Článek
Čtvrtek, 24.2.2022, brzké ranní hodiny. Městy po celé Ukrajině se začaly rozléhat výbuchy a snad každému bylo jasné, že je to tady, invaze na Ukrajinu. Slovní spojení, kterým nás novináři strašili už dlouho, jen my jsme si nechtěli připustit, že by se něco takového mohlo stát.
Ráno jsem se probudila a byla víc než vděčná za to, že místo výbuchů a sirén slyším jen televizní reportáž o invazi, a v tu chvíli jsem si stejně přála, aby mě někdo probudil ze strašného snu. Promnula jsem si oči a stále pro mě bylo tak těžko uvěřitelné, že se něco takového opravdu děje. Že vážně někdo vtrhl do svobodné a demokratické země. Bylo mi divně. Naštvání střídal smutek a já stále netušila, co si mám myslet, jen jsem doufala, že to není realita.
Přišlo uvědomění, že to byla vlastně jen otázka času, kdy k tomu dojde, a teď jsem musela s tímhle pocitem prázdnoty vstát a normálně fungovat. Začala jsem si vyčítat i vychutnávání ranní kávy, protože na Ukrajině se mají lidé hůř. Nedala mi spát myšlenka, co bych asi dělala já v této situaci a kdy se do ní dostanu. Přišly úzkosti, co s námi bude dál? Stresovala jsem se s tím, abych stihla ranní vlak do školy a hlavou mi proběhla myšlenka, že teď už je to všechno vlastně stejně jedno. Snažila jsem se ji umlčet a vynakládala na to větší úsilí než Kreml, na umlčení novinářů mluvících o invazi.
Došlo mi, že teď budu jen nevinně přihlížet bojům ruské a ukrajinské armády, ale i propagandy a nebudu moct udělat vůbec nic. Věděla jsem, že to přijde, jen jsem netušila, v jakém rozsahu. Všichni očekávali drobnou ofenzivu na Donbase. Místo toho se ale vyplnily jedny z nejčernějších scénářů, raketové útoky na města.
Krom raket na Ukrajině škodí i ruští vojáci. Znásilňování, zabíjení, mučení vojáků, žen i dětí. Útoky na nemocnice, školy, školky, dětská hřiště, divadla. Vojáci připravili o život nespočet Ukrajinců. Tisíce ukrajinských maminek a tatínků musely vysvětlovat dětem co se děje a proč se to děje i přes to, že oni sami tomu kolikrát nerozuměli.
Rusové sebrali střechu nad hlavou celé Ukrajině a jediné, co nad svými hlavami teď nebozí ukrajinci mají, jsou ruské stíhačky se symbolem Z.
Nezapomínejme proto, že Ukrajina stále bojuje nejen o svoji suverenitu, ale i za nás. Za celý západní svět čelící Ruské hrozbě. Pokud máte k tématu co říct, budu ráda když se podělíte o vaše myšlenky či názory níže v debatě, avšak prosím o slušnou debatu.
