Článek
Pojem aromaterapie byl oficiálně zavedený v roce 1937, když francouzský chemik René-Maurice Gattefossé vydal knihu s názvem „Atomathérapie“. Bylo to poprvé, kdy slovo aromaterapie bylo užito v tištěné podobě. Výrazně napomohl vnímání esenciálních olejů nejen jako něco, co příjemně voní, ale i jako účinné hojivé látky. Když si po výbuchu v laboratoři popálil ruku. K léčení použil levandulový olej a byl překvapený, s jakou rychlostí se popálenina zhojila.
Aromaterapie má velmi bohatou historii a vonné esence se používají od nepaměti. Před znalostí destilace se léčivé rostliny macerovaly v rostlinných olejích nebo tucích a aromatické látky takto přešly do olejů.
První zmínky o užití vonných směsí k rituálům pochází ze Sumeru z 3. tisíciletí před naším letopočtem. Už tehdy lidé vnímali, že vůně ovlivňují emoce. Některé vonné esence dokážou člověka zklidnit, jiné naopak povzbudit.
Ve starém Egyptě hojně používali vonné látky při náboženských obřadech, rituálech a při balzamování. Používali aromatické látky i při léčení nemocí, do koupele a masáží. I ve starověké Číně bylo využívání bylin a pálení aromatického dřeva a vonných tyčinek součástí obřadů a rituálů. Bylinky a oleje se staly součástí medicíny a kosmetiky. V Řecku se bylinky a vonné oleje užívaly nejen při obřadech, ale také v lékařství. Hippokrates, který je považován za zakladatele lékařské vědy, studoval účinky vonných olejů a věřil, že aromatické koupele a masáže mohou pomoci k pevnému zdraví.
Aromaterapie má svoje podmínky užití. Nezapomeňte, že každý jsme originál, a co pomůže druhému, nemusí pomoct nám. Tak je to i s vůní, i když např. pomeranč pomáhá se stresem, smutkem, s úzkostmi, tak ten, kdo by měl negativní vzpomínky s pomerančem, tak mu rozhodně tato vůně od smutku nepomůže. Je proto dobré přistupovat i k esencí individuálně a vybírat si podle sebe a předem si vůni vyzkoušet, jak na mě působí a zjistit, zda je opravdu vhodná pro mě.
Éterické oleje mají rozdílnou intenzitu a i jejich dávkování je velmi rozdílné. Například hřebíček, tymián jsou velmi prohřívací. Je tedy dobré znát účinky olejů. Například levandulový pomáhá při vypětí, depresi, nespavosti, bolesti hlavy, ale snižuje krevní tlak, naproti tomu rozmarýna tlak zvyšuje. Vůně jako je jedle nebo jiné vůně lesa pomáhají s dechovými problémy. Citrusové plody bývají všeobecně proti depresím. Eukalyptus pomáhá s nachlazením, s bolestí hlavy. Tea tree má antiseptické, regenerační schopnosti, brání zánětům, uvolňuje hleny, je to přírodní antibiotikum a lze ho použít i neředěné.
Použití esenciálních olejů
Inhalace
Při inhalaci používáme aromalampy, difuzéry, rozprašovače, keramické destičky. Do vody kápneme 1–5 kapek (dle velikosti místnosti a intenzity éterických olejů), nikdy esence nedolíváme. Pokud máte aromalampu, měla by být vysoká, pokud je nízká, hlídejte si, aby se voda neodpařovala rychle a vy nedýchali připálené oleje, to by už zdraví prospěšné nebylo. Pokud se vám voda rychle vypařuje, tu můžete přilívat. Po půl hodině až hodině byste měli difuzér, aromalampu vypnout, pustit do místnosti čerstvý vzduch. (Jak se říká, všeho moc škodí a to platí také u inhalace, lepší je menší a častější koncentrace.) Můžete poté zase zapálit a opět po půl hodině vyvětrat.
Obklady
Oleje můžete přidat do plnotučného tvarohu, jogurtu či smetany, medu nebo oleje. Na 100 g použijeme 3-5 kapek oleje. Na obklady používejte přírodní tkaniny. Nedoporučuje se používat skořice, která velmi prohřívá.
Koupele, pleťové vody, regenerační obličejové oleje
Smíchejte 3–10 kapek aromatického oleje s 1dcl mléka, lžičkou medu nebo rostlinného oleje. Tuto směs přidejte do vody ve vaně a nechte se unést relaxačním rituálem, který obklopí vaše tělo i mysl.
