Článek
Ke kauze se toho napsalo hodně, přesto mě namíchlo vyjádření šéfa České lékařské komory: Kdyby se pacientky ozvaly dříve, mohly by zabránit dalším případům. Nulová lítost šéfa ČLK, nulová sebereflexe ze selhání kontrolních systémů, jsou-li vůbec nějaké. Cituji: „Česká lékařská komora prošetřuje odborná pochybení, etická pochybení, ale nikoliv takhle závažnou trestnou činnost.“
Jak má ČLK nastavený systém nahlašování odborných a etických pochybení, kam trestné činy Cimického dozajista také spadají? Pokud mu takové chování procházelo čtyři dekády (1979 - 2019), z toho ČLK existuje od roku 1991, jak je možné, že za 18 let se nenašel nikdo z profese, kdo by se proti takovému chování ozval? V kauze opakovaně zaznívalo, že Cimického chování pro mnohé nebylo překvapení, copak neexistuje nahlašovací povinnost?
Tón celého rozhovoru s Kubkem vyzníval v duchu, nerušte mě, na takové věci nemám čas. Kdyby šlo o šéfa mysliveckého spolku, chápu to. Ale od šéfa lékařské komory by jeden očekával přece jen něco víc.
Instituty, úřady a komory primárně jako zaopatřovny?
Selhání lékařské komory v tomto případě není bohužel jediný příklad, kdy institut, který vznikl za nějakým účelem, nevykonává činnost, ale spíše je to hezké místo pro funkce.
Stačí se rozhlédnout ve svém okolí a určitě zvládnete sami vyjmenovat několik příkladů, kdy je úřad (komora, instituce) v prvé řadě jako zaopatřovna, stabilní pracovní místo či příjem s benefity, místo odkud se neodchází, zkrátka teplé místečko. Až potom je taky čas na nějakou činnost, ideálně ze setrvačnosti, jak se to dělalo vždycy.
I proto je v naší zemi averze k jakékoliv změně. Protože změna znamená učit se něco navíc, dělat něco jinak a dokonce by se možná ukázalo, že můj flek není zas tak potřeba. Až si budu dělat další čárku za článek o tom, jak naše země stagnuje, budu za tím vidět nemalou množinu lidí na klíčových postech, kteří nic nového nechtějí.
Jak by to mělo fungovat?
Ale zpět k Cimickému a jeho mnohaletému zneužívání důvěry pacientek.Kolik takových polobohů doktůrků z různých oborů je mezi námi? Vědí jejich oběti, na koho se mají obrátit? Poučily se instituce, jako vedení klinik, zřizovatelé, profesní komory? Nebo se zase všichni pěkně zavrtají na svá hezká místečka a budou doufat, že s něčím podobným je pár let nikdo nebude obtěžovat?
A co my?
A pak jsme tu my všchni. Úplně obyčejní občané; žádné funkce, žádné pravomoci. A přesto máme obrovskou úlohu. Když někdo najde odvahu svěřit se s něčím tak extrémně těžkým, co mu řekneme?
Kolikrát jsme mávli rukou a řekli obtěžované ženě, že je hezká a s nechutným obtěžováním v reálném či online světě musí počítat? Kolikrát jsme někomu naznačili, sama si za to můžeš? Kolikrát jsme si v duchu řekli, to máš za to, nádhero? Beztak si … (doplňte si jakoukoliv hloupou doměnku).
Každá bagatelizace od blízkého člověka odradí oběť od řešení nežádoucího a protizákonného chování. A podporuje všechny další Cimické. Nenechte se uchlácholit, je jich mezi námi pořád dost.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-sef-lekaru-kubek-k-cimickemu-nedobre-je-ze-se-pacientky-neozvaly-264914
