Článek
Jak vůbec vzniklo to nálepkování jednotlivých generací, jako kdyby to byly naprosto odlišné živočišné druhy, které si navzájem nerozumějí a v podstatě jeden druhému překážejí? Opravdu musíme lidi takto analyzovat a rozškatulkovávat?
Za mých časů se mluvívalo o prarodičích, rodičích a dětech, a pak tu byla speciální kategorie nazvaná „dnešní mládež“ , na jejíž hlavu se snášela kritika celkem běžně, ovšem jen tak mezi štamgasty v hospodě nebo třeba důchodci v dopravních prostředcích, když je některý dospívající nepustil sednout. Opravdu si nevybavuji, že by se v novinách nebo televizi neustále propíralo, jak jsou ti dnešní mladí úplně nemožní. Běžní lidé možná něco na účet „dnešní mládeže“ občas utrousili, ale spíš s takovým velkorysým nadhledem toho, kdo už dozrál, a příliš těm mladým nic nezazlívá. Pěkně to myslím ilustruje text Eduarda Krečmara v písničce „To máme mládež“, kterou zpívala Petra Janů a Věra Špinarová.
Koneckonců – vždyť jsou to naše děti, vyrůstaly pod naším vlivem, a přestože každá doba nepochybně přináší pro mladé lidi různé výzvy, kterým musí (na rozdíl od svých rodičů) čelit, úplně nejdůležitější je, jestli dítě vyrůstá v rodině láskyplné, pozorné a podporující. Určitě existují jednotlivé případy, kdy třeba vzhledem ke zdravotnímu stavu nebo jiným nešťastným okolnostem příznivý vliv rodičů nestačí k tomu, aby se mladý člověk mohl optimálně rozvinout a být psychicky v pohodě. Jsem ale přesvědčená, že na rodinném zázemí záleží nejvíc, a připadá mi alibistické připisovat nezralé projevy některých mladých jedinců specifikům dnešní doby, a velmi nefér házet je všechny do jednoho pytle.
Když si procházím nadpisy článků o dnešní mládeži, tak pevně doufám, že se k ní nedostanou, protože jinak by to samo o sobě stačilo na slušnou depresi, případně spuštění Pygmalion efektu (sebenaplňující se předpovědi). Představte si, že o nějaké skupině, do které patříte, se neustále dokola píše, jak je slabá, líná a neschopná – jak byste se cítili? Jak by se vám líbilo, kdyby vás umístili pod mikroskop, zvětšili všechno tisíckrát a veřejně propírali dokonce i váš sexuální život?
Opravdu je toto (složeno z nadpisů některých článků) obrázek vašich dětí?
Moc nevíme, co se po nás chce – generace Z se utápí v práci. Generace Z je nejosamělejší generací. Generace Z, snowflakes (sněhové vločky), app-generation. Jsou křehcí. Mají úzkost z mobilu a zpráv. Generace Z se hroutí z životních nákladů, ale do práce se jim nechce. Generace Z se chce bavit, zároveň ale touží po úspěchu a moci (to je něco dosud nevídaného?). Firmy už po pár měsících propouštějí mladé z generace Z – vadí neprofesionalita a lenost. Mileniálové a generace Z přebírají otěže: Jak se firmy „poperou“ s davy fluktuantů a vybíravců? Generace Z má mindrák už i z pěkného počasí. Generace Z má méně sexu než boomeři. Proč?
Zdroje:
