
4. Vyučující obchází dvojice a poslouchá, jak se studujícím při plnění úkolu daří. Po splnění úkolu se třída usadí do kruhu pro závěrečnou reflexi aktivity.
Zdroje:
SHRIER, A. Nevratné poškození. Jak naše dcery propadají transgenderové mánii. 1 vyd. Praha: nakladatelství Bourdon, 2024.
https://plus.rozhlas.cz/kniha-nevratne-poskozeni-nabizi-pohled-ktery-nemel-byt-umlcovan-mini-sefredaktor-9211312
https://www.lui.cz/lide/20714-v-usich-mi-zni-ze-byt-hetero-dnes-neni-cool-rika-ladislav-kytka-autor-petice-proti-zavedeni-lgbtq-temat-do-skolni-vyuky
https://ucimolgbt.praguepride.com/
