Článek
Kolem porodu se prezentuje hlavně okamžitá láska, štěstí a euforie. O tom, že u spousty maminek žádný takový závan nepřijde, se však spíše mlčí. Právě kvůli tomuto tabu pak ženy propadají depresím, cítí se provinile a pochybují o sobě. Podle odborných výzkumů necítí bezprostředně po porodu okamžitou lásku k dítěti přibližně 25 % až 40 % žen. Láska se u nich vyvíjí postupně v průběhu prvního týdne až několika měsíců.
Proč po porodu nastane citové prázdno?
Důvodů, proč se ty správné emoce nedostaví hned v porodnici, je celá řada:
- Zpracování traumatu: kdo zažije náročný, traumatický porod, pak jeho mysl zpracovává vlastní trauma, není zkrátka prostor pro nového člověka.
- Hormonální výkyv – těhotenství a následný porod je obrovská jízda. Často se po něm dostaví tzv. poporodní blues, které potká až 80 procent čerstvých maminek. Jde o zcela přirozený a fyziologický stav, způsobený mimo jiné právě prudkým výkyvem hormonů. Na ženu v tomto období doléhá obrovský tlak změn spojených s příchodem miminka, což se projevuje přecitlivělostí, smutkem, únavou či neklidem. Tento stav většinou do dvou týdnů odezní. Pokud však trvá déle, může se jednat o poporodní depresi.
- Režim přežití - porod je obrovský záhul pro tělo i psychiku. Po porodu jsou ženy bolavé, unavené a mysl může být v šoku. Organismus přepíná do režimu přežití a energie na intenzivní emoce už nezbývá.
- Chybějící bonding: někdy po porodu nemůže proběhnout bonding (přiložení dítěte na tělo). Při něm se totiž vyplavuje oxytocin, hormon zodpovědný za pocit lásky a propojení.
Pohled za oponu: Prožívá to více žen, než si myslíte
Od své kolegyně v práci jsem se dozvěděla, že své dítě po porodu měla ráda, ale to bylo tak vše. Nechápala ani okolí, co na jejím dítěti vidí. Ano, je pěkný, ale že by bylo nejhezčí, jak říkají? Když jsem pak o tom mluvila s kamarádkou, také mi přiznala, že u ní se ta obrovská láska dostavila až po třech měsících. A další kamarádka řešila to samé, nebylo to tam hnedka a ona se kvůli tomu psychicky trápila a i kvůli této zkušenosti odkládala mít druhé dítě.
Ovšem to, že se vám to stane poprvé, neznamená, že to zažijete u svého dalšího porodu. U dalších porodů se může euforie dostavit hnedka. Jenomže, pak může nastat zase černé svědomí a smutek, že teď tomu tak je a poprvé tomu tak nebylo. Stejně tak jako u mé kolegyně, které kvůli tomu teklo mnoho slz, protože se cítila divně, že první nemilovala plně hned jako své druhé dítě.
Jak jsem to měla já?
Hnedka po porodu ještě s pupeční šňůrou dala porodní asistentka dítě na mě. Ano, byla jsem šťastná, že mám dítě na sobě, ale možná spíš šťastná, že mám za sebou porod. Neměla jsem ho komplikovaný, ale vyčerpaná jsem byla.
Své dítě jsem měla ráda a potřebu ho chránit jsem měla hnedka, ale ta obrovská láska tam nebyla. Rostla pomalu a až za tři měsíce se rozhořela naplno. Po porodu jsem byla na režimu „starám se, chráním“.
Uběhl nějaký čas a své dítě miluji čím dál víc. Občas, když si vzpomenu, že jsem ho nemilovala hnedka, je mi z toho do breku. Jeho tatínek mi navíc řekl, že se zamiloval na první pohled. Proč to u mě nebylo stejné? Věděla jsem sice, že se to stává a je to naprosto přirozené, ale zpětně mi to hlava nebere, že tomu opravdu tak bylo. Vždyť to nemůže být ani možné tak úžasné, krásné dítě.
A věřte, že to možné je. Zpracovávám to však v sobě do teď.
Netrapte se, nejste špatná matka
Láska nemusí přijít jako blesk z čistého nebe, ale postupem času. Není to, že byste selhala nebo byla špatná matka. Někdy se to prostě tak stane.
Pokud máte pocit, že jste v tom sama nebo je toho na vás moc, nevíte si se svými pocity rady, nemusíte na to být sama. V České republice skvěle funguje organizace Úsměv mámy, která pomáhá ženám s psychickými potížemi v těhotenství a po porodu. Nabízejí podporu, pochopení a dokážou vás nasměrovat na ty správné odborníky.
Netrapte se výčitkami. Jste přesně taková máma, jakou vaše děťátko potřebuje.
Nebojte se říct si o pomoc – je to projev obrovské síly, ne slabosti. Nebo si prohlédněte jejich stránky, jejich Facebook a zjistíte, že v tom nejste samy. To, co prožíváte vy, prožívají i ostatní. Já se v mateřství několikrát cítila ztracená a jejich stránky na Facebooku mi moc pomohly. Díky nim jsem věděla, že se o některých věcech sice ve společnosti nemluví, ale jsou běžné.
_________________
Zdroj: Úsměv mámy
