Článek
V květnovém článku jsem se rozepsala o pěkném počasí, které bylo mimochodem s příchodem června lepší a lepší a dostalo se do stavu, jejž já osobně považuji za ideál. Popisovala jsem teplotu vody (moře je k večeru jako to kafíčko, o bazénech nemluvě), rozplývala jsem se nad animačními programy, nákupními možnostmi a shrnula výlet do Side.
Dnes se zaměřím na další výlety, které jsme si naplánovali a které rozhodně stály za to.
Jelikož do Turecka vyrážíme pravidelně, už jsme leccos navštívili. Byli jsme v centru Antalye, v místním akváriu, kochali jsme se pohledem na vodopády v Manavgatu, viděli jsme památky Side, Aspendos…Stále se ale našla řada věcí, jež nám na seznamu „what to see“ chyběla škrtnout. Mezi nimi také velký manavgatský trh. Ten se koná vždy ve čtvrtek (zaměřeno na ovoce a zeleninu) a v pondělí (větší, hlavně oblečení). Právě v pondělí jsme na něj vyrazili my.
Z Čolakli do Manavgatu jezdí dolmuš co 5 minut a cesta trvá necelých 30 minut. Do minibusíku můžete i s kočárkem. Platí se přímo řidiči (eura, dolary, turecká měna). Připravte se, že obzvlášť ráno v den konání trhu pojedete jako sardinky, protože míst k sezení je přibližně 10 a dalších 25 lidí se nahrne do zbytku vozidla určeného oficiálně tak pro 15 lidí celkem. Finální zastávka se nalézá asi minutu pěšky od vstupu na tržiště, akorát to není nikde značené. Buď si stáhněte mapy, nebo se ptejte.
Tržiště je opravdu obří. Jedná se o kilometry spletitých uliček, v nichž obchodníci nabízejí zejména oblečení (mikiny, šaty, pásky, kalhoty, trička, košile, spodní prádlo, plavky), kabelky, šperky, obuv nebo kožené výrobky. Zprvu narazíte na kamenné obchody velkého bazaru, později začínají stánky, které tvoří velké točité bludiště, v jehož středu se rozléhá velká krytá hala dedikovaná trhovcům s ovocem a zeleninou. Tak velké jahody se jen tak nevidí! Vynikající třešně, parádní brambory, zelené saláty všeho druhu…U každého stánku si můžete za 1 euro zakoupit krabičku ovocného mixu na ochutnání (alergiky varuji před bílou moruší) nebo čerstvou šťávu z pomerančů.
Kousek od bazaru - přibližně 5 minut chůze - proudí řeka Manavgat. Došli jsme ke známému žlutému mostu, abychom si ji po roce opět prohlédli. Kotví na ní spoustu lodí, jejichž kapitáni nabízejí výlety k vodopádům či do místní delty, nicméně my už jsme lodní výlet absolvovali při pobřeží v Side, a tak jsme vyrazili zpět k hotelu ověšeni nákupními taškami.
Další výlet jsme spojili s přírodou a historií. Tentokrát jsme si na celý den domluvili taxi, protože jsme mířili na místa, kam běžné linky MHD nejezdí a žádný oficiální turistický výlet nevyhovoval našim požadavkům. Taxíky v Turecku jsou navíc velmi moderní a pohodlné, řidiči jsou spolehliví, flexibilní, ovládají jazyky a vyjdou levněji než turistické agentury.
Pán už nás vozil loni. Přijel v 9 ráno přímo před hotel a v 17 nás přivezl. Jely jsme 2 rodiny, každá tak dala za celodenní cestování s ním 100 euro. Trasa sestávala z jízdy do historického Perge (47 km), na Horní Dudenské vodopády (18 km), Dolní Dudenské vodopády (16 km) a do písečného muzea (4 km) v Antalyi a zpět do Čolakli (65 km), celkem tedy kolem 150 km. Vstupné do Perge platí jen dospělí, a to 11 euro. Na Horní Dudenské vodopády se platí symbolické vstupné (v přepočtu asi 30 Kč) buď hotově v turecké měně, nebo kartou. V Sandland muzeu platí dospělí 10 euro.
Perge nás uchvátilo podobně jako Aspendos. Kočárek jsme si raději nebrali (šlo by to s ním po hlavních trasách), protože jsme chtěli zkoumat ruiny podrobněji. Atmosféra je velkolepá - člověk si připadá jakoby se propadl rovnou do hlubin dějin, nebo se ocitl v sakra propracovaném setu historického velkofilmu. Jak to jen ti lidé dělali, že byli s to postavit takové architektonické perly a nepadli přitom žízní a horkem? Celkem jistě tak mnozí dělníci dopadli, protože stín s námi hrál na schovávanou. Bez čepic, brýlí a litrů vody by to nešlo.
Horní Dudenský vodopád je takový dobře ukrytý poklad v rozsáhlém parku, kam ve velkém chodí převážně Turci. Turistům ale rozhodně není neznámý ani zapovězený. Doporučuji ale pro děti, které už umí samy chodit, nebo s nosítkem. Kočárek nemá šanci.
K řece a později do jeskyně za vodopádem vedou příkré místy mokré schody. Ten pohled ale rozhodně stojí za tu námahu. Na místě je samozřejmě veškerá vybavenost (toalety, občerstvení). Jen si v tom horku nedáte pivo, protože místní z náboženských důvodů alkohol neprodávají. Nám to rozhodně nevadilo. Zmrzlina byla mnohem lepší alternativou a místní prodejce se postaral o skvělý zážitek pro holky, když jim s kopečky a kornouty doslova žongloval před očima a pod rukama.
Podobně jsme byli nadšeni u proslulejšího Horního Dudenského vodopádu, který se nachází přímo v Antalyi.
Ještě poslední pohled na řeku a pak? Dvoustupňová kaskáda 40 metrů vysoká.
Park nad vodopádem je vhodný i pro kočárek a navíc se v něm vyskytuje obří dětské hřiště a řada restaurací.
Obecně se nám oblast Side s malými dětmi osvědčila. Pláž je písčitá s pozvolným vstupem, hotely kvalitní, animační programy bohaté a výletovat se dá téměř bez omezení. Prostě pro rodiče ideál.
