Článek
Zároveň ale nabízí velkolepou slovní zásobu, a tedy možnost popisovat realitu kolem nás tisíci různých způsobů, dovoluje užívat (si) něžnou melodičnost zdrobnělin i pestrou škálu vulgarismů. Jako naše mateřština si navíc zaslouží, abychom ji používali s úctou a zejména v případě veřejného projevu se snažili o respektování jejích pravidel. To se ovšem ne vždy děje.
Chybička se vloudila
V internetových diskuzích je to ještě omluvitelné, horší je to však někdy se samotnými články, které by měly procházet alespoň základní kontrolou. Pokud se člověk psaním živí, mají snad druzí právo požadovat, aby jeho písemný projev měl určitou úroveň. A rozhodně by to neměla být úroveň slohové práce méně bystrého žáka základní školy. Ve veřejném prostoru se často gramatické klenoty skví na různých cedulích, plakátech či reklamách. Tady dokážou chyby působit někdy dokonce vtipně, i když je to spíš tragikomické. Salonu, který nabízí manikůru, bych zkrátka neměla odvahu svěřit své ruce. Nejvíc mě ale zaráží a mrzí chyby v knihách. Tam se mi jeví jako neodpustitelné. Pokud si otevřu knížku, navíc třeba určenou dětem, neočekávám, že ve mně každá druhá stránka minimálně jednou probudí korektorské choutky. Upřímně by mě zajímalo, jak u takové knihy vypadala finální kontrola textu. Je lákavé spolehnout se na výdobytky dnešní doby, jako je automatická oprava v textových editorech, ale ta opravdu není všespásná. Dobrý text zkrátka vyžaduje víc čtení než psaní.
Žebříček toho nejhoršího
Některé pravopisné přehmaty jsou už takovými stálicemi a v mnoha textech se objevují tak často, že je člověk skoro přehlíží. Ale to je právě ta chyba… Tak například spojení „vidím jí“ se dá použít třeba ve větě Vidím jí na očích, že se jí v kapse otevírá červená propiska. Pokud ale chcete vyjádřit, že jste spatřili objekt ženského pohlaví, je to prostě krátce: Vidím ji, jak nadšeně škrtá. Dlouhé i občas některým pisatelům straší i v účelových přídavných jménech. To jsou ty stokrát omílané balicí papíry, kropicí vozy nebo lepicí pásky. Ale překvapivě taky kojicí podprsenky. Pokud jste někdy viděli podprsenku kojící, poprosila bych o foto a ideálně i tip, kde se takový typ dá sehnat. To by byl vskutku výjimečný vynález. Ano, podle pravidel je ve slově výjimka první slabika dlouhá a druhá krátká. Je to trochu matoucí, ale s bezchybným psaním nám může jako vzor pomoci třeba slovo výhybka, které nás navede správným směrem.
Jedeme dál
Někdy je to holt těžké, když máte svým psaným projevem českému jazyku vzdát hold. Pro mnohé je to tak náročná práce, že se k tomu raději staví negativně a ve svých projevech vrší zápor nad zápor. Bez toho, aniž by se nad tím trochu nezamysleli. Krásná ukázka dnes velmi moderního překombinovaného obratu. Aniž bychom se trochu zamysleli a vyjádřili se úsporně a jednoznačně, zbytečně si to zkomplikujeme. Bez toho, aniž by je prostě nesmysl. Ale schválně si někdy spočítejte, kolikrát na toto spojení narazíte třeba při sledování zpráv. Velmi podobným příkladem lidové tvořivosti, která se trochu utrhla ze řetězu, jsou číslovky. Skvosty jako 18ti letý jsou k vidění na každém rohu. (Správně je prosté a sucharské 18letý.) Kapitola sama pro sebe je pak zájmeno svůj. Tak co, našli jste tu vaše, nebo svoje oblíbené chyby? Pevně doufám, že si každý přišel na své.
Napadá mě toho bohužel ještě mnohem víc, ale to by jsme tady přeci byli ještě dlouho…
