Článek
Původní článek najdete zde:
Zpočátku jsme obdivovali půvaby našeho letoviska, a tedy Puerta de la Cruz. V obci na severním pobřeží žije kolem 30 tisíc lidí a její uličky skýtají mnohá lákadla. Mezi ně patří například komplex přírodních bazénů Lago Martiánez či kostelík Iglesia de Nuestra Señora de la Peña, o nichž jsem hovořila naposledy. Dominantou městečka je pak rozhodně zoologická zahrada zvaná Loro park (o ní níže).
Přibližně 4 kilometry nad Puertem de la Cruz leží La Orotava, jedna z nejstarších obcí na Kanárech. Byla založena v 16. století, krátce po dobytí ostrovů Španěly, a dnes tvoří vstupní bránu do národního parku Parque Nacional del Teide. Orotova je díky mnoha zachovalým církevním a světským památkám proslulá mezi filmaři a reklamními tvůrci. Turisté ji vyhledávají především kvůli řadě zachovalých šlechtických domů, kostelu Iglesia de la Concepción a stavbě Casa de los Balcones. A také se jim líbí tamní západ slunce.
My jsme si stmívání užili ještě v Puertu de la Cruz, jelikož i tam šlo o krásný zážitek. Hned potom jsme zamířili na autobusové nádraží a za nějakých dvacet minut jízdy do hor nad oceánem jsme se ocitli na konečné stanici v Orotavě. Už padala tma, když jsme stoupali poměrně strmými uličkami do historického srdce městečka.
Casa de los Balcones je panský dům postavený v 17. století, který zdobí balkóny z rytého dřeva s motivy květin. Jde vskutku o jedinečnou ukázku řemeslného umění ostrovanů. Kdo má zájem, může navštívit i vnitřní prostory s typickým kanárským dvorem a ukázkami tradičních technik. Nás pohled na osvícenou tenerifskou krásku, jejíž výstavba prý trvala skoro čtyři desítky let, uchvátil.
Působivý byl i výhled od orotavské radnice, od níž jsme měli celé naše údolí jako na dlani. To už ale nadešel čas zamířit zpět k nádraží na poslední noční autobus zpět do Puerta de la Cruz. Od konečné jsme pak k hotelu ještě přece jen měli nějaký ten kilometr a bylo v plánu zastavit se v oblíbené kavárně. Vždy tam totiž večer hráli dva pánové. Jeden na kytaru a druhý na harfu. A vždy to bylo magické.
Jelikož jsme se na našich černých plážích příliš nevyřádili, bylo na čase vyzkoušet také jedinou severní playu s pískem bílým. Ta se nazývá Las Teresitas a nachází nedaleko hlavního města ostrova Santa Cruz. Pláž měří necelé 2 kilometry a nalézá se na ní světlý písek dovezený ze Sahary (poprvé v 70. letech, podruhé v 90. letech). Vzhledem k tomu, že u pláže je vybudovaná hráz a mají tam také uměle vytvořený útes, je poměrně dobře chráněná před vlnami. Stín jsme si našli pod palmou a v lokálním baru nám naservírovali výborné mojito.
Pro naši návštěvu jsme si nemohli vybrat lepší počasí. Celý den svítilo slunce, a tak jsme si užívali jak cachtání v teplé klidné vodě, tak bloumání při pobřeží.
Člověk na okamžik úplně zapomněl, že je na Kanárech. Zlatavá pláž připomínala mnohé středomořské destinace, ba z určitých úhlů i ty asijské (při značné představivosti samozřejmě).
Po nějaké době jsme se už opalování, procházek a plavání nabažili a zamířili jsme na průzkum Santa Cruz. Především nás zajímala budova auditoria, neboť ji navrhoval můj oblíbený architekt Santiago Calatrava. S úžasnou imaginací tohoto španělského umělce jsem se poprvé seznámila ve Valencii, když jsem navštívila tamní postmoderní Město umění a věd. Podruhé jsem byla nadšená jeho dílem v New Yorku, kde zrekonstruoval manhattonskou World Trade Center Station (Stanici metra nedaleko bývalých Dvojčat). Rovněž jeho tenerifský koncertní sál je monumentální a ohromující, a to jak zvenku, tak zevnitř. Rozhodně jsem neodcházela zklamaná, ba naopak.
