Máme ženy v politice, nebo v jeskyni?

Autora neznám a ani moje glosa nemá za cíl útočit na něj. Upřímně věřím, že to vůbec nemyslel špatně. On totiž použil frázi, která se u nás bere stále jako normální. Pokud někam „pustíme“ ženy, je to rázem „ženské“. Sama nejsem voličem Pirátů, ale demokratických uskupení nemáme na naší scéně mnoho a k této straně chovám respekt. Budeme tuto stranu nálepkovat jako ženskou stranu jen proto, že zvládá využít potenciálu poloviny naší populace?

Konkrétně Pirátům mnohem víc než dlouhovlasí hoši, co touží po trávě, dělají dobré jméno akční pracovité ženy jako Olga Richterová. Kdyby všichni ostatní politici byli alespoň z třetiny výkonní, věcní, schopni problematiku vysvětlovat a řešit, tak jak to umí ona, vypadalo by to s naší zemí úplně jinak. I můj nejoblíbenější pirátský ministr, Jan Lipavský, má za sebou v úřadu schopný aparát kvalifikovaných žen.

Zato demokratické strany, které volím, respektive které bych ráda volila, si neustále drží ve vysokých funkcích dinosaury, kteří zkameněli někdy v polovině devadesátých let a zcela nezaslouženě se drží ve svých pozicích. Vlastně se ani nedivím, píší o nich vytrvale významní novináři, kteří je taky znají od devadesátek, taky muži, a všechny nové politiky, natož političky, komentují s předsudečnou nedůvěrou.

Pak se divíme, že je u nás je rezistence k euru, Green Dealu, nefunguje základní infrastruktura, zaostávají regiony, cesta z Prahy na Moravu není běžným přejezdem v řádu hodin, ale celodenním exotickým výletem. Protože si držíme na výsluní muže minulosti, kteří nepotřebují zas tak nic dělat, spíš povídat, proč něco nejde. Teplá místečka, ideálně na doživotí.

Objektivně je u nás vysoký podíl vzdělaných žen, v současnosti VŠ studuje víc žen než mužů. Je naše společnost v 21. století už konečně připravena využít jejich potenciálu, nebo raději budeme konstatovat, jste překvalifikovaná, tohle moc nepište do životopisu, ono to ředitele odrazuje?

Naše malá česká kotlinka se zuby nehty drží toho, že ženy mají hlavně zdobit a zas tak moc o sobě nedávat vědět. A rodit a moc s tím ostatní neotravovat, pochopitelně. Tenhle prvobytně pospolný přístup nás ochuzuje o obrovský potenciál chytrých, zkušených a výkonných žen, které nejsou zvyklé ztrácet čas. Které se nehroutí ze změn, protože například z mateřských zkušeností vědí, že co platí teď, nemusí platit za pět minut. A přesto se vždycky musejí dobrat cíle.

Nezvládání žen ve veřejném prostoru není jen bolestí politiky. Česká literatura posledních let je doménou vynikajících autorek žen, které se nebojí zpracovat i těžká a bolestivá témata. Přesto se najdou publicisté, kupodivu muži, kteří rázem označí dílo za ženskou literaturu. Nenapsal to chlap, smůla, nemá to tu pravou hodnotu.

Z rozhlasu slyším běžně větu, že konečně se český tenis po mnoha letech dočkal nějakého úspěchu. Ano, komentátor myslel mužský tenis, protože fantastické úspěchy českých tenistek v poslední dekádě se přece nehodí zařazovat do úvah. Věřím, že ani profesor Pafko to nemyslel špatně, když prohlásil, že chirurgie ztrácí prestiž, když tam pracuje tolik žen, volně cituji. On prostě vyjádřil to, co se u nás považuje za běžný postoj.

