TISCALI - tajemná vesnice, podle které je pojmenovaný internetový portál

Tiscali. Co se vám pod tímto slovem vybaví? Ano – český internetový portál či telekomunikace. Ale již téměř nikdo netuší, co se pod tímto názvem opravdu skrývá. Tiscali S.p.A. byla založena v lednu 1998 v Cagliari po deregulaci italského telefonního trhu z iniciativy sardinského podnikatele Renata Soru, bývalého spoluzakladatele Czech On Line. A jak jeho napadl tento název pro svou společnost? Odpověď najdeme v nitru vápencových hor východní Sardinie.

Pohoří Supramonte, které se nachází na hranici mezi obcemi Dorgali a Oliena, ukrývá jedno z nejzajímavějších míst Středozemního moře a možná i na Zemi. Jde o Archeologické naleziště Tiscali. Již od doby svého objevení je pro archeology i veřejnost jednou velkou záhadou. Současně se jedná o neobyčejný přírodní fenomén, ale také archeologický poklad ukrytý na hřebeni hory Tiscali. Na vrcholu se nachází obrovská krasová propadlina s plochou asi 0,5 ha, s převislými stěnami a značně nerovným dnem, ve které jsou zbytky vesnice, vybudované v době nuragů (15./14. – 9./8. století před naším letopočtem), i během římské éry (2./1. století před naším letopočtem), ale s největší pravděpodobností bylo toto místo osídleno již během přednuragického věku. Vesnice je postavena podél stěn propadu a není viditelná, dokud se nedostanete dovnitř jediným otvorem ve skalní stěně. Uvnitř se nachází dva shluky chatrčí různého půdorysu, velikosti a funkce. První aglomeraci tvoří kolem 40 obydlí a nachází se ve strmém svahu, což naznačuje, že stavby pravděpodobně stály na umělých terasách. Chatrče jsou skromné ​​velikosti, s kruhovým a protáhlým oválným půdorysem, zdi jsou velmi vysoké a nepříliš silné zbudované z drobných kamenů rozmístěných nepravidelně s použitím značného množství bahnité malty. Jedna z domků je zcela pokryta krápníkovou hmotou. Druhou část vesnice tvoří asi 30 chatrčí umístěný u stěny propadu a mají obdélníkový nebo čtyřúhelníkový půdorys, mnohem menší než ty postavené v první vesnici. Pravděpodobně sloužily jako zásobovací sklady a útulky pro zvířata. Na skalnaté stěně ponoru je také velké okno s výhledem na údolí Lanaittu níže, pár kilometrů od Dorgali a Olieny.

Vesnice postupně upadla v zapomnění a po staletí jí „kolonizovaly“ cesmíny, jalovce, jasany, olivovníky, mastixy a fíkovníky. Byla objevena až na začátku 20. století. V roce 1910 ji navštívil Ettore Pais, kdy byla ještě ve vynikajících konzervačních podmínkách. Vesnici popsal a vyfotografoval až v roce 1927 Antonio Taramelli. V roce 1995 byl zahájen projekt obnovy a ochrany lokality. V roce 1999 Susanna Massetti provedla první a zatím jediné vykopávky na místě jménem Superintendence pro archeologické dědictví pro provincie Sassari a Nuoro. V roce 2005 Fabrizio Delussu (Archeologické muzeum Dorgali) provedl předběžnou studii materiálů nalezených během vykopávek, což mu umožnilo formulovat novou interpretaci lokality. Dnes je areál pravidelně obhospodařován i noční strážní službou. Pro přístup a návštěvu vesnice Tiscali je proto nutné zaplatit vstupné (5 euro).

Desetiletí zanedbávání a rabování značně poškodily lokalitu, která přesto zůstává místem s velmi sugestivní atmosférou.

Jednou z mnoha nezodpovězených otázek je, kde obyvatelé této vesnice v brali vodu, jak pro sebe tak pro dobytek. V jeskyni se žádný pramen nenachází a dešťovou vodu mohly využít jen v některých ročních obdobích. V pusté a hornaté krajině se sice nachází potok, ale ten je několik km vzdálený.

Pokud vás Tiscali zaujalo na tolik, že byste ho vidět na vlastní oči, zde je pár rad.

Potřebujete pořádnou obuv, dostatek tekutin a něco na zub. Cesta do vesnice a nazpět s přestávkami a exkurzi místa vám může zabrat 6 až 8 h. Po cestě nenarazíte na jediní bar. Do údolí Lainattu se dostanete autem. Odtud pokračujete několik kilometrů po polní cestě podle značek, které vedou k parkovišti (nejedná o skutečné parkoviště) pro Tiscali, které se nachází na konci údolí. Dále musíte pokračovat v cestě pěšky. Když jsem v Tiscali byla poprvé, naivně jsme s přáteli koukli na turistickou značku a řekli si: „ten 1,55 km v pohodě dojdeme.“ Posléze jsme pochopili, že nebyli indikováni km a hodiny cesty. Dvě hodiny – ale pro opravdové experti. Zapomeňte na to, že byste si cestu zkrátili terénním autem. Cesta ve skalnatému je strmá a místy dokonce tak úzká (mezi průrvami skal), že se jimi protáhne jen člověk. Ale věřte mi, ta námaha za to stojí. Vyškrábete se až navrhly pohoří, tvořené tak zvláštním kamenem, že máte pocit, že snad ani nejste na zemi. Na úpatí hory vedou dvě cesty. Prvních několik km je stejných pro obě, pak se rozdělí a na vrcholu opět spojí. Proto doporučit jít jednou na horu a druhou se vrátit.

Přidám video pro lepší představu: https://www.youtube.com/watch?v=c5uxO2UZU2E