Článek
Velikonoce začínají ve Španělsku dříve než u nás. Už od „Bolestného Pátku“ (Viernes de Dolores) probíhají oslavy tohoto největšího křesťanského svátku a pokračují celý víkend a celý další týden (Semana Santa) až do „Neděle Vzkříšení“ (Domingo de Resurrección). Hlavním městem těchto oslav je andaluská metropole Sevilla. Sem se upírají zraky všech Španělů, každý chce být při tom, ať už přímo na místě, nebo si to aspoň pustí v televizi v přímém přenosu. Všichni mí španělští kamarádi mi závidí, že se letos téhle slávy můžu účastnit osobně.
Obchody jsou plné velikonočních předmětů. Můžete si tu koupit i plyšového kajícníka.
Přípravy ale začínají už mnohem dříve. Před velikonocemi můžete před španělskými kostely narazit na skupinky, které trénují zvedání a nošení alegorického vozu, na kterém jsou různé náboženské výjevy, především ukřižovaný Ježíš nebo Panna Marie. Svůj alegorický vůz má každá farnost, respektive každé Bratrstvo (Hermandad), během roku bývá vystaven v kostele, a před procesím se ještě vyzdobí živými květy, svíčkami a dalšími nezbytnostmi. Zdobí se i domy, především v ulicích, kudy půjdou procesí. Balkóny se odívají do rudého sametu, většinou nechybí ani umně zapletená palmová ratolest, která je nedílnou součástí velikonočních svátků. Při mši konané na Květnou neděli (Domingo de Ramos) se světí palmové nebo olivové ratolesti.
Vyzdobené ulice města. Nesmí chybět umělecky zapletená palmová ratolest.
První procesí vyrážejí už v pátek vpodvečer. Ostatní dny se pak jejich počet a velikost stupňují takřka geometrickou řadou až do gigantických rozměrů. Místní na to mají dokonce geniální apku, ve které vidíte v reálném čase, kudy které procesí jde, kdy vyrazí, kdy dorazí do katedrály, kde je kolik lidí atd. Je to velmi praktické, protože ulice jsou v těchto dnech přeplněné a dostat se z bodu A do bodu B bývá často nadlidský úkol. Většinou musíte počkat, než celé procesí projde a dav se rozejde a přesune k dalším atrakcím. A to někdy trvá i několik hodin. Musí se jim nechat, že jsou velice disciplinovaní a organizovaní, ať už je dav jakkoli hustý, vždycky nechají evakuační uličku volnou, takže v případě nouze se jí můžete protlačit. Větší problém ovšem je, když se vaše cesty s procesím zkříží. To si většinou počkáte, pokud se nechcete chovat neomaleně a neproderete se „proti proudu“ skrz procesí.
Velikonoční apka, kde najdete pohyb všech procesí v reálném čase. Velice praktická věcička.
Místní chtějí být u toho! Takže se všichni vyšňoří a vyrazí do ulic, které jsou rázem úplně plné, nepropadnul by ani špendlík. Je to krásná podívána, všichni jsou nastrojení, ženy - to je přehlídka modelů všech barev a tvarů, muži jsou v oblecích a musím říct, že jim to ohromně sekne. Inu, šaty dělají člověka. I z průměrného chlapa udělá dobře padnoucí kvalitní oblek šviháka. Celá Sevilla je v gala. Navíc zrovna v tomto období kvetou pomerančovníky, kterých je tu v Seville a v celé Andalusii strašné množství. Line se z nich neskutečně omamná vůně, která podtrhuje celou sváteční atmosféru. Všechny ty vjemy se mísí a prolínají. Společně vytvářejí neopakovatelnou atmosféru.
Průvod uzavírá alegorický vůz s Panenkou Marií, která je obklopená zapálenými svícemi.
Všechny ty davy se potřebují někde občerstvit, takže veškeré bary, hospody a restaurace v širokém okolí praskají o velikonocích ve švech. A samozřejmě i hotely. A ceny jsou také sváteční, obchodníci musí využít zvýšeného zájmu, to je jasné. Místní si většinou dávají smažené rybičky a mořské plody, nebo oblíbené velikonoční tapas „Pavías de bacalao“, což jsou šťavnaté kousky tresky obalené v těstíčku ochuceném bylinkami, špenát s cizrnou nebo postní polévku, a jako dezert „Torrijas“, tedy tousty na sladko, obalené ve vejci rozmíchaném s mlékem (někdy se přidává i něco ostřejšího) a posypané cukrem se skořicí. Nebojte, určitě si nějakou dobrotu vyberete. Nabídka je veliká a místní gastronomie je vyhlášená!
