„Neplatím si koncesionářský poplatek, abych…“

Jedno z dětí se mi narodilo roku 2005. Moje dospělé dítě letos poprvé volilo, složilo maturitu a jezdí autem. Proč to uvádím? Protože v době, kdy ještě nepřišlo na svět, se naposledy zvýšily koncesionářské poplatky za ČRo. Televize je mnohem progresivnější, ta navýšila poplatky docela nedávno, ano, v roce 2008.

Celých 19 resp. 16 let se veřejnoprávním médiím nezvýšil poplatek. A teď, když byl schválen nárůst dohromady o 25 korun českých, se glosátoři můžou přetrhnout. Zatímco ceny základních potravin, jako je mléko nebo chleba se za ty roky zdvojnásobily, prostého českého člověka porazí 25 korun měsíčně navíc.

Že se navýšení chytá opozice, která se chytá úplně všeho, aby zvýšila naštvanost „našichlidí“ a zároveň překřičela svoje Čapáky, Dozimetry a Stoky, to je jasné. Horší je, že mají potřebu exhibovat i rádoby liberálové a rádoby demokrati.

Jde jim přece o princip!

Argument, že nechtějí platit něco, co nevyužívají značí o nepochopení veřejnoprávnosti. Jde o to, aby vysílání bylo dostupné pro každého a nebylo podmíněno zájmovými skupinami a ziskem. Dokonce si užíváme ten luxus, že na většině kanálů nevidíme ani reklamu. Že nesledují ten nebo onen pořad je zkrátka jejich problém.

Velmi oblíbená mantra je, že nepotřebují sledovat Stardance, Popelky a vaření. Je to symptomatické, protože nejčastěji tyhle argumenty slyším od dobře situovaných mužů. Kteří nepochopili, respektive nepotřebují chápat, že oni nejsou jediný divácký segment. Nastává oblíbený výčet toho, co má veřejnoprávní stanice nabízet, protože tohle oni sledují.

Někteří jedinci, kteří nepochopili princip fixních nákladů a veřejných služeb, jsou natolik houževnatí, že bych je nechtěla potkat na veřejné toaletě. Obávám se, že by bouchali pěstičkami na stoleček paní od toalet a vyžadovali, že nebudou platit deset korun, když tentokrát nevyužívali všechny služby, anóbrž vykonali pouze malou potřebu.

Žijeme v časech, kdy různé sociální skupiny mají diametrálně odlišné volnočasové návyky. Úkolem veřejnoprávních médií je vysílat pro majoritní i minoritní skupiny. Takže argument, že někdo nesleduje to či ono, je naprosto irelevantní. Televize je dnes doménou hlavně starších obyvatel, kteří neobjevili kouzlo internetu, kabelových televizí, streamovacích médií apod.

Veřejnoprávní vysílání tedy plní i jistou formu sociální služby, když nabízí kvalitní společnost starším či osamělým lidem, kteří jinou techniku neovládají. A rozhodně se nejedná o minoritní skupinu. Že lifestylový pořad nesleduje mladý dravý jedinec, je naprosto v pořádku, jeho babička patrně zase nekouká na rugby.

Mnohem horší je, když babička sleduje zpravodajství některých soukromých stanic s jasným příklonem k tendenčním zprávám. Polopravdy, domněnky, manipulace, neověřené informace, nemoderované debaty. To se pak nedivme, že nám ve volbách naskakují hlasy pro populisty a antisystémové strany.

Za málo peněz hodně muziky

Je docela legrační, že se tu vedou tak vášnivé a principiální debaty o částce dvou stovek, za kterou si milé držgrešle pořídí jedno obědové menu nebo tři piva. Jako matka více dětí nemám na rozhazování, přesto mě dvě stovky zkrátka nezruinují. Český rozhlas je vynikajícím společníkem i díky aplikaci můjRozhlas prakticky kdekoliv, navíc nabízí špičkový zpravodajský server.

Česká televize krom více televizních stanic nabízí i-vysílání, kde máme přístup k současným i archivním perlám. Nejen při covidu se ukázal přínos edukačního vysílání i pro starší generaci. Široká nabídka služeb pro všechny i minoritní skupiny obyvatel taky něco stojí.

Samostatnou kapitolu tvoří zpravodajství. Můžeme mít jednotlivé výtky, ale v celku dostáváme špičkový zpravodajský servis domácí i ze světa s vysokou spolehlivostí ověřování informací a nezávislosti. Připomeňme si například, že celoevropskou debatu kandidátů na předsedy EK moderoval Martin Řezníček z veřejnoprávní televize.

Známe cenu nezávislosti?

Hořce vtipné je, že s koncesionářskými poplatky mají takový problém lidé, kteří se hlasitě hlásí k demokratickým principům. Evidentně by měli za svoje necelé dvě stovky lépe sledovat zprávy, zejména z Maďarska a Slovenska.

Budeme se tady z principu hroutit kvůli dvou stovkám měsíčně, které nám zajistí nezávislé a kritické hlídání vlády a politiky? Chceme do toho investovat, nebo chceme státní média placená z našich daní, takže pouze z jiného hrníčku, ale bez hlídání vlády a zvolených zástupců?

Můžeme debatovat o kvalitě programů nebo vedení instituce. Ale nesmíme rezignovat na princip veřejné kontroly, kterou nám nám veřejnoprávní média nabízí. Jako koncesionáři víme, jak se hospodaří s našimi prostředky. Pokud se z lakomosti tohoto principu vzdáme, s případným státním vysíláním budeme vesele klamáni a ovládáni a stále to bude za naše peníze.

Je mi upřímně jedno, jestli sledujete Stardance, nebo ne. Ostatně je to velmi úspěšný pořad v mnoha ohledech. Není mi jedno, že kvůli pár korunám jsou někteří fňukalové ochotni zpochybňovat důležitost vysílání médií veřejné služby. Momentálně velmi kvalitního vysílání. V době nejméně 10 let trvající informační války, která je bohužel velmi úspěšná.

Zkuste si na chvíli naladit některý z komerčních kanálů a ještě lépe slovenskou RTVS. A nezapomeňte si nastavit pravidelné platby, má to smysl.