Článek
Mě to každoročně přepadne už někdy v únoru, kdy začnu mít nutkání někam vyrazit. Cestování je má vášeň, bez které si nedokážu svůj život představit. Když se vzpamatuji z vánočního blázince a do sytosti si užiji lednové lenošení, začínám pomalu plánovat, kam vyrazit a co nového objevit.
Možná namítnete, že na jaře se brzy stmívá. Ano, máte pravdu. Ale i to má své kouzlo. Osvětlená Sagrada Familia vystupující ze tmy působí až magicky.
Je fakt, že Barcelona není žádná novinka, je to taková stálice na seznamu oblíbených míst (a na tomhle seznamu stojí hodně vysoko, určitě na medailové pozici). Ale většinou se sem jezdí v létě, kdy se výlet spojí s koupáním (což také není špatné), nebo na podzim, kdy už jsou přeci jen přívětivější teploty. V posledních letech ale trpí tahle má milovaná kráska jedním nepříjemným nešvarem, a to je „overturismus“, proti kterému se místní snaží zatím marně bojovat. V praxi to znamená přeplněné ulice, kde se musíte prodírat a mít hodně ostré lokty, všudypřítomné fronty na cokoliv, mizivá šance vyfotit si nějakou památku, aniž by na fotce figurovalo x dalších fotek chtivých turistů, restaurace praskající ve švech, kdy sehnat pěkné (nebo vůbec nějaké) místo je v exponovaných hodinách téměř nadlidský úkol, a mnoho dalších s tím spojených nepříjemností.
A zase ty úchvatné výhledy. A teď je máme dokonce z první řady.
Předjarní Barcelona je jiná… Klidná, čistá, nepřecpaná turisty, pokud tedy zrovna v přístavu nezakotví nějaký obří zaoceánský parník, ale těch v této roční době také bývá mnohem méně. Příznivější jsou i ceny letenek, hotelů a dalších služeb. Město je takové svěží, čerstvé, vyhlíží nás turisty s otevřenou náručí a dychtivě očekává novou sezónu. I když popravdě, v Barceloně sezóna snad ani nikdy nekončí, turisty tam potkáte během celého roku. Ale teď v brzkém předjaří je to opravdu jiné. Na podzim se často setkáváte s unavenými pohledy číšníků a ostatního personálu, už jim je vidět na očích, že toho mají plné zuby a těší se, až jim ten kolotoč skončí a až ten otravný turista konečně odtáhne domů (není to pravidlo, ale setkávám se s tím docela často, a vlastně se ani není čemu divit).
Dalším bonusem jsou stromy téměř bez listí odkrývající nevšední pohledy na světoznámé památky, které jsou po zbytek roku skryté za korunami stromů.
Letos na konci zimy se i u nás v Česku počasí chová jako někde ve Středomoří, takže kolikrát jsou teploty hodně podobné. V Barceloně je teď začátkem března nádherně, teploty kolem 15 až 20 stupňů, první jarní sluneční paprsky v závětří krásně hřejí (ano, já vím, že ještě není astronomické jaro, ale pocitově tady v Barceloně jaro rozhodně je!). Je pravda, že nás občas překvapí nějaký malý deštík (za který jsou mimochodem místní nesmírně vděční, protože v posledních letech tady skoro neprší), s tím se musí počítat, ale aspoň je to příležitost objevit nějakou novou kavárničku v zapadlé uličce nebo se schovat do některého z muzeí.
U některých památek nepotkáte v téhle roční době při troše štěstí ani živáčka.
Další výhodou předjarní návštěvy Barcelony je to, že mnohem snáze seženete vstupenky na místní atrakce, což v plné sezóně bývá často marný boj, protože stejný plán má tisíce dalších lidí. A hospůdky, kavárny a místní speciality si vychutnáte v poklidu. Čekají na vás místa v první řadě! V Barceloně je spousta úžasných míst, kam se musíte stavit aspoň na kafe, nebo na churros s čokoládou, tapas, sangrii, jamón serrano, crema catalana a jiné dobroty. A ty nejlepší vyhlášené podniky mají v sezoně neskutečný overbooking, většinou se tam vůbec nedostanete, nebo čekáte šílenou frontu. Ano, tady v Katalánsku (a vlastně v celém Španělsku) se často do restaurace stojí dlouhatánské fronty, abyste se tam vůbec dostali.
Lákavá nabídka, co říkáte? Nezbývá než popřát: „Bon profit“.
Milovníkům botaniky a přírody nabízí Barcelona v této roční době také mnoho nezapomenutelných zážitků. Po krátké mírné zimě se tu příroda probouzí do své něžné jarní krásy. Kvetou mandloně, dozrávají pomeranče a jiné citrusy, setkáte se tu s nejroztodivnějšími málo známými kráskami z rostlinné říše, ale třeba i s kytkami, které máte doma v obýváku jako pokojovky, například park na kopci Montjuïc je plný právě kvetoucích klívií.
Tahle křehká kráska deroucí se skrz plot historické botanické zahrady na kopci Montjuïc se už nemůže dočkat jara.
A od botaniky přeskočme oslím můstkem k barcelonským zahrádkám, a teď nemyslím ty zelené s rostlinkami, ale ty sloužící jako součást hospůdek a restaurací. Barceloňané je prostě milují! Každá kavárnička má venku na chodníku aspoň pár stolků a židliček. A ty jsou plné v kteroukoliv denní i roční dobu. Původně jsem myslela, že je to tím klimatem, že když je teplo, tak to lidi láká ven. Ale to byl velký omyl! Místní tu sedí venku i v zimě. Většinou jsou k dispozici deky, abyste se mohli příjemně zachumlat, a takové ty přenosné ohřívače, které vás krásně zahřejí.
Tady máte důkaz, že zahrádky tu mohou praskat ve švech i v zimě (i když tato ve slavné barcelonské tržnici La Boquería je částečně krytá).
A samozřejmě k zahřátí pomohou i zatím nesmělé sluneční paprsky. V létě je nemožné vychutnat si místní středomořské slunce, většinou člověk jen kouká, kam by se před ním schoval někam do stínu nebo do klimatizovaného prostoru. Lidé tu jsou teď v předjaří paradoxně mnohem víc venku než v létě. Teď je ta správná doba nastavit tváře a čerpat tu blahodárnou energii z jarního slunce, které hřeje, ale nepálí. A taková romantická procházka po liduprázdné barcelonské pláži… Neuslyšíte tu věčné štěbetání turistů, ale šumění moře, neucítíte pach fast foodu linoucí se od přiopilých týpků ze sousední deky, ale nos vám polechtá charakteristická a námi suchozemci tak milovaná vůně moře, a příjemný vánek vám k tomu bude čechrat vlasy. Neznám nic lepšího. Prostě paráda!
Takže jestli jsem vás trochu navnadila a máte také chuť právě teď někam vyrazit, můj tip je Barcelona, kráska, která je nejhezčí právě v předjaří a která vás rozhodně nezklame!
