Článek
Film jsem viděla v kině ještě před svou mateřskou. Celou dobu jsem si říkala, proč hlavní hrdinka sáhla po skleničce. Zda má vůbec dost silné důvody se napít. Člověk by přece nikdy neměl sklouznout k alkoholu nebo jiným omamným látkám. Dnes už ale její pohnutky chápu.
I když se na mateřství těšíte a poctivě se připravujete, nikdo vás nedokáže nachystat na tu obrovskou životní změnu. U autorky předlohy znamenalo mateřství odříznutí od světa, na který byla zvyklá. Manžel byl dlouho v práci, ona zůstala na všechno sama bez kamarádek, a do toho bydlela s tchýní, která neustále radila a poučovala. Možná se cítila neschopná a nemohla si věci dělat po svém. Až s narozením vlastního dítěte jsem se do ní naplno vcítila.
Touha vypnout ten hluk v hlavě
Některé ženy si nenechají změnit život ani s příchodem miminka. Většině se ale obrátí naruby. Přizpůsobujete se nové situaci a dítěti. Mateřství je někdy tak strašně složité, že chcete prostě utéct. Chcete na chvíli vypnout. Sejde se naráz všechno: obrovská změna, tlak okolí i vaše vlastní vnitřní pochyby, zda jste dobrá máma. Jste unavené, nevyspané, chcete z toho kolotoče ven, ale nevíte jak.
I já jsem v některých chvílích ucítila intenzivní touhu sáhnout po láhvi. Zapomenout. Vypnout ten neustálý hluk v hlavě: Dělám to správně? Potřebuji koupit ještě tohle. Nemůžeš být unavená, musíš stihnout tamto. Kamarádka po porodu vařila, starala se o celou domácnost a tobě pomáhají ostatní – nejsi břídil?
Do toho prožíváte neustálé kolečko všedních dní. Musíte se nonstop starat o mládě, které bezmezně milujete, ale vaše vlastní zájmy a potřeby jdou úplně stranou.
Když se v mamince něco zlomí
Představte si den: Miminko přes noc budilo bolením bříška, takže jste se moc nevyspala. Dítě mručí a pláče už od samého rána. Muž dává vědět, že přijde pozdě večer. Vaše mentální kapacita je na nule a ta fyzická ji rychle následuje. Nejde jen o ten jeden den, ale vy tak už fungujete několik dní ,jedete na doraz, nejíte v klidu, jste pořád ve střehu. A pak přijde den, kdy se to všechno zbortí jako domeček z karet. V tu chvíli se ve vás něco zlomí.
Jak snadné by bylo v ten moment otevřít bar. Nalít si panáka. Jednoho, dva, tři… Cítit, jak se napětí uvolňuje, myšlenky se příjemně rozmazávají a těžká mysl se začíná houpat na vlně klidu. Na chvíli nebýt ta zodpovědná. Nechat mozek vypnout. Nic neřešit.
Ostatní kolem si můžou dělat, co chtějí, kdy chtějí, jet kam chtějí a prostě vypnout. Jenže vy nemůžete. Ano, jsou maminky, které jsou schopné i v prvním půlroce života dítěte odjet na víkend a nic neřeší. Jiné – jako já – mají tu pupeční šňůru, i když je dávno přistřižená, stále pevně svázanou k dítěti. Nedokážete odjet a vlastně ani nechcete. Není to výtka vůči ženám, které to dokážou, ani stěžování si. Spíš konstatování, že to tak každá může mít jinak.
Jste tu nonstop. Fungujete pro malého človíčka, který je na vás stoprocentně závislý. A právě tenhle tlak, ten nekonečný řetěz povinností bez možnosti úniku, je to, co z alkoholu dělá tak strašně lákavého a nebezpečného démona pro unavené mámy. Touha utéct. Jenže když podlehnete pokušení zapomnění, sice na chvíli utečete, ale vzápětí vás dostihne něco daleko horšího.
