Rudka u Kunštátu – detašované pracoviště Blanických rytířů, po T. G. Masarykovi tu zbyly jen boty

František Burian z Kunštátu se dozvěděl o zdařilém sousoší husitů, které vytesal sochař amatér – Stanislav Rolínek. Ihned rozpoznal nadání Rolínka a nabídl mu spolupráci. Věřil totiž, že by díla mohla do zapomenutého kraje přilákat návštěvníky.

Prvním dílem byla socha našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka, která měřila neuvěřitelných 14 m a byla označena jako největší sochou ve střední Evropě. Bohužel sochu nikdy sám prezident naživo neviděl. A tak na sochu prezidenta se dívala každý den aspoň další vytesaná socha, a to obrovitý lev – symbol našeho státního znaku. Rolínek nikdy živého lva neviděl a tesal jej prý dle kresleného obrázku z Jiráskových Starých pověstí českých.

Poté se zrodila další myšlenka a do vyhloubené pískovcové jeskyně začal Rolínek tesat armádu Blanických rytířů společně se svatým Václavem, který sedí na koni, jenž je připraven až bude nejhůře ťuknout kopytem do skály, aby mohli vyjet i s rytíři našemu národu na pomoc. Kůň svatého Václava je statnější, neboť Rolínek tesal podle tažného koně z místního pivovaru. Oproti sv. Václavovi z náměstí v Praze ten v jeskyni nespadne ze sedla, neboť sedlo má spodní řemen, takže nemůže sklouznout. Jeskyně měla mít i další místnost, ale ta tesání nebylo započato. Rolínek trpěl tuberkulózou a měl pravit: „Jak dodělám Václava, on dodělá mě.“ I se tak stalo po dokončení sv. Václava Rolínek ulehl na lože a později zemřel. Bylo mu pouhých 29 let.

Socha T. G. Masaryka byla za okupace nacistů trnem oku. Burian se ji snažil zachránit a prvně ji zazdil a nahoře vytvořil atrapu domu. Bohužel někdo místní toto počínání udal a Burian obdržel dopis, ve kterém ho upozorňovali na nutné odstranění sochy, bylo řečeno, že zazdění sochy nestačí. Burian sochu nechtěl zničit, a tak se pokusil o druhou záchranu, postupně ji nechal rozřezat a její kousky schoval, aby až skončí válka mohla být socha obnovena. Bohužel i tento čin se provalil a kusy byly objeveny a na dobro zničeny. Zbyly jenom boty.

Burianovi nalomilo zdraví výslech gestapem a zemřel v srpnu 1943.

V jeskyni byla taká socha legionářů, kterou měl vytvořit sám Burian. Nyní jsou tam jenom repliky, neboť legionáře zničili komunisté coby prvorepublikový symbol. Další sochy, které byly zničeny byli trpaslíci. Ti byli nejspíše vytvořeni jako atraktivita pro malé děti. Jedna z průvodkyň měla pocit, že připomíná americký Disneyland, tak je proto raději vlastnoručně zničila. Trpaslíci byli po revoluci obnoveni a byla k nim vytvořena i Sněhurka.

Od jeskyně se můžete vydat ještě na Burianovu rozhlednu na kopci Milenka, kterou tu nechal vystavět také Burian, aby místním zajistil práci v době krize.

V areálu je také smyslová zahrada. Jak už název napovídá, tak si tu můžete vyzkoušet svůj hmat, čich, sluch. Můžete si za pomocí dřeva poslechnout, jak běží potůček, zkusit rozpoznat, co je nejspíše ukryto uvnitř kulatých nádob nebo dle hmatu určit, co je asi ve džbánech. V zahradě bývá i výstava soch.

________

Zdroj: Informace z prohlídky