Článek
Podobně jako u bratranců a sestřenic, i dětství Smithových bylo definováno prostředím manhattanské Upper East Side a letními pobyty v rodinném sídle v Hyannis Port, kde se mísila vysoká politika s přísnou katolickou výchovou. Jejich vřelý a velmi blízký vztah ke strýci JFK (alias Jackovi) byl definován neobvyklou blízkostí JFK a jejich otce, Stephena Smithe, „finančního stratéga“ rodiny. Stephen byl jedním z mála lidí mimo pokrevní příbuzenstvo, kterým JFK bezmezně důvěřoval v otázkách správy rodinného majetku i politických strategií. Díky tomu se děti Jean pohybovaly v Bílém domě a v rodinném komplexu v Hyannis Port s nenucenou přirozeností. Pro nejstaršího syna Stephena Jr. byl Jack nejen autorita, ale symbol upřímné rodinné lásky - traduje se, že JFK si navzdory svému nabitému programu vždy našel na interakci se svými synovci a neteřemi čas.
Není tedy divu, že byť je strýcova smrt zasáhla ještě v relativně mladém věku, stín události se táhl celým jejich dospíváním. Jean se snažila v dětech udržovat živou vzpomínku na bratrův intelektuální šarm a jeho smysl pro humor, což se projevilo zejména u Stephena Jr., který po strýci zdědil zájem o mezinárodní dění a řečnický talent. Strýcův odkaz pro ně nebyl jen politický, ale hluboce osobní – byl to standard excelence, ke kterému se v každém svém životním kroku, ať už v medicíně, právu či literatuře, podvědomě vztahovali. Nakonec, vazba na strýce se u sourozenců projevila i v pozdějších letech, kdy aktivně podporovali instituce nesoucí jeho jméno, jako je JFK Library či různé nadace. Pro Amandu a Kym, které přišly do rodiny až po atentátu (byly adoptovány), byl JFK spíše mytickou postavou, avšak i tak brzy pochopily, že právě jeho ideály utvářejí základ morálnímu kompas jejich nového domova.
Po smrti strýců Johna a Bobbyho se Kennedyovská výchova konala pod dohledem senátora Teda Kennedyho, jenž prý kladl důraz na to, aby jméno Kennedy nebylo pro mladé nositele jen symbolem moci, ale především závazkem k veřejné službě. Tato výchova vytvořila mezi sourozenci – Stephenem mladším, Williamem, Amandou a Kym – mimořádně silné pouto.
Výše zmíněná adopce dvou dcer - Amandy (1967) a Kym (adoptovaná z Vietnamu v roce 1972) nebyly jen soukromým aktem lásky, ale v dobovém kontextu i silným politickým gestem. Jean tak podtrhla svůj celoživotní zájem o humanitární otázky a mezinárodní vztahy.
Naprosto zásadní roli ve formování sourozenců Smithových jakožto „veřejných intelektuálů“ hrálo jejich vzdělání. Nejstarší syn Stephen Jr. prošel řadou elitních institucí a svou akademickou dráhu zaměřil na mezinárodní vztahy a právo, přičemž později působil jako pedagog na Harvardu. Jeho bratr William se jako jeden z mála v rodině rozhodl pro lékařskou dráhu, konkrétně pro medicínu se zaměřením na rehabilitaci a pomoc obětem konfliktů. Amanda se vydala cestou humanitních věd. Své vysokoškolské vzdělání absolvovala na Harvardu. Její akademický zájem se soustředil především na historii a literaturu, což se později stalo základem její profesní dráhy. Amanda se totiž v dospělosti stala pomyslnou kronikářkou rodiny; její literární činnost a mravenčí práce s rodinnými archivy umožnila veřejnosti nahlédnout do soukromí klanu např. i skrze osobní dopisy, čímž „bohy“ trochu „polidštila“. Její schopnost pracovat s historickými prameny, kterou si osvojila během studií, se naplno projevila při sestavování rozsáhlé korespondence jejího dědečka Josepha P. Kennedyho, což vyústilo v uznávanou knihu Hostage to Fortune. Nejmladší Kym si zvolila život v ústraní. Navštěvovala elitní dívčí školu The Hewitt School na Manhattanu, která je známá tím, že vychovává dcery z prominentních newyorských rodin k nezávislosti a sociálnímu cítění. Po ukončení středoškolského studia se věnovala umění a filantropii, tedy oblastem, v nichž byla velmi aktivní i její adoptivní matka Jean.