Masáže
Při masážích esenciální oleje ředíme s rostlinnými oleji, asi 15 kapek do 100 ml. Opět záleží o jaké oleje se jedná, citrusový a například levandulový je bezpečnější a nevadí, když bude o kapku více, u záhřevných olejů bychom dávku opravdu neměli překročit. Vhodné je vyzkoušet na kousku kůže, zda nejsme na éterický olej alergičtí. U dětí se používá méně kapek.
Éterické oleje jsou opravu velmi silné, proto se používají jenom po kapkách, ale hlavně nedoporučuji je užívat vnitřně. Dokážou totiž tak dokonale pročistit, že by vám spíše uškodily, než by pomohly.
Jak poznáte kvalitní éterický olej? Pokud byste se zaměřili jenom na cenu, tak ne vždy nejdražší znamená nejkvalitnější, protože mezi esenciálními oleji jsou obrovské rozdíly ve výrobních cenách. Například citronový esenciální olej vzniká běžně při výrobě citronové šťávy, denně se ho vyrobí obrovské množství tun. Cena takového esenciální oleje tedy bude patřit spíše k levnějším olejům. Kvalitní olej nemůže být levný, ale nemusí být nutně předražený. Právě proto citrusové oleje nebudou patřit k těm dražším. Jsou však oleje, kde nízká cena by byla podezřelá, určitě nemůže stát stejně éterický olej z citrónu a z růže. Éterické oleje z růže budou mnohokrát dražší, protože na 1 l růžového oleje je potřeba přibližně 4 000 kg okvětních lístků.
U ceny olejů rozhoduje také, zda se jedná o bio produkty.
Etiketa éterických olejů by měla obsahovat: český název (pokud se prodává více typů éterický olejů z jedné rostliny, musí být přesně určen typ), latinský název rostliny, země původu, datum spotřeby/datum výroby, informace, zda jde o přírodní produkt (100 % - vždy musí být), název výrobce nebo distribuční firmy. Pokud etiketa nebude něco z výše uvedeného obsahovat, takový éterický olej si raději nekupujte neboť nemusí být kvalitní.
Pokud budete přidávat éterické oleje do rostlinných olejů, používejte ty, které jsou lisované za studena, jsou totiž tou nejlepší variantou pro užití v aromaterapii. Obsahují totiž nejvyšší možný podíl bioaktivních látek, vitamínů, minerálů v jejich přirozené podobě, pronikají do nejhlubších vrstev pokožky. Lepší je vyhnout se výrobkům se sójovým olejem, který bývá vesměs chemicky rafinovaný. Rafinovaná verze znamená znehodnocení původního surového oleje.
Aromaterapie se nevyužívá jen pro léčbu, ale i obchodníci ví, jak vůně dokáže působit na emoce. Marketing nevyužívá jenom zákazníkův zrak a sluch, ale svojí komunikací se snaží zapůsobit i na jeho další orgán, a to čich. V olfaktorickém marketingu se pro daný prostor volí vhodné vůně či případně se snaží zbavit nepříjemných pachů. Předpokládám, že jste si těchto vůní ani nevšimli, a už vůbec vás nenapadlo, že jsou tu schválně, aby se tak podpořil prodej.
U nás zatím prodejci aroma marketing nevyužívají tak hojně, jako například v Americe. Realitní prodejci si všimli, že pokud dům provoní kávou nebo vůni jablečného štrůdlu či sušenek, nemovitost lépe zaujme. V prodejnách s elektrospotřebiči také využívají vůně kávy či chleba, aby tak podpořili prodej kávovarů či domácích pekáren. Banky, pojišťovny využívají uklidňujících vůní, aby zákazníky zbavili stresu a navodili příjemnou atmosféru. V obchodech s obuví se snaží potlačit nežádoucí pachy při přezouvání a nechají vyniknout zboží z kůže. I v prodeji se musí s vůní opatrně, a musí být taková, aby ji bylo v prostoru tak akorát a nesmí obsahovat škodlivé látky.
Čich nevyužíváme naplno jak naši dávní předkové, pro které byl čich důležitý pro přežití. Ale má pro nás stále význam. Vůně nám pomáhají k léčbě, k lepší náladě a některé nepříjemné pachy nás mohou varovat od nebezpečí.
_________
