Článek
Začalo to úplně nevinně. Pracuji většinu roku v zahraničí (což je pro tento příběh důležitá informace). Když jsem nedávno přistála ve své cílové destinaci, měla jsem několik zmeškaných hovorů. Hned jsem volala zpátky a dovolala jsem se vždy někomu, kdo tvrdil, že měl ode mě zmeškaný hovor. Já jsem si to ve své tehdejší naivitě vůbec neuměla vysvětlit a trpělivě jsem všem vysvětlovala, že se jedná asi o nějaký omyl. S některými jsem dokonce i vtipkovala. Záhy mi ale došlo, že něco není v pořádku, že jsem se ocitla ve zlém snu, ze kterého se jen tak neprobudím. Telefon neustále vyzváněl, a když jsem ho vzala, na druhém konci byli zoufalci, co mi vyčítali, že jsem je okradla. Nebo v lepším případě vyzvídali, jestli jsem bankéřka/pojišťovací agentka nebo něco podobného, těch verzí a scénářů bylo několik.
Přestože banky, operátoři i policie neustále varují, počet obětí stále roste. Tato má osobní zkušenost ukazuje, jak snadno se z běžného člověka může stát nevinný podezřelý a proč je potřeba být při každém hovoru maximálně obezřetný. Nikdy jsem netušila, že je něco podobného možné a že se toho někdy stanu součástí. Různá varování jsem vždycky pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Asi jako všichni, dokud se jich to osobně netýká.
Tenhle typ podvodu se odborně nazývá spoofing (napodobování). Podvodníci vám ve skutečnosti neukradnou SIM kartu ani se nenabourají do vašeho telefonu. Pomocí speciálního softwaru a internetového volání dokážou zamaskovat své skutečné číslo a na displeji oběti zobrazit jakékoli jiné, tedy třeba zrovna to vaše. Bohužel, tato aktivita je zcela legální (myslím tím to, že se na displeji ukáže jiné číslo, než to, které vám ve skutečnosti opravdu volá).
Útočníci si vybírají náhodná existující čísla, aby to vypadalo důvěryhodně. Já pracuji v zahraničí, což se podvodníkům velice hodí a prý si často vybírají takováto čísla, protože v zahraničí nemáte možnost se bránit.
Pro člověka, jehož číslo si podvodníci vybrali, začíná kolotoč stresu, bezmoci a vysvětlování. Podvedení lidé nebo ti, kteří podvod prokoukli, volají zpět. Mnozí z nich jsou agresivní, vyhrožují a odmítají uvěřit, že majitel čísla o ničem neví. Protože pracuji s lidmi, musím volat na zmeškané hovory, musím brát všechny příchozí hovory a podstupovat tu příšernou anabázi pořád a pořád dokola. Není to vůbec nic příjemného. Kromě klasických nadávek jsem si několikrát vyslechla vyhrožování smrtí. Vyhrožují mi, že si mě najdou (což dnes v době internetové není vůbec nic těžkého, obzvlášť když znají mé telefonní číslo) a vyřídí si to se mnou a s celou mou rodinou.
Tady jsem narazila na další překážku. Kontaktovala jsem různé servery, které poskytují služby navigace a které ukazují fotky a záběry mého domu, s tím, aby ty fotky odstranili, že nechci, aby každý věděl, kde přesně bydlím. Většina serverů mou žádost rovnou zamítla. Nemáte vůbec možnost chránit své soukromí a zabránit tomu, aby tyto citlivé informace byly věcí veřejnou. U některých provozovatelů jsem nakonec se svou žádostí uspěla, ale až po té, co jsem jim napsala, že mi je vyhrožováno smrtí, že případ řeší policie a že mám reálné obavy o svůj život.
Hned, jak jsem zjistila, o co se jedná, snažila jsem se samozřejmě celou situaci řešit, ale fakticky nemáte jak:
1) Volala jsem do banky, ze které šly údajné hovory. Tuhle informaci jsem získala od lidí, kteří mi volali, aby si ověřili, jestli ten telefonát není podvod. Banky proti tomu bohužel nemohou udělat nic. Tedy kromě opakovaných varování, ať už v televizi, formou reklamy, různými letáčky, nebo zasíláním zpráv majitelům účtů, aby si dávali pozor. Ale je to marný, je to marný, je to marný… Pořád se najdou lidé, kteří jim na ty podvody skočí.
2) Volala jsem svému operátorovi, aby to nějak vyřešil. Zase nic. Ani operátor nemůže bohužel nic dělat. Pokud se ukradené číslo nachází v zahraničí (což já jsem skoro pořád), nedá se s tím nic dělat. Mám se ozvat, až se vrátím do ČR a zase mi někdo zavolá. To se ale nikdy nestane, je to začarovaný kruh. Když překročím hranice, hovory jakoby zázrakem ustanou. A když pak zase sednu do letadla a vypnu telefon, začne vše nanovo.