Ani rodina Smithova se však nevyhnula skandálu. Ten se odehrál v 90. letech a týkal Williama. Šlo přitom o jeden z nejsledovanějších soudních procesů své doby, který hluboce otřásl pověstí celého klanu Kennedyových. V noci na Velký pátek 1991 se William vydal se svým strýcem Tedem a bratrancem Patrickem do místního baru Au Bar, kde se seznámil s Patricií Bowmanovou. Později té noci ji pozval do rodinného sídla Kennedyových, kde se šli projít po pláži. Bowmanová následně Williama obvinila, že ji na trávníku u vily brutálně napadl a znásilnil.
Proces, který se konal na podzim roku 1991, byl přelomový hned v několika ohledech. Byl to jeden z prvních případů, kdy bylo soudní líčení vysíláno v přímém přenosu (na tehdy začínající stanici Court TV), což z něj udělalo celonárodní senzaci. Obraz mocného senátora, který musel před soudem vypovídat o nočních tazích po barech se svým synovcem, vážně poškodil jeho politickou reputaci a vyvolal debaty o morálce celé rodiny. Williamovi právníci vsadili na zpochybnění důvěryhodnosti oběti a vykreslení incidentu jako dobrovolného styku. Po deseti dnech líčení a pouhých 77 minutách porady poroty byl William zproštěn viny ve všech bodech obžaloby. Ačkoliv byl osvobozen, skandál navždy změnil pohled na rodinu Kennedyových stran veřejnosti. Už nebyli vnímáni jako nedotknutelní hrdinové z éry „Camelotu“, ale spíše jako privilegovaná dynastie, která se potýká s problémy s alkoholem a nerespektováním zákona. Jean stála po celou dobu procesu pevně za svým synem, což ovšem v tehdejším tisku vyvolávalo rozporuplné reakce ohledně loajality rodiny na úkor domnělých obětí.
William se po procesu stáhl z veřejného života, dokončil studium medicíny a zbytek kariéry zasvětil pomoci lidem s postižením a boji proti nášlapným minám. Snažil se napravit svou reputaci? V květnu 2011 se oženil s Anne Henry, která pracuje jako konzultantka v oblasti uměleckého fundraisingu. Společně mají tři děti.
A co politika? V této rovině si zejména oba bratři vybudovali specifickou niku, která se vyhýbala přímé volební soutěži. Zatímco jejich bratranci z větve Roberta Kennedyho často usilovali o kongresová křesla, Jeaniny synové se stali mistry zákulisní diplomacie a odborného poradenství. Stephen Jr. se etabloval jako uznávaný analytik zahraniční politiky a lidských práv, zatímco William svým bojem proti nášlapným minám efektivně propojil medicínu s globální politikou. Tato „měkká síla“ jim umožnila ovlivňovat veřejné dění, aniž by byli vystaveni přímému tlaku politických kampaní. Přičteme-li Amandinu literární činnost, pak můžeme konstatovat, že v osudech Smithových se zrcadlí transformace části moderní americké aristokracie, která se od správy státu přesunula k odbornosti, filantropii a péči o kulturní a historické dědictví.
Zdroje:
https://www.jfklibrary.org/asset-viewer/archives/kfc-022-002#?image_identifier=KFC-022-002-p0013
https://jfkhyannismuseum.org/jean-kennedy-smith/
https://en.wikipedia.org/wiki/Jean_Kennedy_Smith
https://www.thepeerage.com/p6522.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/William_Kennedy_Smith
https://www.gettyimages.com/detail/news-photo/amanda-kennedy-smith-and-carter-hood-beam-after-their-news-photo/97226273
https://www.abana.co/event/speakers/stephen-e-smith-jr/
https://gemini.google.com/
https://www.theguardian.com/us-news/2020/jun/19/jean-kennedy-smith-obituary
