Článek
Trvalo jim nekonečně mnoho let, než se zvládly sejít. Každá ve vlastním kole povinností a žádný čas na sebe. Ale jednou, někdy v deštivém dubnu, se omylem srazily v průchodu k bistru: hodiny na věži odbíjely tři čtvrtě, Marie běžela s kytarou, Jiřina se stelivem pro králíky, Petra s pánskými sálovkami a Iveta s balíkem dětských plen.
Průchod má klíčovou polohu. Spojuje náměstí, parkoviště, v pasáži je kadeřnice, posilovna i Zverimex. Jak se tak srazily s objemnými břemeny, koncentrace únavy i pocitu selhání byla tak neúnosná, že pustily náklad na zem a zašly do bistra.
Marie spěchala s kytarou do hudebního kroužku, aby to chlapeček nemusel celý den nosit. Jiřina se chtěla objednat ke kadeřnici, ale muž zrovna volal, co jako chce doma s králíkem bez steliva dělat. Petra běžela s botami do fitka, protože drahý si omylem vzal jiné. No aspoň konečně uvidí tu recepční, o které nějak často básní. A Iveta? První miminko, veškerý čas patří rodině, kde berou jiné ženy tolik času, aby se třeba učesaly?
A na rychlé kávě si svatosvatě slíbily, že se budou scházet jednou za měsíc. Srovnaly si rozvrhy dětí, programy mužů, ordinační hodiny lékařů a našly si místo. Ve školním roce 50 minut, o prázdninách celou hodinu. Petra má nejvíc dětí i šedin, bude Náčelnice a dohlédne na docházku. Náčelnici se neodporuje.
Povolený program: nicnedělání, jídlo (které si nemusí připravovat), pití, mlčení. Zakázaná témata: děti, nemoci, muži, sex. Z nepřítomnosti omlouvá jen smrt nebo daňová kontrola. Každou první středu v pět.
*****
Začátek srpna, lidé v městě se vyhýbají rozpáleným dlaždicím a rádi se schovají do chladu pasáže. Ubírají na oděvu, přidávají na kloboucích a brýlích. Vosy se radují z ulepených chodníků od zmrzlin, muži z ženských křivek.
Na zahrádce sedí Náčelnice s ostatními bojovnicemi. Žádná břemena, všechny v lehkých šatech, dokonce i Jiřina, která nosí jen džíny. Už mají objednáno, číšník se usmívá, jednou za měsíc vždy to samé. Marie latte macchiato a bezlepkové tiramisu, Jiřina fazolky na slanině a belgické pivo, Petra svíčkovou se šesti a Iveta salát s kuřecím masem.
Náčelnice se drží zásady hlavně zbytečně nemluvit, usmívá se na bojovnice. Užívají si chvíli, kdy jim někdo něco chystá a ony nemusejí nic. Nadšení vyjádří mírné pokyvování hlavou. Chodí na sraz pro spokojené ticho.
V pasáži vykřikne malé dítě. Mamí! Bojovnice na moment strnou, ale pohledy se ujistí, že to jako neslyšely. Všechny děti světa umějí tohle slovo křičet na stejné frekvenci, ale tentokrát to nepatřilo ani jedné z nich. Klid zůstal nenarušen, žádný nezbytný důvod ke konverzaci.
Náčelnice upíjí nealko pivo, teď by měla bojovnice pochválit za dobrou docházku, zvládají se potkávat už přes rok. Ale proč konstatovat zjevné? Pivo je dobře vychlazené, na stole září žluté polní kytky, sluníčko hřeje do zátylku, nač to kazit mluvením.
Už se nese jídlo, bojovnice se chopí zbraní a pustí se do něj. Marie se chvíli dívá na Jiřinu, jak rychle v ní mizí fazolky a přeruší ticho:
- Ty dneska úplně záříš! Máš nějaké jiné vlasy, nebo jsi opálená?
- Holky, byla jsem na dovolené! U moře!
Spolubojovnice se spokojeně vrtají ve svých talířích a berou informaci na vědomí. Ale Jiřina mluví dál:
- Chápete? Na dovolené! Sami dva! Po třech dětech a patnácti letech jen my dva!
Ostatní se usmívají. Sice použila nepovolená slova, ale bylo to v rámci sdělení, takže v pořádku. Ostatně svíčková, salát i tiramisu jsou dobré, proč se škaredit.
- Ale holky, víte, jaký je pro něj po třech dětech a patnácti letech ideální program? Jen plavání, jídlo a třikrát denně sex! Celý týden!
Marie vdechla drobeček z tiramisu, Ivetě se vzpříčila rukola v puse, tolik zakázaných slov jedním dechem! Náčelnice v klidu dožvýkala sousto svíčkové, velkoryse přehlédla porušení pravidel. Rozvážně pokýve hlavou.
- No to je teda děs…
Marie a Iveta úspěšně spolkly neposlušné kousky a rozhořčeně přikyvují. Náčelnice pomalu krájí třetí knedlík, koupe jej obřadně v omáčce ze všech stran a pokračuje ve verdiktu:
- Po třech dětech a patnácti letech…
Marie nervózně míchá v latte kostku ledu. Iveta bojuje s rajčátkem v talíři, čekají na neúprosný rozsudek matky čtyř dětí, co ví o životě nejvíc. Jiřina mává na číšníka, že si ještě něco objedná. Náčelnice přemýšlí nahlas:
- To by přece jen … chtělo aspoň…
Marii napadají fakultativní výlety, návštěva muzea nebo jízda na velbloudovi. Iveta by poradila potápění nebo paddleboard. Jiřina na moment zaváhá, že přeci jen měli zajít aspoň na místní trhy.
-… čtyřikrát.
Ostatní bojovnice s úlevou vydechnou, pokývají hlavou, Marie usrkne latte macchiatto, Iveta úspěšně nabodne rajče, Jiřina dopije pivo, Náčelnice pokračuje v krájení knedlíků.
Líné odpoledne naruší odbíjení hodin na věži, jednou, dvakrát, ještě mají před sebou krásných třicet minut spokojeného mlčení.
