Článek
Srpen 1988, v naší domácnosti byl nový barevný televizor, na který tatínek stál před prodejnou elektro několik dní frontu. Malá Markéta uprosila rodiče, aby si mohla dát budíka a někdy ve dvě v noci sledovat zahájení olympiády Soulu. Po předešlých hrách ve znamení bojkotů studené války to bylo poprvé, kdy obyvatelé socialistického bloku mohli nahlédnout v přímém přenosu do kapitalistické země.
Od Calgary a Soulu v roce 1988 se těším na každý zahajovací ceremoniál, oslavy civilizace, kultury a pospolitosti, radosti, a to všechno v barevném provedení. Přesto jsem v tomto tisíciletí už některé zahájení dobrovolně oželela. Soči 2014, Peking 2022. Diktátorské režimy, které si olympiádou chtějí zvýšit kredit, podporovat nebudu.
Stejně tak pro mě skončily olympijské hry v Paříži, když při probíhající ruské agresi povolil MOV účast ruských a běloruských sportovců pod neutrální vlajkou. Mír chceme všichni, ale prachy nesmrdí, že. Je mi líto sportovců, kteří na událost dřou, je však moje právo říct si, jestli chci přihlížet pokrytectví pořadatelů.
Najdeme-li si čas a vyhledáme text olympijské charty, nad většinou vět se dostavuje hořký pocit, když vím, že na hrách závodí zástupci agresora, zatímco stovky ukrajinských sportovců se olympiády neúčastní, protože je Rusové zavraždili.
Pro představu úryvek z Charty: „Ústřední postavení mezi základními principy olympismu zaujímá úsilí o vytvoření mírové společnosti jako nezbytné podmínky harmonického rozvoje lidstva.“
Přesto jsem se v pátek večer zpronevěřila svým zásadám a jako kulisu k práci si pár minut ze zahájení pustila. Opulentnost, barvy, dekadence, výstřednost a taky chaos, inu Paříž, jak má být. Prezentace různosti a respektu ke všem je součástí olympijské myšlenky.
U výjevu narážejícího na Vinciho Poslední večeři jsem si v duchu řekla, mají to zapotřebí? No jo, už jsem zvyklá, respekt a úctu ke všem, ale do křesťanství si kdekdo se vznešeným odůvodněním rád kopne, však oni nastaví druhou tvář a nepodpálí nám to tady.
Sice se ukázalo, že Češi jsou krom odbornosti na trénování, módu a politiku také odborníci na křesťanství, ale přesto připomenu, co všechno Poslední večeře znamená. Předpovězení zrady Jidášem, smrti i vzkříšení. Ustanovení svátostí eucharistie, smíření, kněžství. Esence základů křesťanství, poslední večeře je připomínaná při každé mši. Je proto docela pochopitelné, že z parodie nemusí být každý nadšený.
Proto mě jako křesťanku fascinuje, že v převážně ateistickém postkomunistickém Česku najednou všichni vědí, zda výjev může někoho urážet. Lidé, kteří vždycky vystupují k věřícím s despektem, určují, co si věřící může myslet a co se ho může dotknout. A úplně zaručeně všichni ateisté vědí, co by tomu řekl Ježíš.
Pokud by vám někdo parodoval rodinný portrét, odkaz rodičů nebo práci vašich milovaných dětí, asi byste nestáli o to, aby vám někdo ještě klavíroval do toho, jak se u toho můžete cítit.
Přesto musím uznat, že se pořadatelům her povedl husarský kousek. Zahltit veřejnou debatu; nevrtí psem, ale Poslední večeří. Dovysvětlování, nepochopení, uvádění kontextu, oficiální omluva. Lidu byla předhozena kost, o kterou se všichni rádi poperou. Máme téma, na Rusáky se zapomene.
Jako křesťanku mě uráží, že civilizovaná Evropa od roku 2014 přihlížela Ruské invazi na Ukrajině. Že okřikovala moudré lidi, kteří už dekádu varují před mohutnou informační válkou. Že se nechová prozíravě a nechá si nasadit Putinovy hlásné trouby do vlád a parlamentů.
Jako křesťanku mě uráží, že Putin vraždí před očima civilizované Evropy nevinné lidi v suverénní zemi a média jeho prohlášení uvádějí jako relevantní zdroj. Jako nechápaví apoštolové přihlížíme tomu, jak za nás jsou obětováni jiní lidé.
Jako křesťanku mě uráží, že děsivé zprávy z války za humny už se krčí někde vzadu za sportem a problémy našeho malého šťastného rybníčku. Že podléháme lžím, manipulacím, kopeme do demokratů a volíme si do parlamentů proruské vši.
Jako křesťanku mě uráží, že zástupci vraždící země si vesele vystupují na olympiádě pod ochranou neutrální olympijské vlajky. A že nám, spravedlivým, to přestalo vadit. Sportu zdar!
