Článek
Možná je pro vás tato rostlina noční můrou a vy se jí snažíte opakovaně na své zahrádce zbavit. Jako dítě jsem ji u babičky vytrhávala na zahradě jako nežádoucí plevel. Rostla všude a neuvěřitelně rychle. Přitom, kdybychom věděli, že zatímco u nás na ni bereme motyku, v Jižní Americe je tato nenápadná bylinka uctívaným národním pokladem, bez kterého se neobejde žádná vyhlášená restaurace, možná místo vytrhávání a ponechání svému osudu bychom ji uvařili. Řeč je o pěťouru.
V České republice známe dva druhy pěťouru, a to pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora) a pěťour srstnatý (Galinsoga quadriradiata). Pěťour pochází z andské části Jižní Ameriky, odkud byl v roce 1795 dovezen do Evropy pro vědecké účely.
Vědět, o jaký poklad jde, místo vytrhávání bych vyzkoušela jeho chuť. Protože to, co jsem vyhazovala jako odpad, v sobě podle vědeckých studií ukrývá nečekanou sílu pro naše zdraví.
Vědci navíc v této rostlině objevili překvapivý potenciál. Laboratorní výzkumy ukazují, že koncentrované extrakty z pěťouru dokážou mírně tlumit aktivitu enzymů, které v našem těle zodpovídají za rychlé vstřebávání sacharidů. I když běžné zobání této bylinky na zahradě klasické léky na cukrovku rozhodně nenahradí, pro vědce představuje pěťour zajímavý směr ve výzkumu přírodních látek, které by v budoucnu mohly pomáhat s podporou stabilizace glykémie.
Když přejedete prsty po stonku pěťouru maloúborného, bude hladký. Pěťour srstnatý má stonek na pohled i na dotek „chlupatý jako housenka“.
Sušina rostliny obsahuje až 17 % čistých bílkovin, dále v sobě ukrývá bohatství v podobě vápníku, draslíku a silných antioxidantů, jako jsou flavonoidy a polyfenoly (zejména kyselina kávová a chlorogenová).
Esenciální oleje z listů pěťouru vykázaly v laboratořích silné antimikrobiální účinky. Dokážou si poradit i s odolnými patogeny, jako je obávaný zlatý stafylokok (Staphylococcus aureus). V tradiční medicíně Jižní Ameriky a Afriky se odvar z pěťouru odjakživa pije při chřipce, horečce a problémech s játry. Šamani ho dokonce využívají jako podpůrnou léčbu při malárii.
Především v Kolumbii má velkou roli v kuchyni. Koření z rostliny najdete pod názvem guascas. Je naprosto klíčovou a nenahraditelnou ingrediencí pro přípravu národního jídla– husté, syté polévky s kuřecím masem, kukuřicí a třemi druhy brambor zvané Ajiaco.
Proč tuto úžasnou rostlinu nevyužíváme a má nálepku nežádoucího plevele? Ve starších českých herbářích o ní nenajdete zmínku jako o léčivce. Její skvělé vlastnosti jsme prostě neznali. Zahrádkáři s ní na záhonech svádí tak vytrvalý a neustálý boj, vidí v ní jen otravného škůdce. Možná svou roli hraje i její specifická, zemitá chuť, která nemusí sednout každému. V Kolumbii ji však milují a popisují jako fascinujícího křížence artyčoku, zeleného hrášku a topinamburu.
Mladé lístky můžete bez obav nasekat syrové do letního salátu, rozmixovat do smoothie, nebo je podusit na másle jako špenát.
Až příště na pěťour narazím, nevezmu na něj motyku, ale talíř. Možná z toho otravného plevele nakonec bude skvělá večeře.
__________
Zdroj:
