Článek
Některé přinesly vyšší dostřel, jiné větší spolehlivost nebo ničivější účinek. Jen málokterá však vytvořila zcela novou kategorii zbraní.
Německá Sturmgewehr 44 (StG 44) byla jednou z nich.
Byla první skutečně úspěšnou útočnou puškou na světě. Zbraní, která předběhla svou dobu natolik, že její základní filozofie přežila pád Třetí říše, studenou válku i nástup moderních armád. Dnes v podstatě každý voják na světě nosí zbraň, jejíž koncept lze vysledovat právě ke StG 44.
Problém, který si armády dlouho nechtěly přiznat
Na začátku druhé světové války byly armády stále uvězněny v myšlenkách první světové války. Pěchota používala převážně opakovací pušky ráže kolem 7,92 mm, 7,62 mm nebo .30. Tyto zbraně byly přesné a velmi účinné na vzdálenosti přes 500 metrů a často i mnohem dále. Problém byl v tom, že většina vojáků nikdy na takovou vzdálenost nestřílela. Analýzy bojů ukazovaly, že drtivá většina střetnutí probíhá na vzdálenosti do 300 metrů. Vojáci tedy nosili těžké pušky, silnou a účinnou munici, trpěli vysokým zpětným rázem kvůli schopnostem, které v praxi téměř nevyužili. Němečtí konstruktéři si toho všimli jako jedni z prvních. Začali hledat kompromis mezi samopalem a klasickou puškou.
Zrození nové kategorie
Výsledkem byla nová nábojnice 7,92×33 mm Kurz. Byla výrazně slabší než standardní puškový náboj Mauser 7,92×57 mm, ale stále dostatečně silná pro boj na běžné vzdálenosti. To umožnilo vytvořit zbraň, která měla účinný dostřel kolem 300–400 metrů, umožňovala střelbu jednotlivými ranami stejně tak i plně automatickou střelbu, byla lehčí a voják mohl nést více munice.
První prototypy vznikly pod označením Maschinenkarabiner 42 (MKb 42). Po sérii úprav se zrodila zbraň, která vstoupila do historie.
Hitler ji původně nechtěl
Jednou z nejznámějších zajímavostí je skutečnost, že Adolf Hitler nebyl zpočátku příznivcem projektu. Německo již vyrábělo obrovské množství spolehlivých pušek Kar98k, kulometů MG34 a MG42. Zavedení nové zbraně znamenalo nové výrobní linky, novou logistiku a novou munici. Hitler projekt několikrát zastavil. Konstruktéři a armáda však pokračovali pod jiným názvem. Místo označení puška použili název Maschinenpistole 43 (MP43), tedy samopal. Formálně tak nevznikala nová puška, ale pouze další varianta již existující kategorie zbraní.
Po bojových zkouškách na východní frontě byly výsledky tak přesvědčivé, že Hitler svůj názor změnil. A byl to právě on nakonec zavedl označení Sturmgewehr, tedy útočná puška. Zkratka StG 44 se stala názvem celé nové kategorie zbraní.
Zbraň pro elitu? Právě naopak
Mnoho lidí se domnívá, že StG 44 dostávaly především elitní jednotky Heer či Waffen-SS. Ve skutečnosti byla situace ale složitější.
Ano, některé elitní útvary je používaly velmi intenzivně, ale největší význam měla zbraň pro nově vznikající jednotky Volksgrenadier. To může na první pohled působit paradoxně. Volksgrenadierské divize vznikaly v době, kdy Německo krvácelo na všech frontách. Chyběli zkušení vojáci i čas na výcvik. A právě zde se ukázala síla nové zbraně. Méně zkušený voják dokázal se StG 44 vytvořit mnohem větší palebnou sílu než s klasickou opakovací puškou Kar98k. Namísto několika přesně mířených ran mohl vést rychlou palbu a účinně působit na běžné bojové vzdálenosti.
Z pohledu německého velení byla StG 44 způsobem, jak zvýšit bojovou hodnotu jednotek, které již nebylo možné vycvičit na úroveň veteránů z let 1939–1941. Paradoxem je, že mnoho veteránů mělo v novou zbraň nedůvěru a dávalo stále i tak přednost puškám Kar98k. Možná k tomu kromě zvyku přispělo i to, že byl silný nedostatek nové munice 7,92×33 mm, kdy byl problém vůbec s novou puškou vést cvičné střelby. Navíc celá koncepce německé pěchoty a výcviku stála do té doby na kulometu a družstvu kolem něj.
Předběhla svou dobu
StG 44 nebyla dokonalá. Byla poměrně těžká a výroba byla složitá. Německý průmysl navíc v roce 1944 již kolaboval pod spojeneckým bombardováním a nedostatkem surovin. Přesto ukázala něco zásadního, a to že budoucnost boje v poli nepatří ani klasické pušce, ani samopalu. Patří jejich spojení. Po válce si toho všiml dříve či později celý svět.
Schmeisser a cesta do Sovětského svazu
Po kapitulaci Německa se rozběhl doslova lov na německé vědce, inženýry a konstruktéry. Spojené státy získaly raketové odborníky (nejznámější jistě W.von Braun). Ale i Sovětský svaz získal mnoho specialistů ze zbrojního průmyslu. Mezi nimi byl i slavný konstruktér Hugo Schmeisser. V roce 1946 byl spolu s dalšími německými odborníky převezen do Sovětského svazu do zbrojního závodu v Iževsku. Právě zde pracoval i mladý konstruktér Michail Kalašnikov, kterého bude brzy znát celý svět. Od té doby vznikla jedna z největších debat ve světě zbraní. A to ta:
Pomohl Schmeisser vytvořit AK-47?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Někteří tvrdí, že AK-47 je prakticky kopie StG 44. To však není pravda. Mechanismus obou zbraní je odlišný. Rozebrané zbraně mají rozdílnou konstrukci závěru, uzamykání i vnitřní uspořádání. Na druhou stranu je téměř jisté, že sovětští konstruktéři detailně studovali zkušenosti získané při vývoji StG 44. Schmeisser navíc v Iževsku skutečně působil a nelze vyloučit, že jeho zkušenosti ovlivnily sovětské konstruktéry. Ale historici se však dodnes přou o rozsah tohoto vlivu. Neexistuje důkaz, že by Schmeisser přímo navrhl AK-47. Existují však silné indicie, že německé zkušenosti pomohly urychlit vývoj sovětských útočných pušek. Pravda bude pravděpodobně někde mezi oběma extrémy. AK-47 není kopie StG 44. Ale ani nevznikla ve vzduchoprázdnu.
Odkaz, který přežil Třetí říši
Největší vítězství StG 44 paradoxně přišlo až po válce. Její filozofie se stala novým standardem. Sovětský svaz přijal AK-47. Spojené státy po zkušenostech i např. z Koreje přijaly M16 a ve Vietnamu byla již M16 klasickým znakem amerického vojáka. Francouzi, Britové, Izraelci, Číňané i další státy postupně přešli na útočné pušky s „mezivýkonnou“ municí. Dnes tvoří tento koncept základ výzbroje prakticky všech armád světa. Ať už drží voják v rukou AK-74, M4, HK416, či náš CZ BREN 2 nebo jinou moderní zbraň, jejich rodokmen vede zpět k jediné myšlence, že většina bojů probíhá na střední vzdálenost a voják potřebuje zbraň, která kombinuje přesnost pušky s palebnou silou samopalu. A to vše začala právě StG 44.
Závěr
Třetí říše prohrála válku. Mnoho jejích zbraní zmizelo v dějinách. Ale např. koncepce útočné pušky - StG 44 však přežila. Ne jako konkrétní model, ale víc, a to jako myšlenka. Byla první zbraní, která správně pochopila budoucnost pěchotního boje. Zrodila novou kategorii zbraní, ovlivnila sovětskou i západní konstrukční školu a stala se předkem téměř všech moderních útočných pušek. Jen málokterá zbraň může říci, že změnila svět. A StG 44 mezi ně bezpochyby patří.
zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/StG_44
The Gun – C. J. Chivers