Místní velikonoční specialita „Pavías de bacalao“. Je vynikající!
Posilněni dobrým jídlem a pitím vyrážíme pozorovat procesí. Nemusíte mít strach, že na žádné nenarazíte. Opak je pravdou, narazíte na ně na každém kroku. Procesí se prostě nejde vyhnout. Poznáte to už z dálky, místní mají informace z první ruky, takže se už dlouhé hodiny dopředu řadí podél cest, kudy průvod půjde. Stačí se mezi ně vmísit a čekat. Když dav dostatečně zhoustne, je to znamení, že procesí na sebe nenechá dlouho čekat.
Už to začalo. Ulice ztichla a ve vzduchu je cítit napjaté očekávání. Nejdřív uslyšíte vzdálenou hudbu a zpěv, každé procesí doprovází několik kapel a pěveckých sborů. A už se z dálky vynořují vysoké špičaté čepice („Capirotes“) účastníků procesí, kterým se tady říká „Nazarenos“, čili kajícníci. Mají na sobě splývavé hábity a ty vysoké kápě, které jim překrývají celý obličej a ze kterých jim koukají jen oči. Pro nás neznalé je to dost strašidelné, ale za chvilku si na to zvyknete. Kápě i mundůry mají nejrůznější barvy, každé bratrstvo má tu svou. Bílé, černé, fialové…, nebo kombinace bílého oděvu a barevné kápě. Každá barva má svůj specifický význam. Počty kajícníků v jednotlivých průvodech se liší, od pár desítek, po několik tisíc. Jedni nesou svíce, jiní kříže nebo monstrance. Někteří jdou dokonce bosí. Zástupy kajícníků jsou proloženy sbory a kapelami a malými dětmi s košíčky se sladkostmi, které rozdávají dětem pozorujícím průvod. Děti stojící u cesty natahují ruce a čekají na dobroty. Kajícníci rozdávají i obrázky Panny Marie nebo Ježíše. I mně jeden kajícník vtiskl do ruky takový obrázek. Nechám si ho pro štěstí. Další děti nesou kadidelnice, ze kterých se line libá vůně kadidla. Procesí uzavírá alegorický vůz, který nesou členové bratrstva na ramenou. Není to nic jednoduchého. Rozměrný alegorický vůz se musí protlačit úzkými uličkami, které ještě zužují davy přihlížejících. Kolikrát to jsou složité manévry a jde o milimetry, aby do něčeho nevrazili! Někteří kajícníci mají na starosti organizaci a celý průvod řídí, aby ostatní dodrželi rozestupy, aby se nemačkali, nebo naopak aby nevznikaly velké mezery, a v podstatě řídí i alegorický vůz, protože ti, co ho nesou, jsou namačkáni jeden na druhého a přikryti těžkou splývavou látkou, takže prakticky nic nevidí a spoléhají se jen na pokyny vedoucího.
Krásně vyřezávaný alegorický vůz s Kristem nesoucím kříž. Je zdobený čerstvými kosatci.
Průvod většinou vychází za bílého dne a končí až hluboko v nočních hodinách. Se soumrakem se celý spektákl stává ještě zajímavějším a mysterióznějším. Překvapilo mě hned několik detailů. Místní průvod nefotí, ti si ho užívají, fotí jen turisté a cizinci. Na mnoha místech jsou davy tak velké, že vlastně nemáte vůbec šanci něco vidět (natož vyfotit). Místním to ale vůbec nevadí, často se na celý průvod ani nedívají, postávají v hloučcích, povídají si a jsou prostě součástí té neopakovatelné atmosféry. Ono to ani nejde, udržet pozornost tolik hodin v kuse. Když se ale dostanou do první lajny, tak si to užívají se vším všudy. Když jsme takhle také jedno procesí sledovali, přišel k nám malý kluk a lámanou angličtinou nám poradil, ať jdeme na druhou stranu ulice, že tam to bude líp vidět. Tak jsme ho poslechli, ale vůbec jsme to nechápali. Vždyť to je přímo proti pouličním lampám, vůbec se to odtud nedá fotit. Ale když se přiblížil alegorický vůz s Ježíšem Kristem nesoucím kříž, tak nám to došlo. Na této straně silnice se můžeme Ježíšovi dívat do tváře! A o to je oč tu běží, vážení… Není to atrakce pro turisty, není to vyumělkovaná show, je to tradice plná emocí, dojetí a silných okamžiků. Je úžasné být toho součástí!
