Článek
V květnu před čtvrt stoletím jsem končila studium na VŠ. První inženýrka v mé rodné vesnici, do té doby tam měl VŠ titul jen místní agronom. Na úspěšném zakončení studia mám zásluhu jen částečně. Určitě bych nestudovala, nebýt revoluce v listopadu 1989, která zbourala bariéry a kádrové posudky. Jedinou bariérou bylo, že nás v ročníku, plus zájemců o studium z předchozích generací, bylo mnoho.
Nemalý podíl na mém dostudování má i podpora mých rodičů. Tatínkovi už dnes poděkovat nemůžu, tak aspoň vzpomínka na dobrého člověka, který v devadesátých letech začal podnikat, a i v těžkých začátcích se plně postaral o všechny své nezaopatřené děti. Moje kapesné zdaleka nepokrylo všechny výdaje, ale naučilo mě rozpočtové odpovědnosti, a hlavně umožnilo pět let žít a studovat.
Až na třetím místě je moje vlastní zásluha: studium mě bavilo, chození na přednášky byla společenská záležitost. Stačila jistá disciplína a zkoušky až na jednu výjimku nebyly problém, i když nejsem studijní typ.
Celý tento úvod píšu proto, že pokud někdy zmíním, že mám vystudovanou vysokou školu, není v tom povýšenost, ale vděčnost. Přesto se osobně či v médiích často setkávám s potřebou sestřelit „někoho s titulem“. Sama bych se nikdy netroufla do někoho navážet, že má „jen“ maturitu nebo výuční list, s opačným přístupem se však setkávám často: jen si o sobě moc nemysli, inženýrko, tenhle se nějak naparuje, frajer studovanej atd.
Většina lidí z generace nade mnou měla omezený přístup ke vzdělání, proto chápu určitou hořkost a frustraci. Ale už jsme přeci dost dlouho jinde a co se změnilo? V zemi, kde do roku 1989 bylo VŠ vzdělání dostupné jen lidem s dobrým kádrovým posudkem, se i 35 let po revoluci rozdmýchávají nenávistné emoce k těm, kteří mají titul.
Pořád v nás zůstala zakořeněná ta budovatelská rétorika. Správný člověk je jen poctivě pracující, vzdělaný je elitář. Proto je tak snadné sestřelit kohokoliv za pochybnou diplomovou práci nebo podivné publikování. Protože na to dobře slyší masy, které se k diplomce nikdy nepropracovaly, ať už vinou doby, nebo vlastní. Protože člověka s maturitou nebo bez ní nikdo za titul či odborné publikování nesejme.
Jistě na tomto místě najdete spoustu argumentů o rychlotitulech, opsaných diplomkách a podobných selháních. O těch toho bylo napsáno tolik, že jím nechci čtenáře více zatěžovat.
Není načase už přestat pohlížet na vzdělané lidi jako na někoho protekčního a přiživujícího se? Studium není jen vstřebávání informací a psaní textů. Mě osobně gymnázium a univerzita formovaly v mnoha oblastech, vůbec se nejednalo jen i zvýšení informovanosti v mém oboru.
Roky studií přetváří člověka v oblasti společenské, komunikativní. Učí ho převzít kontrolu nad životem, být zodpovědný. Poznávání lidí z mnoha oblastí obohacuje a formuje žebříčky hodnot. Konflikty i neúspěchy jsou cennými lekcemi do života. Dnešním studentům přejícně závidím Erasmus a další zahraniční programy. Sami studenti mi říkají, že půlrok v zahraničí jim dal víc než zbytek studia.
V době, kdy voláme po kritickém myšlení a informační gramotnosti, je nerozumné pohlížet na vysokoškoláky jako na „ty nahoře“. Studium a pobyt v odlišném prostředí je cennou lekcí kritického myšlení a snižuje náchylnost člověka ke stádovitému chování. Samozřejmě jsou i čestné výjimky, určitě bychom vyjmenovali hodně inženýrů, magister a doktorů, kteří jsou zkrátka pitomci (omlouvám se za expresivum).
Je v našem vlastním zájmu, abychom my, nebo naše děti, studovali. Máme k tomu tisíce příležitostí a bariéry jsou nejčastěji v naší hlavě. Studium je skvělá věc pro individuální vývoj i pro celou společnost.
Proto k současným „kauzám“ ohledně publikování mám jen stručnou poznámku: kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tak dlouho se budeme strefovat do vzdělaných lidí, tak dlouho budeme moralizovat za jejich nedokonalosti, až nám povládne lůza. Lůza nejen mírou vzdělání, ale hlavně mírou nenávisti a nemorálnosti.
Člověk s diplomem je pořád jen člověk. Je oblíbeným sportem a snadným cílem novinářů někomu najít škraloup ohledně akademického působení. Ale proč? Titul nedělá z nikoho nadčlověka ani dokonalou bytost. Je to viditelné potvrzení dosažení nějaké mety. Vzdělanému člověku neodpustíme nic, nad jinými pokrčíme rameny?
Vždy, když mě jenom na chviličku napadne, že bych někdy měla s politikou cokoliv společného, vzpomenu si na svojí diplomovou práci a s představou, že by se propírala v médiích zase na dlouhou dobu na podobné myšlenky zapomenu😂
— Michala Janatová (@JaMiConsulting) May 8, 2024
Přestaňme, prosím, pohlížet na lidi s titulem jako na sprosté podezřelé. Chyby dělá každý. Ti, kteří hledají senzaci, nebo potřebují moralizovat, by měli pečlivě zvažovat dopad něčích pochybení na jejich současné fungování. A hlavně dopad toho, až se nám vzdělaní lidé na veřejné působení raději vykašlou a k moci se dostane čestný pracující lid. Už je to blízko.
P.S.: Je až fascinující, jak udatně se nyní ohledně publikování v odborných časopisech opírají do akademiků členové Babišovy stáje, o jehož socialistickém inženýrském titulu víme jen to, že se jeho diplomová práce záhadně ztratila.