3) Volala jsem na policii. Při té příležitosti jsem zjistila, jak je vlastně těžké se dovolat ze zahraničí na českou policii. Asi vás hned napadne známá 158. Tak ta samozřejmě ze zahraničí nefunguje. Přidám české předčíslí? Ani to nezabere. Našla jsem čísla, která se doporučují pro volání ze zahraničí. Ani ta nefungovala. Nakonec, jediné číslo, které jsem v tom stresu úplně rozklepaná na první dobrou našla, bylo na policejní prezidium. Lepší něco, než nic. Tak jsem tam zavolala, i když se mi to zdálo jako ta největší blbost. A kupodivu mi pomohli, poradili a dokonce mě rovnou přepojili. Měla jsem volat na služebnu, která je nejblíž mému bydlišti. Jak prosté! Ale garantuji vám, že v tom hrozném stresu a pod šíleným tlakem, kdy se vám klepou kolena, ruce i hlas, na tak jednoduchou věc prostě nepřijdete. Psychika je prevít!
Abych to nezdržovala. Na policii jsem volala několikrát, přičemž mě vždycky odbyli stylem: „Milá paní, to se teď děje pořád, to bychom nedělali nic jiného.“ „Stejně nikoho nechytíme, nedá se to dokázat, tak je zbytečné podávat nějaké oznámení a přidělávat nám práci.“ Prostě se na mě vykašlali. Nepomohlo ani to, že jsem se cítila ohrožená na životě kvůli těm výhrůžkám smrtí. Když už teda mermomocí potřebuji podat oznámení, ať přijdu osobně. Rada nad zlato. Jak, když jsem dlouhodobě v zahraničí? Další rada zralá na metál: Tak to oznamte tam! Ha, ha, ha. I když k smíchu to rozhodně nebylo. Chápu, že trestní oznámení nic neřeší, že mají vlastně pravdu ti kluci policajtský, ale stejně…
Nakonec jsem podala trestní oznámení pomocí datové schránky, aspoň k něčemu je dobrá. Umělá inteligence mi pomohla to zformulovat, přidat potřebné paragrafy a věty, aby mě nemohli jen tak odbýt. Výsledek? Kromě podvedených zoufalců mě začali otravovat i policajti. Teda, oni začali vyšetřovat, abych jim nekřivdila. Pořád mi volali, psali, pořád chtěli něco doplňovat… A nakonec to stejně odložili.
Ale k něčemu to přece jen bylo dobré, proto pokud se vám něco takového stane, vřele doporučuji to trestní oznámení přece jen podat, i když vám to budou kdovíjak vymlouvat. Když to všechno po pár týdnech trochu utichlo a já myslela, že budu mít konečně klid, vyvedl mě z omylu další telefonát. Volala opět policie, ale tentokrát jsem z oběti byla rázem hlavní podezřelou. Oběti telefonického podvodu se obrátili na policii a jako viníka označili neomylně mě, respektive mé telefonní číslo. Podlomila se mi kolena. Tak to je noční můra na druhou! Teď mě ještě zavřou za něco, co jsem neudělala. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem to nehodila za hlavu a že jsem to trestní oznámení na začátku té anabáze podala. I když mi jeden policajt řekl do telefonu na férovku: “ Paní, nemyslete si, že tím, že podáte trestní oznámení, že se z trestného činu vyviníte.“ Nakonec jsem svou nevinu snad prokázala. Ale byl to boj, opakované výslechy, dokládání mých skutečných telefonních hovorů atd. Zdálo se to nekonečné. I když na mě byli na policii hodní, protože tušili, že díky mě si čárku za vyřešený případ asi neudělají a že jsem stejná oběť jako ti, co na mě podali trestní oznámení. I tak je to velmi nepříjemná zkušenost.
Proč vám to tady všechno vykládám? Abych vás varovala. Abyste si dávali velikánský pozor, když vám někdo zavolá a bude vám valit klíny do hlavy. Abyste si nemysleli, že vám se to stát nemůže…. že byste případný podvod hned odhalili… že přece nejste tak hloupí… Podvodníci jsou ale mistři psychologie a manipulace. Volající mluví profesionálně, zná vaše jméno, někdy i adresu nebo název vaší banky. Údaje často pocházejí z dřívějších úniků dat. Lidé, kteří mi volali, se divili, že volající o nich věděl spoustu soukromých údajů. Útočníci pracují se strachem a snaží se vás dostat do časového presu. A mají v rukávu spoustu dalších fíglů!
Dávejte si pozor, chraňte sebe i své blízké. Mluvte o těchto praktikách se svými rodiči, prarodiči i přáteli. Právě sdílení reálných příběhů pomáhá lidem uvědomit si, že hrozba je skutečná a může potkat kohokoli. Věřte mi, může se to stát i vám!