Strach z nebezpečného pána
Nepodlehla jsem. I když jsem několikrát otevřela skříňku a koukala na láhev, neudělala jsem to. Přiznám se, že jednou jsem si menšího panáka nalila. Uvolnění sice přišlo, ale s ním i strach. V hloubi duše jsem totiž věděla, jak nebezpečným pánem alkohol dokáže být. Propadnout se do propasti jde strašně rychle, ale vylézt ven je daleko horší.
Nechci dopadnout jako hrdinka z filmu. Nechci nikdy ohrozit svoje dítě, chci tu pro něj být. V té době se ve mně zlomilo vnímání alkoholu obecně. Nejsem striktně proti občasné skleničce, ale vadí mi větší dávky alkoholu v přítomnosti dětí. Když si muž někdy zajde vyčistit hlavu s chlapy na pivo, nechci, aby se vrátil opilý. Ve mně se to bouří, nechci, aby vedle našeho dítěte byl někdo silněji opilý. Nejsem ráda, že se v naší zemi bere pití alkoholu jako automatická společenská norma.
„Možná neuklidím perfektně byt, možná nebudu stoprocentní superžena, která zvládá vše s úsměvem. Ale vím, že tu pro své dítě chci být s čistou hlavou. Ty rozmazané vlny klidu za ten strach a riziko prostě nestojí.“
Mateřství je krásné, ale je to také nejtěžší „práce“ na plný úvazek bez nároku na dovolenou. A je v pořádku přiznat, že padáme na pusu. Není ale v pořádku hledat únik v láhvi, i když je to ta nejrychlejší cesta, jak na chvíli „vypnout“. Musíme o tom začít mluvit nahlas a bez studu – dřív, než bude pro někoho pozdě.
První pomoc pro unavenou duši: Organizace, které vám uleví
Když máma mele z posledního a cítí, že jí realita všedních dní přerůstá přes hlavu, je nejdůležitější zasáhnout dřív, než se unavená mysl začne uchylovat ke zkratkovitým únikům.
- Skvělou první zastávkou je organizace Úsměv mámy, která pomáhá ženám zvládat mateřské vyhoření, úzkosti i deprese prostřednictvím sítě proškolených peer konzultantek – maminek, které si samy prošly něčím podobným a nabízejí pochopení bez odsuzování.
- Pokud vyčerpání doprovází výchovná bezmoc nebo obrovský tlak na zvládání rodičovské role, podá pomocnou ruku společnost Aperio, jež nabízí bezplatné psychologické i právní poradenství.
- Pro maminky, které si v náročné situaci nemohou dovolit drahé soukromé terapeuty, je tu Sociální klinika poskytující dostupnou krátkodobou psychoterapii za symbolický příspěvek.
- Nesmírně důležitým krokem proti samotě a izolaci jsou také lokální mateřská a rodinná centra (síť pro rodinu), kde lze ve sdíleném prostoru ulevit přetížené hlavě mezi ostatními dospělými.
V momentech, kdy je situace akutní a úlevu je potřeba najít okamžitě, fungují nonstop, anonymně a zdarma krizové telefony:
- Linka pro rodinu a školu (116 000) pro rodiče v tísni,
- Linka první psychické pomoci (116 123) pro dospělé v těžké duševní situaci
- a v neposlední řadě bezplatná Národní linka pro odvykání (800 350 000), na kterou se lze obrátit při prvních obavách, že se alkohol stává nezvladatelným únikovým ventilem.
Nebojte se říct o pomoc, není to selhání. Je to ten největší projev odvahy a lásky – k vašemu dítěti, ale hlavně k sobě samé. Žádná máma na světě nemusí být na všechno sama a vyčerpání není daň, kterou musíte za mateřství povinně platit. Sdílená starost je poloviční starost a udělat první krok k záchraně je to nejlepší rozhodnutí, které můžete pro svou rodinu udělat. Zasloužíte si podporu, porozumění a klid.
________
Zdroj:
