Článek
Volby do EP jsou pro nás stále něčím novým. Za dobu našeho dvacetiletého členství v Evropské unii jsme volili teprve pětkrát, poprvé měsíc po našem vstupu do EU v roce 2004. Oproti našim „domácím“ volbám se vyznačují výrazně nižší volební účastí.
Téměř nevídaná shoda ve volební účasti v minulosti ve výši 28 % (rok 2004, 2009 a 2019) ukazuje na určité stabilní jádro aktivních voličů. Pokles v roce 2014 na pouhých 18 % by stál za bližší zkoumání. Republika po roce prezidentování Zemana už byla zasažena informační válkou z Východu, jen jsme o tom ještě nevěděli.
Letos byla volební účast ovlivněna mohutnou volební kampaní zejména populistických a extremistických stran. Občané, kteří se dosud o volby do EP nezajímali, byli silně ovlivněni negativní kampaní či přímo strašením, a to jak na plakátech, tak ve virtuálním prostoru. Nebývalá účast 36 % silně zamotala veškerými predikcemi, vystrašení voliči se aktivizovali a vybrali do Bruselu zástupce mnohdy podle hlasitosti.
Neznalost systému neomlouvá?
Ti z nás, kteří byli při vstupu ČR do EU již dospělí, si museli fungování evropských struktur nastudovat. Pomoci jim v tom měl stát informační kampaní a média. Dekády šířeného euroskepticismu Klausem, Zemanem a jejich oddanými však místo edukace občanů přinesly spíš negativní vnímání Bruselu. Ono se to hodí, svést jakýkoliv neúspěch či zádrhel na „zlou Únii“.
Ani média, vlastněná zejména oligarchy, úlohu edukace obyvatelstva příliš nezvládla. Zvláště po Babišově převzetí významné části mediálního prostoru se informovaný občan přestal hodit. Nedělám si ani velké iluze o školních osnovách k tématu, málokterý prvovolič ví, proč a jakým způsobem se volí.
Volíme strany nebo frakce?
Volební kampaň v naší kotlině odpovídá neznalosti evropských struktur. Jak na straně voličů, tak mnohdy kandidátů. Zejména populisté, bohužel nejen oni, řeší spíše lokální témata, aby si udrželi náklonnost vlastních voličů.
Pokud občan není aktivní ve získávání znalostí o EP, nemá v kampani šanci zjistit, že konečné hlasy se nerozdělí dle lokální stranické příslušnosti, ale fakticky dle frakcí. Jistě, nikdo nemáme křišťálovou kouli a nevíme, jak dopadnou samotné volby a dále povolební vyjednávání.
V tomto je potřeba vyzdvihnout občas škodolibě označované tradiční strany. Tradiční v tom smyslu, že mají jasnou orientaci a ukotvení v rámci frakcí na celoevropské úrovni. Bohužel tyto tradiční strany neuměly v kampani svoji výhodu využít a sdělit ji voliči.
Dle mého názoru kandidáti stran směřujících do nejsilnější EPP (Evropská lidová strana) propásli příležitost. Lid miluje vítěze, lid chce dávat hlas straně, která má v Evropě moc něco změnit. Bohužel tento argument od STAN, Lidovců a TOP09 nezněl příliš hlasitě.
U populistů, extremistů a stran „rychlokvašek“ jasné směřování do frakcí ani očekávat nelze. Kandidáti stejně počítají s voličem, kterého ovlivní emocionálními výkřiky a hesly, nikoliv racionálními argumenty.
Tak nyní můžeme v přímém přenosu sledovat smutný příběh vítězných poslanců za ANO, kteří ani sami nevěděli, čí jsou, až se nakonec ocitli v hvězdné pěchotě Putinlandu. Ke kterým se slušná většina v EP otočí zády, stejně jako když vidíme někoho šťourat se ve společnosti v nose.
Čeští vítězové eurovoleb plní řádky cimrmanovského díla Naše slavné prohry. U nás vítězové, v Evropě za outsidery. 9 + 2 mandátů (ANO a Motoristé), tedy přes polovinu všech českých možných, zůstane naprosto bez vlivu. Jistě, budou mít hezký plat, imunitu, dobré pralinky a pivo na dosah, zkrátka taková dlouhá dovolená ROH pro věrné pracovníky.
Nástrahy koalice a volebního lístku
A teď tu máme tu koalici. Milionu chvilek pro demokracii se podařila báječná věc. Scházeli jsme se na náměstích, abychom naší rozdrobené opozici deklarovali, že se musí přes všechny animozity proti Babišovi spojit a vyhrát parlamentní volby. A podařilo se.
Jenže co funguje na domácí úrovni, nemusí dávat smysl na úrovni evropské. Sňatek z rozumu Spolu vykazoval prvky absurdního dramatu. Na jedné kandidátce zástupci jiných frakcí. Saša Vondra halasně vykřikující něco o Zeleném nesmyslu a vedle něj Luděk Niedermayer, zkušený v oblasti ekonomiky, energetiky a ekologie. Odlišné ukotvení, jiné frakce v parlamentu.
Ne každý volič věděl, že dává hlas naprosto nesourodé směsici. Poučený volič využil kroužkování na kandidátce. Ale jak ukázal případ Michaely Šojdrové, volební komisaři si ne vždy s preferenčními hlasy lámou hlavu. Chceme to mít spočítané dříve než Horní Lhota a doma už nám stydne sobotní řízek, kdo by řešil nějaké kroužky.
I když správní řízení nakonec nevyhovělo stížnosti bývalé europoslankyně, mimochodem velmi zkušené a pracovité, narostla nám hořkost pochybností nad správností sčítání, byť „jen“ u stovek hlasů. Na ukázkovém příkladu můžeme vidět, že pár desítek nepřesně sečtených preferenčních hlasů v rámci nesourodé koalice může přehodit váš hlas z jedné frakce do jiné.
Jaká z toho plynou doporučení?
- Pro politické strany: Deklarujte jasně svým voličům, do jaké frakce míříte. Volič se rád přidá k nejsilnějším a ke skutečně vlivným.
- Pro občany: Dovzdělejte se o fungování EP i o kroužkování.
- Pro stát: Je nutné reflektovat nedostatky letošních voleb do přehlednější podoby volebního lístku a do jasného proškolení volebních komisí.
Je v zájmu nás všech, aby z příštích eurovoleb vzešli zástupci se skutečným vlivem v EU, protože teď máme z celkových 21 zástupců opravdu vlivných europoslanců žalostně málo.
Zdroj: volby.cz (volební účast)
