Článek
Nebudu laskavé čtenáře zatěžovat dlouhým výčtem z komentářů, co vláda musí dělat lépe. Vláda musí přidat, vláda musí lépe komunikovat, vláda musí více tohle a méně tohle. Tisíc komentářů, tisíc zaručeně pravých receptů.
Načrtnu příběh zcela obyčejných lidí, voličů, nebo i nevoličů, někde odprostřed republiky. Takový nezajímavý volič, říkejme mu Standa, společně s milou ženou, říkejme jí Vlasta, žije úplně obyčejný život, stará se o děti, hlídá rodinný rozpočet, chodí do práce, večer je rád, když si chvilku pustí televizi.
Tak přesně tenhle Standa a Vlasta už přes deset let žijí pod vlivem informační války. Stejně jako my všichni. Ovlivněni tím, co říkali ve zprávách, co si přečetli na internetu, co jim říkal Karel v práci a Jiřina před školou. Přes deset let jsou lidi, kteří se o politiku nic moc nezajímají, živeni tím, jak demokratické a prozápadní strany směřují naši civilizaci k zániku.
Zdaleka to nesouvisí s jejich inteligencí, vzděláním, životní úrovní. Cíleně šířené lži se rozšiřují dlouhodobě, systematicky, přesně zaměřené. Od maminek ve školce slyší o škodlivosti základního očkování, od ředitele významné instituce něco o zlé Únii, která nám zase něco zakázala. Zdravotní sestřička na chodbě významně špitá, že „teď má hrozně mladých lidí rakovinu a všichni byli očkovaní na covid“. Babička slyšela po mši od kamarádky, že „Brusel nám bude odebírat děti a dávat je těm duhovejm“.
Do toho jsme tu měli covid (u nás naprosto nezvládnutý tehdejší vládou), energetickou krizi (jednoznačně způsobenou ruským vlivem), vysokou inflaci (kdopak je asi největším dodavatelem potravin u nás) a Rusko rozpoutalo válku a uprchlickou vlnu. Na každý z těchto jevů existují tisíce argumentů z desifno scény, které se prostě trefí do slabého místa.
Standa a Vlasta kvůli zdražování nebyli předloni u moře, dítě odhlásili z kroužku, protože neměli na drahé soustředění a považte, ještě teď nám Unie přilepila víčka k PETkám, no to už je vrchol. Přičtěme si dennodenní masírku věrných Babišových assetů a permanentní naštvanost je tady.
Rozděl a panuj
A už to jede, naštvaný lid se ovládá nejlíp. A taky ustrašený. Malé město uprostřed republiky je oblepené plakáty populistických a extrémistických stran hodně dlouho před volbami. Z těch se Standa a Vlasta dozvídají, co všechno nám od současné vlády a Unie hrozí, od chudoby přes omezení aut až po zákaz platby v hotovosti. Co na tom, že je to lež? Když to píšou na plakátech, tak to přece musí být pravda, no ne?
Existují i lidé věrní demokratickým stranám, kteří politickou situaci sledují. Zajímají je fakta. Informace berou ze seriózních médií. Jeden by řekl, že jsou proti informační válce odolní. Zde nechám krátkou přestávku na dlouhý smích.
Samozřejmě, vždycky tu máme ješitnost. Každý volič má jiné citlivé místo. Stačí zvýrazňovat jakýkoliv rys té či oné politické strany. Příliš konzervativní! Příliš progresivní! Příliš zelení! Málo zelení! Výsledek? U každé demokratické strany se vytvoří nálepka NEVOLITELNÍ. Vždy poctivě vyargumentováno. Zraněný vševědoucí demokrat raději demonstrativně nejde volit.
Dnešní volby nevyhrávají fakta, ale emoce, ješitnost a strašení. Vrátíme vám to, co tahle vláda vzala. A Spasitel, který nás před tím vším zachrání. A vida, vyhrál, to je překvapení. Vystrašený volič mu to vždycy hodí, Standa, Vlasta a milion dalších.
Kdo za to může?
A nestačí výprask demokratů u voleb, demokrati to schytávají od svých voličů, bývalých voličů, médií, analytiků, zkrátka ode všech.
Nerovný boj věcného programu proti lžím, faktů proti naštvanosti. Ale může za to vláda, protože…
Všichni, kdo sledují společenské dění, vědí, v jaké situaci se přebíral státní rozpočet, jaké probíhají obstrukce, kolik tisíc lží denně proběhne veřejným prostorem. A stejně se systematicky dva roky dočítám, co všechno vláda dělá špatě od jednotlivých kroků přes zákony až po komunikaci.
Voliči, kteří volili z naštvanosti nebo strachu, nezmění svoje preference, i kdyby se vláda postavila na hlavu. Oni mají už své informační zdroje.
Co s tím?
Jeden by řekl, že to chce nějakou osobu na strategickou komunikaci. Máme tam sympaťáka, který umí oslovit naši demokratickou bublinu. Komunikace to je, je však strategická? Má syrově servírovaná pravda šanci uspět proti deseti letům informační války?
Ráda bych znala odpověď na otázku v titulku. Nemám ji. Ale co takhle říct si jasně, že pokud nebudeme volit demokraty, o demokracii rychle přijdeme?
Proč vymýšlet kolo a raději se neinspirovat od severských a pobaltských států, jak oni si s masivně šířenou lží umí poradit?
Jedno vím zcela jistě, kopáním do demokratických stran naše populisty a extremisty neporazíme nikdy.