Koncertní sál se pyšní betonovou skořepinovou střechou ve tvaru ohnutého trojúhelníku, která se tyčí na Atlantikem ve výšce 60 metrů. Do dvou vnitřních sálů se vejdou téměř dva tisíce diváků. Jedinečná stavba je zobrazena i na španělských poštovních známkách.
Z rozsáhlého prostranství před vstupem do auditoria byl také pěkně vidět santacruzský přístav.
Město jsme si samozřejmě prošli také. Nevynechali jsme návštěvu obchodů s módou, dali si výbornou zmrzlinu a představovali si, jaké to musí být v centru Santa Cruz na jaře, kdy se tam koná slavný karneval, který je po tom v Riu považovaný za druhý nejproslulejší na světě.
Následující den jsme se ještě zdrželi na severu. Jen pár kilometrů od našeho hotelu se totiž nalézal výše zmíněný Loro park. Netradiční zoologická zahrada je na Tripadvisoru označovaná (a nutno dodat, že právem) za nejlepší na světě. Je tudíž velmi populární a turisty vyhledávaná. Přesto se nám podařilo sehnat lístky a místa ve vláčku svážejícím zájemce ze stanic rozesetých po městě k hlavnímu vstupu.
Dospělý platil vstupné 35 euro. To je sice docela dost, ale vzhledem k tomu, že dnes za to dostaneme 15 kostek másla, nemůžeme se divit. Když vezmu v potaz, kolik druhů zvířat jsme viděli, v jak příjemném a úhledném prostředí jsme se pohybovali a jak pokrokově se majitelé i zaměstnanci ke své práci stavěli, není třeba peněz litovat.
Na španělské bioparky už jsem celkem zvyklá, proto jsem nebyla tak překvapená jako někteří jiní návštěvníci. Při procházení areálu, který je koncipován tak, aby dílčí výběhy svým uspořádáním co nejvíce připomínali přirozené prostředí daných druhů zvířat, mně hned vytanula na mysli zoo ve Valencii postavená na stejných principech. O ní jsem ostatně psala už také:
.
Zoo se pyšní několika přednostmi. Mezi nimi však vynikají dvě. Jednou je tamní sbírka papoušku, jež je ve světě unikátem (odtud také název parku - loro španělsky znamená papoušek) a na jejíž bázi byl park původně založen.
Druhou jsou četná zvířecí show. Samozřejmostí byli delfíni, ale také lachtani, papoušci a vyvrcholením návštěvy areálu pro většinu návštěvníků je potom vystoupení velryb.
Kdo by měl zájem, může na Tenerife spatřit velryby v přírodě. Vyráží se za nimi na lodích. My jsme se na výlet za obřími tvory na oceán nedostali, ale rozhodně bychom jim nebyli blíž než v Loro parku.
My jsme byli tak trochu zbabělí a pohodlní, a tak jsme si jen užívali pohled na to, jak diváci v prvních několika řadách vyfasovali modré pláštěnky a očekávali, kdy je některá z velryb na povel svého trenéra smočí (a že na to došlo vícekrát).
A pak už jsme se ocitli v scéně jak vystřižené ze Zachraňte Willyho.
Dozvěděli jsme se mnohé o životě velryb, o jejich způsobu dorozumívání i o ne vždy šťastných osudech mnohých z nich.
Práci všech cvičitelů, veterinářů a dalších zaměstnanců Loro parku nejde než s tichým obdivem vyzdvihnout.
Druhá polovina dovolené se ale blížila, a bylo tudíž třeba poznat také srdce ostrova - vulkán Teide - a jeho jižní tvář, v našem případě sušší a teplejší pobřežní oblast Las Americas.
Národní park Teide zabírá téměř desetinu rozlohy celého ostrova (190 km²) a roku 2007 byl zapsán na seznam přírodních památek světového dědictví UNESCO. Mezi vyhledávaná místa v něm patří například vulkán Pico Viejo či skalní útvary zvané Roques de García. Jeho největší dominantou je ovšem bezesporu Pico del Teide.
Pico del Teide v jazyce původních obyvatel znamená Pekelná hora. A není se co divit. Byť dnes už se jedná o sopku nečinnou, ještě na počátku 20. století tomu tak nebylo (poslední erupce byla zaznamenána roku 1909). Teide meří 3 479 m. n. m (od úpatí na dně oceánu má dokonce kolem úctyhodných 7ooo metrů). Jedná se proto o třetí nejvyšší sopkou světa, která s přehledem nese rovněž titul nejvyšší hory Španělska.
