Článek
Právě se vracím z Madridu, kde je velice napjatá situace. Španělské hlavní město prožívá nejdramatičtější sociální otřesy za poslední desetiletí. To, co původně začalo jako vlna solidarity se sedmaosmdesátiletou Maricarmen Abascalovou, která byla po sedmdesáti letech nuceně vystěhována z bytu, přerostlo v masové hnutí proti přemrštěným cenám nemovitostí a nedostupnosti nájemního bydlení.
Zdá se, že problémy, které již dlouhá léta bobtnaly pod pokličkou, a žádný politik se nesnažil o nějaké rozumné řešení, v posledních týdnech vyvěrají na povrch a komplikují situaci ve španělském hlavním městě. Pohár trpělivosti přetekl! Srdce Madridu, náměstí Puerta del Sol, zcela zmizelo pod plachtami skrývajícími více než 1 200 stanů. A každým dnem přibývají další.
Španělská metropole se potýká s naprostou paralýzou centra. Prostranství kolem ikonické jezdecké sochy Karla III. i kolem symbolu Madridu - Velké medvědice na náměstí Sol připomíná spíš uprchlický tábor než centrum velkoměsta. Aktivisté a lidé, kteří kvůli drahým nájmům přišli o střechu nad hlavou, tady vybudovali stanovou osadu s pevnou vnitřní strukturou. Na místě fungují improvizované polní kuchyně, tiskové středisko i právní poradna pro lidi čelící exekucím.
Mezi hlavní požadavky protestního tábora patří okamžité zastavení nucených vystěhování, snížení komerčních nájmů, zákaz spekulativních nákupů nemovitostí a zavedení nájemních smluv na dobu neurčitou. Což se lehko řekne, ale těžko realizuje.
Regionální vláda v posledních dnech z bezpečnostních i hygienických důvodů nařídila uzavření vytížené stanice metra Sol. Tento krok značně komplikuje život statisícům cestujících, ať už turistů nebo místních, protestující však neodradil. Rozhodli se, že zůstanou.
Zavřené metro na hlavním madridském náměstí Puerta del Sol
Sociální krize z ulic ochromila i španělskou politickou scénu. Parlament zablokoval vládní legislativní balíček na regulaci realitního trhu, což mělo za následek rozpad vládní koalice. Výsledkem je vypsání předčasných parlamentních voleb na 29. listopadu 2026. Stanový tábor na Solu se tak stal ústředním tématem všech politických diskuzí. Zatímco levicová opozice vyjadřuje protestujícím plnou podporu, madridská konzervativní samospráva tlačí na soudy, aby nařídily okamžité vyklizení náměstí policejními těžkooděnci. Soudy však zatím vydání příkazu z pochopitelných důvodů odkládají.
Stany, plachty, krabice, barely s vodou, všudypřítomná špína, odpadky, zápach a neuvěřitelný chaos.
K protestům za práva nájemníků se navíc masivně připojily i demonstrace učitelů a studentů. Situaci ještě více vyostřila masová stávka ve školství. Bulvár Paseo del Prado zaplavily desetitisíce učitelů, rodičů a studentů v zelených tričkách, která reprezentují hnutí Marea Verde (Zelená vlna). Pedagogové protestují proti chronickému podfinancování veřejného školství, nedostatku personálu a vysokým počtům žáků ve třídách. Protesty v obou sektorech se však hluboce prolínají. Kvůli neúnosným cenám podnájmů v Madridu si totiž mladí učitelé nemohou dovolit bydlení v rozumné vzdálenosti.
Na středu 11.11.2026 je navíc svolána generální stávka. Tento protest, který společně zaštiťují dvě největší španělské odborové organizace UGT a CCOO, bude první takto masivní společnou stávkou po 14 letech.
Je těžké soudit, kdo je v právu a kde přesně je pravda, která navíc většinou nebývá černobílá. Obyvatele Španělska tento konflikt rozdělil do tří táborů:
Aktivisté a nájemníci vyjadřují protestům plnou podporu. Pro mnoho místních je situace s bydlením kvůli astronomickým nájmům neúnosná.
Konzervativní a pravicově smýšlející občané kritizují vládu a obávají se o bezpečnost. Velká část místních vyjadřuje ostrý nesouhlas s politikou premiéra Pedra Sáncheze, zejména v souvislosti s migrační krizí v autonomním městě Ceuta. Velké množství obyvatel odmítá jak nelegální migraci, tak radikální formu pouličních nepokojů.
Třetí skupinu tvoří místní obyvatelé a podnikatelé z centra Madridu, kteří jsou frustrováni z chaosu, stěžují si na hluk, špínu a vandalismus. Starosta města v reakci na tlak této části veřejnosti opakovaně požadoval vyklizení protestujících z veřejných prostranství.
Zeptala jsem se svého dlouholetého kamaráda, jak to vidí místní: „Dát jasnou a neutrální odpověď je složité, protože tu jsou různé pohledy a sytý hladovému nevěří. Pro někoho bez empatie jsou to jen podle vzhledu nemakačenkové, anarchisté, antigloblističtí aktivisté, antikapitalisti, Greenpeace a ekologičtí aktivisté, squatteři, hippies, propalestinci a antisemité, neomarxisti, punkeři a feťáci. Pro jiné je to kolektiv skládající se ze širokých vrstev, studentů, lidí v tísni, důchodců, bezdomovců, svobodných matek, nezaměstnaných, ale i tzv. pracující chudiny, co už toho má dost a chce být konečně slyšet.“
Co bude dál? Jak to bude pokračovat? Jak to všechno dopadne? Madrid se nachází v patové situaci. S blížícím se chladným podzimním počasím se sice podmínky pro stanování na dlažbě Puerta del Sol zhoršují, demonstranti jsou však odhodlaní vydržet. Slogan „No nos vamos“ (Neodejdeme) se stal mottem generace, která má pocit, že byla z vlastního města vyhnána nekompromisním tlakem realitního trhu. Jakýkoliv pokus o násilné vyklizení tábora by mohl zažehnout ještě masivnější nepokoje napříč celou zemí.
Dnes ráno se počasí dramaticky změnilo, do Madridu přišel podzim, který do města přinesl silný studený vítr, klesající teploty a déšť. Uvidíme, jak dlouho protestujícím jejich odhodlání vydrží. Uvidíme, jak dopadnou předčasné parlamentní volby a jestli budou politici schopni (a ochotni) tuto hlubokou krizi vyřešit. Nám nezbývá nic jiného, než držet palce všem zúčastněným, aby vše proběhlo v poklidu a situace nevyeskalovala do žádného násilí. A i když je nějaké uspokojivé řešení v nedohlednu, doufejme v dobré konce!
