Článek
Prý jsem vyrostla na špatných pohádkách. Aspoň se všude dočítám, jak v pohádkách jsou princezny málo emancipované a čekají jen tak na záchranu. Pohádky miluji a věřím, že mi život nezkazily. Nemám zazlé Růžence, že jen tak spala a čekala, osudu se asi člověk jen tak nevyhne a je přece super, že se našel odvážný muž, který ji šel zachránit. Na takového muže bude doufám i později spolehnutí.
Jako malou mě ani nenapadlo, že Sněhurka místo toho, aby byla v lese vyplašená, že ji chce myslivec zabít, tak mu měla vzít dýku a možná i pistoli a jít na královnu. Kdo ví, jak by to dopadlo. Šla prostě do lesa a měla štěstí, že natrefila na fajn chlapy, kteří ji u sebe nechali, i když jim snědla jídlo a šla si lehnout v botách k nim do postele. Sněhurka byla fajn ženská, protože jí nevadila odlišnost těchto chlápků, vždyť se jednalo o malé muže, nebyla z toho nijak vykolejená a dokázala s nimi žít. A že jim pomáhala v chaloupce s úklidem a vařením? Lepší, než kdyby jen ležela a opalovala se na zahrádce.
Vzpomínám na svět pohádek a nenapadá mě žádná pohádka po které bych si řekla: „Já nemusím nic, já jsem princezna, budu sedět a čekat.“
Jak přemýšlím nad ztvárněním českých filmových pohádek, tak tady si dovolím říct, že ty předčily dobu. Naše Libuška v podání Popelky, ta holka jezdí na koni, střílí z kuše, vzpírá se zlé maceše, je to holka odvážná, hodná, pracovitá. V pohádce Jak se budí princezny se Růženka zamilovala, rodiny si bohužel usmysleli, že takhle to nebude. Růženčini rodiče byli přesvědčeni, že kletba se zlomí, jakmile se odstěhuje a vdá, takže si mladšího prince nemůže vzít. Naštěstí to dopadlo dobře, přestože princ neuměl šplhat po laně ani plavat, nebál se toho a snažil se. Takže i když Růženka jen spala, zachránil ji muž, kterého milovala a on se nebál vyjít ze své komfortní zóny.
Princezna Arabela byla taky holka přemýšlivá, a když ji Rumburak unesl, vymyslela, jak ho na delší dobu dostat pryč a hledala způsob, jak rychle od něho utéct. V pohádce Sedmero krkavců sestra zakletých bratrů na nic nečeká a jde je zachránit. Zde musím říct, že původní Sedmero krkavců s Márií Podhradskou, Ivanou Chýlkovou a Michalem Dlouhým moc nemusím, a to z důvodu, že to bylo pro mě natočené strašidelně. Vím, že jako malá jsem se toho bála a když bylo pohádka v televizi, buď jsem se na ni nekoukala, nebo svému strachu musela čelit.
Dřív pohádky nebyly tak milé, jak je známe teď, jednalo se spíš o hororové příběhy, které nám měly dát ponaučení. Věřím, že mi pohádky daly hodně a že mi nezkazily vstup do dospělého života. Jsem žena, která doma ráda uvaří, jde vstříc dobrodružství, ale mám po boku muže, na kterého se mohu spolehnout a vím, že mi v těžkých chvílích pomůže.