Na vrchol Teide se dá dostat pěšky, nebo lanovkou. Kdo cestuje na vlastní pěst ale musí počítat s tím, že si musí dopředu vyřídit povolení na oficiálním webu parku a v případě zájmu o lístky na lanovku si je zarezervovat online, neboť dnes už jiná možnost není (na pokladně na místě nejsou k dispozici). O povolenky je přitom značný zájem a bývají vyprodány klidně i 3 měsíce před datem uplatnění.
Spodní stanice lanové dráhy leží ve výšce 2 356 m. n. m. a je přístupná autobusem č. 342, autem, popř. tam jezdí celá řada cestovních kanceláří. Zpáteční jízdné vyjde na 40 eur na osobu a nahoře je čas pro každého omezen buď na 1 hodinu, nebo na 1, 5 hodiny v závislosti na tom, zda dotyčný má, či nemá zakoupenou povolenku. Ta se totiž vztahuje na posledních 700 metrů od konečné lanovky k vrcholku vulkánu (trasa je dedikovaná slavnému tenerifskému geologovi a přezdívá se jí tudíž Telesforo Bravo).
I my jsme se svezli lanovkou. Cesta trvala přibližně 8 minut a výhledy byly dechberoucí. Zpočátku jsme nad hlavami měli modrou vymetenou oblohu, ale záhy nás pohltilo pověstné moře mraků.
Kabinky zastavily až ve výšce 3 555 m. n. m., přičemž jsme cítili, jak zřídl vzduch. Naštěstí jsme neměli potíže s dechem, ani nás nebolela hlava.
Vyrazili jsme tedy k vrcholu…
Trasa je nenáročná a zvládli jsme ji za chvíli. Člověk si přitom udělal pořádek v mysli a uklidnil se duševně. Odměnou nám byly fantastické výhledy a čistá hlava.
Přestože jsme opustili jeho středobod, nezanevřeli jsme ještě zcela na Národní park Teide a zamířili k úžasné měsíční krajině, která byla posloužita jako kulisa k takovým spektáklům, jakými jsou Hvězdné války či Planeta opic.
Los roques de García je skupinka roztodivných skalních útvarů, které jsme na našich toulkách také spatřili. Zaujal nás ten nejznámější z nich, a to Roque Cinchado (skalní jehla) - symbol Tenerife. Neminuli jsme ani poměrně bizarní útvar zvaný La Catedral (Katadrála).
Nemohli jsme si nechat ujít ani nejvyšší a patrně nejstarší kanárskou borovici, jejíž impozantní kmen s téměř desetimetrovým obvodem jsme pro štěstí obešli.
Vůbec, borovice na Tenerife mě fascinovaly. Jsou to majestátní dámy, na jejichž půvaby, sílu a vůni si vždycky vzpomenu, když je mi zima a do mého srdce se dobývá naše české zamračené klima.
Pokud se na Tenerife ocitnete, rozhodně nevynechejte ani západní pobřeží. Konkrétně chráněnou krajinnou oblast zvanou Parque Rural de Teno. Můžete se pak autem, popř. autobusem jako my vydat po silnici vedoucí ze Santiago del Teide do El Palmar a navštívit přitom ukrytý ostrovní poklad - vísku Masca.
Už cesta k Masce přitom nebude nic pro řidiče začátečníky, ani pro ty, kterým se nedělá za jízdy dobře. Na jízdu do hor v japonském Nikku to sice nemělo, ale přesto jsme měli k zatáčkám proplétajícím se a klikatícím se strmým údolím úctu.
Masca je vskutku malá vesnička sestávající z několika převážně bílých domků, která leží 600 m. n. m. a je doslova utopená mezi horskými štíty. Vyhlídka do okolních roklin a do stejnojmenné soutěsky byla kouzelná.
Kdo měl zájem, mohl si na webu parku zarezervovat povolení na stezku a vyrazit dolů. Vstup je sice zdarma, ale počty osob pohybujících se po trase je regulován a podobně jako u Teide bývá vše zabookováno měsíce dopředu.
My jsme se na cestu nevypravili, protože ne každý člen osazenstva si na čtyřhodinovou túru z prudkého kopce (a zpět nahoru) troufal. Potkali jsme ale pár navrátilců ze štreky, kteří byli nadšeni úchvatnými výhledy i poetickými zážitky z pláže Masca čekající v cíli.