Dovolím si osobní zkušenost s chudého regionu. Kvalifikovaná práce se tady ženě po třech dětech hledá obtížně, většinu kontraktů jsem tedy měla na dobu určitou, v soukromé i rozpočtové sféře. Mám tedy pohled z více pracovních prostředí. Moji subjektivní zkušenost podporují i samotní muži z různých oborů, se kterými často cestuji. Nikdy jsem od žen neslyšela větu jako „Chodím si do práce odpočinout“ nebo „Pracuji jen do výše svého platu“. Muži to nejen v klidu vyslovují, ale například si to hrdě vystavují na pracovní nástěnku, což například u ředitele školy působí přinejmenším rozpačitě.

Vlastně je jedno, jestli jsem pracovala ve školství či v  jiné instituci. Velmi často se opakoval vzor, že ženy kmitaly, řešily, zachraňovaly pochybení, vytahovaly kostlivce ze skříně a snažily se oprostit od nefunkčních zažitých vzorů. Samozřejmě ne všechny. Zato až příliš často se v rozpočtové sféře vyskytují muži na teplých místečkách, buďte rádi, že vám to vůbec dělám, s tímhle za mnou nechoďte, zkuste kolegyni, tohle nemám v popisu práce. Velmi příznačné to bylo na pracovních poradách, kde muži z teplých místeček dovedou hodinu hovořit o tom, proč něco nejde, zatímco méně hodnocené ženy zvládnou rozplést komplikovanou věc jen tak mimochodem v kuchyňce, než začne vařit voda na čaj. Protože neztrácejí čas.

Zpět k politice. Jak se vám teď líbila debata slovenských prezidentských kandidátů? Řada chlápků v oblecích, více či méně bizarních? Nechybělo tam něco? Někdo? Co třeba ženy? Já vím, já vím, na pohlaví nezáleží a záleží na schopnostech, klidně vám převykládám všechny oblíbené chlapácké argumenty, ale nebudu vás obírat o čas. Ženy nerady ztrácejí čas. Určitě se shodneme na tom, že ve slovenské prezidentské debatě se nejednalo o přehlídku elity národa. Je až příznačné, že slovenská politika se nebezpečným nakláněním k východu také vrací do vzorců orientální despocie, kde vládnou jen náčelníci.

A jsme v tom lepší? Není to tak dávno, co probíhala prezidentská kampaň i u nás. Jsem moc ráda, že volba dopadla tak, jak dopadla. Přesto nemáme důvod být na sebe pyšní. Smršť, která se spouštěla na velmi kvalitní kandidátku, byla vizitkou naší společnosti. I lidé, které jsem do té doby považovala za inteligentní a liberální, neodolali přidat se k útokům na vzhled, buranským východním narativům, nekonkrétní nesnášenlivosti či degradaci kvalifikace na účetní. Někteří si následně sypali popel na hlavu a vytřískali z toho dokonce podcast, jiní ve své východní buranskosti žijí dodnes spokojeně dál. No co, vždyť je to ženská!

Rádi vzhlížíme k severským a západním zemím, zcela oprávněně, protože v nich žijí spokojenější a svobodnější lidé. Je namístě si přiznat vliv podílu žen ve vysokých politických funcích. A podívat se, kolik žen vidíme v diktátorských režimech třetího světa. Budeme u nás stále jen řešit, zda necháme ženy vkročit do politiky z domácí chýše, nebo je tam prostě normálně budeme mít?

Přitom se obíráme o neuvěřitelný potenciál. Ženy totiž při stejné úrovni vzdělání a praxe nemají potřebu vláčet s sebou svoje ego. Mnohem víc než na prezentaci a uznání jsou zaměřeny na výsledek. Pokud se vrátím k prezidentské kampani, bylo příznačné, že v úspěšném týmu Petra Pavla převládaly ženy. Není škoda nechávat je jen v zákulisí? Skutečně musíme v roce 2024 řešit, jestli někdo „pustil“ do vedení politické strany i ženy?

Prosím pěkně, abych vám ušetřila čas, není třeba argumentovat političkami ze stáje ANO. Mluvím o demokratických stranách. A na každou mizernou ženu v politice existuje sto mizerných politiků mužů. Jen nás tolik nedráždí, jsou to přece náčelníci.

Budeme pořád dělit strany na chlapácké a „ženské“ nebo raději budeme vybírat mezi stranami stárnoucích náčelníků a stranami 21. století?