Článek
Návrh ministerstva ukládá každé domácnosti (nebo firmě s více než 24 zaměstnanci), ve které se vyskytuje počítač, chytrý mobil nebo tablet, platit od nového roku poplatky za televizi a rozhlas - bez ohledu na to, jestli lidé dané přístroje ke sledování televizních a rozhlasových pořadů používají, nebo ne. Stačí totiž, že by mohli.
A to, že některý z těchto přístrojů doma máte, provozovateli vysílání sdělí váš poskytovatel připojení k internetu - tímto zákonem totiž dostává za povinnost předat mu na vyžádání následující údaje: vaše jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u podnikajících ještě místo podnikání a IČO.
Nu a morální právo vybírat peníze za něco, co člověk nemá a nechce mít, zakládají na nutnosti zajistit dostatek financí pro média veřejné služby, jejichž cílem je (dle Wikipedie) „zabránit zneužití médií politickými stranami a podpořit média jako čtvrtý pilíř demokracie“. Neboť veřejnoprávní média mají informovat nezávisle, objektivně a vyváženě. Na tomto místě bych ráda zdůraznila, že kdyby ČT a ČRo opravdu plnily onu deklarovanou roli, pak bych vůbec neměla nic proti tomu, kdyby je měli podpořit všichni občané rovným dílem.
(Ovšem ani tehdy ne pod záminkou, že když lidé mají mobil, tak mohou sledovat, a tudíž musí platit. Dokonce i vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš se vůči tomuto zdůvodnění vymezuje: „Jsou lidé, kteří nekonzumují veřejnoprávní zpravodajství skrze internet, a to mi přijde jako rozšíření nad rámec: může se dívat, tudíž by měl platit.“)
Dle mé zkušenosti ČT nejpozději od doby covidu, kdy to bylo zcela zjevné, víceméně jede „oficiální lajnu“, o nestranné a vyvážené zpravodajství, vedení diskuzních pořadů apod. se, alespoň jak to vidím já, zkrátka nejedná. A z čeho tak mohu soudit, když televizi už 20 let nemám a nesleduji? Mají ji lidé kolem mě a referují, co tam říkali a kdo tam vystupuje, a o žádné jiné, přestože v mediálním prostoru také existující, verzi se tam nedozvěděli. (Ostatně na Youtube se v době covidu, kdy člověk lovil informace, kde se dá, také nějaká ta tiskovka nebo televizní diskuzní pořad objevily, takže jsem viděla tu „vyváženost“ na vlastní oči.) Z rozhlasu jsem zaslechla několik rozhovorů o momentálním dění, když jsem s někým jela v autě, a působilo to na mě podobným dojmem, ale samozřejmě to nemůžu zobecnit, mohly to být výjimky a neznám moc lidí, kteří by Český rozhlas poslouchali.
Čímž se dostávám také k otázce, kolik lidí vlastně ve skutečnosti tato média sleduje. Soustředím se ve svých dalších úvahách na televizi, protože o její sledovanosti jsem našla dost informací. Hrdé nadpisy článků představují ČT jako nejsilnější, ve skupině 15+ celými 31 % nejsledovanější českou televizní stanicí. To zní dobře, ne? Ono ale těch 31 % neznamená 31 % občanů ČR, dokonce ani 31 % z těch, kteří se dívají na televizi, ale 31 % z těch, kteří sledují některou z následujících šesti souhrnných televizních stanic: ČT, Nova, Prima, Atmedia, Barrandov, O. No, a přestože vyšla o pár procent lépe než Nova nebo Prima, faktem zůstává, že ji nesleduje ani třetina diváků těchto šesti stanic.
Dále: peoplemetry v 1 900 českých domácnostech změřily, že 83 % těchto domácností televizi pustí aspoň jednou za týden. Z toho pak měřitelé vyvozují, že to tak dělá 83 % všech občanů ČR, neboť vzorek jest reprezentativní. Možná tomu nerozumím, ale mně nepřijde, že jsou tyto výsledky směrodatné, když tzv. hospodařících domácností je u nás téměř 5 milionů - podle mě je zkoumaný vzorek příliš malý. V porovnání s okolními státy visegrádské čtyřky je prý televizní sledovanost v Česku dlouhodobě nejnižší, a dále klesá. Když si k tomu ještě přidáme informaci, že téměř čtyři pětiny domácností s televizí v Česku přijímají 26 a více televizních stanic, pravděpodobnost, že ČT bude hojně sledována, se dále scvrkává před očima.
To mi také připadá jako skutečný důvod, proč úkol „jak zabránit internetovým neplatičům ve sledování veřejnoprávních médií“ nevyřešit jednoduše tak, že se jejich weby skryjí za paywall - tedy se zpoplatní přístup a kdo je chce sledovat, ten se zaregistruje a platí. Mohlo by se snadno stát, že zájemců o přístup by bylo příliš málo. Zato domácností připojených k internetu bylo už v půlce roku 2022 85 % (těch s dětmi nebo mladých párů dokonce 99,7 %).
Proč tedy raději nepřijít s tezí, že kdo má internet, má televizi a rádio, a ať platí?
Zdroje:
https://www.statistikaamy.cz/2022/12/19/k-internetu-jsou-pripojeni-skoro-vsichni
https://www.czso.cz/csu/czso/dve-petiny-hospodaricich-domacnosti-v-cesku-predstavuji-jednotlivci