A jelikož playa Masca není tak daleko od masivních skalních útvarů Los Gigantes, někteří se již k vísce nahoru nevracejí, ale za cca 10 eur popojedou na lodi právě tam. Můžou si tam také půjčit vybavení na potápění, protože podmořský svět je prý také úžasný, navíc z oblasti vyrážejí lodě za velrybami.
My jsme ale pokračovali dál do městečka Icod de los Vinos podívat se na další majestátní strom - na Tisíciletého draka (drago milenario) aneb na nejstarší a největší dračinec na ostrově. Tato kanárská perla sice nedosahuje 45 metrů jako její sestra z řad borovic, ale i jejích 18 metrů je úctyhodných.
Protože jsme chtěli porovnat naše přírodní severní tmavé pláže s těmi jižními uměle vybudovanými - zamířili jsme do turisticky nejvyhledávanějšího střediska, a to Las Americas. To se nachází mezi městečkem Los Cristianos a letoviskem Costa Adeje a je tam celá řada menších pláží, kam byl písek buď navezen z mořského dna nebo z Afriky.
V této oblasti se na rozdíl od naší mnohem více lenošilo, opalovalo, koupalo a písek si samozřejmě užívaly i rodiny s dětmi - jednak stavěly hrady a jednak jsme nepostřehli téměř žádné vlny a voda byla značně teplejší. Pláže byly také vybavenější, neboť na nich byly lehátka k pronájmu, bary a různé kluby nabízející sportovní a jiné vyžití. Na druhou stranu přeplněné pláže a minimum vánku nám v tu chvíli zase tak neimponovaly.
Vrátili jsme se proto na náš tmavý a vlhký sever, abychom se ještě před odletem seznámili s další tamní zahradou. Tentokrát ne zoologickou, nýbrž botanickou.
Botanická zahrada v Puertu de la Cruz se nazývá El Jardin de Aclimatación de la Orotava. Byla založena na sklonu 18. století. V té době byly totiž na Tenerife dováženy květiny z exotických zemí a právě na kanárském ostrově se měly „aklimatizovat“ - přizpůsobit evropským podmínkám.
Dočetli jsme se, že v zahradě stojí 200 let staré stromy a roste v ní na 4 tisíce druhů rostlin. Vstup činil 13, 5 euro za osobu.
Přestože k zahradě jezdí autobus č. 343, nakonec jsme se vzmužili a šli k ní pěšky. Byl to od našeho hotelu pěkný výšlap, navíc do kopce, ale stálo to za to.
Ani někdo jako já, kdo se v květinách moc nevyzná a rozhodně není žádný velký pěstitel, se nebude v areálu nudit. Je to vskutku pastva pro oči.
Pohled doprava - asijský prales. Pohled doleva - jihoevropská zahrada.
Po cestě zpět jsme se ještě zastavili na mimigolf. Akorát jsme museli dávat pozor, abychom míčkem nesrazili nějakou ještěrku, protože těch bylo na tratích požehnaně.
Před odletem jsme se šli ještě naposledy rozloučit s oceánem. V čase odlivu bylo bezva v centru města slézt mezi skaliska, obdivovat se průzračné vodě, pozorovat malé krabíky a dobíjet energii hlazením lesklých kamenů.
Lanzarote, Gran Canaria i Fuerteventura. Všechny ostrovy mají něco do sebe. Pokud bych se ale měla na jeden z nich vrátit, bylo by to rozhodně Tenerife. Ostrov Zasněžený, zahalený mořem mraků, trochu neučesaný a přitom přívětivý, pohádkový i tak trochu sci-fi, plný tradic i super moderní. Zkrátka výjimečný.
O cestě do japonského Nikka:
Zdroje: https://www.cestujlevne.com/pruvodce/spanelsko/tenerife/pico-del-teide,
https://www.tenerifeon.es/en/routes/hiking/pnt-10-telesforo-bravo
https://www.cestujlevne.com/pruvodce/spanelsko/tenerife/masca
https://www.canariatravel.cz/kanarske-ostrovy/tenerife/playa-de-las-americas/
https://www.cestujlevne.com/pruvodce/spanelsko/tenerife/playa-de-las-americas
https://levnocestovani.cz/zajimavosti/evropa/spanelsko/kanarske-ostrovy/ostrov-tenerife/jardin-botanico