Článek
Debra Harrellová z Jižní Karolíny byla ráda, že má práci, aby mohla uživit sebe a svou dceru Reginu. O letních prázdninách ale potřebovala dceru nějak zaopatřit, a tak se s vedoucím směny domluvila, že svou dceru bude mít u sebe. Ze začátku tedy dívka v restauraci trávila hodiny u notebooku své matky. Pak se jim ale domů (již podruhé během necelého roku) někdo vloupal a notebook ukradl. Regina se pak přirozeně v McDonald’s zoufale nudila, a tak maminku požádala, aby ji raději na dobu směny vysadila v nedalekém parku. Ta si řekla, že pobyt na čerstvém vzduchu v přírodě bude pro její dceru nakonec lepší než hodiny proseděné v restauraci, a tak souhlasila. Děvče mělo u sebe mobilní telefon pro případ nouze.
Mnoho rodin z okolí prý nechává své děti hrát bez dozoru v Summerfieldském parku také. V létě má park pro děti zřejmou přitažlivost - je tam dětské hřiště, basketbalové hřiště, fontánka s chladivou vodou, a navíc tam chodí dobrovolník rozdávat snídaně a obědy zdarma. Kolem bývá spousta dětí a někteří rodiče a vychovatelé, kteří na vše dohlížejí.
Přesto se třetí den Reginy někdo zeptal, kde má maminku, a ona pravdivě odpověděla, že je v práci. Ta dobrá duše ji pak nahlásila na policii a Debra byla zatčena za „nezákonné chování vůči dítěti“ a poslána do vězení, kde strávila 17 dní, dočasně přišla o opatrovnictví své holčičky, a ještě dva roky jí hrozilo 10 let vězení, pokud bude usvědčena z trestného činu zanedbání péče o dítě. Po dvou letech byl její případ soudem v tichosti odložen bez trestu.
Čím to, že v jejím případě to došlo do takového extrému, když její dcera rozhodně nebyla jediné dítě samotné v parku? Jak říká profesorka práva Dorothy Roberts, „vágnost zákonů ponechává velký prostor pro uvážení sociálních pracovníků, policie, soudců a státních zástupců, aby určili, které selhání dohledu budou stíhat. To umožňuje, aby rasové, třídní a genderové předsudky ovlivňovaly rozhodování jak v systému péče o děti, tak v systému trestního soudnictví“.
Tyto předsudky zřejmě sehrály roli jak v případě nahlášení, tak posouzení případu Debry Harrellové - je totiž černoška. Do tíživé situace se dostala kvůli reformě sociálního zabezpečení tlačící svobodné matky do málo placených zaměstnání na plný úvazek, která bohužel nezajišťují dostatečný příjem, aby si mohly dovolit zaplatit péči o děti.
Většina komentátorů byla toho názoru, že úřady zašly při zatýkání Harrellové příliš daleko. V čem je pro dítě prospěšné, že bude svěřeno do péče sociální služby, místo toho, aby bylo s mámou? Ozývaly se ale i hlasy, které v rozhovorech pro místní zpravodajství hovořily o nebezpečí, že dítě mohl unést cizí muž. To je ale vzácné a úzkostnost rodičů a potažmo úřadů (např. těch v Jižní Karolíně) narušuje vývoj dítěte k samostatnosti.
Naštěstí u nás jsou zákony v tomto ohledu soudné. Podle Adama Křístka, zkušebního komisaře v Institutu pro veřejnou správu Praha, právo skutečně nevyžaduje, aby děti mladší 15 let byly pod soustavným dohledem. Souhlasíte? Nebo patříte mezi „helikoptérové rodiče“, kteří nenechají své dítě udělat krok bez dozoru?
Zdroje:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Strach-ze-zanedbani-pece-Rodice-se-dohaduji-Smi-dite-do-15-let-zustat-bez-dozoru-616444
