Článek
Je to pro mě určitý druh terapie se z té hrůzy, která se valí a nabírá na velikosti každý den, vypsat. Z dnešního článku o varování k summitu mi najednou vytanulo, že nás Babiš s celou vládou zavléká do izolace takovou rychlostí, že si toho mnoho z nás ani nevšimne a nereaguje, což je hodně nebezpečné. Babiš s námi hraje nebezpečnou hru o charakter naší země a kvalitu naší demokracie, což je už únavné a naše pozornost možná otupuje. Je lépe na to upozorňovat pořád dokola, než rezignovat a mlčet. Už tady ani nejde o kompetenční spor mezi Babišem a Pavlem, ten jenom zastírá snahu Babiše o uchopení moci v zemi a potvrzuje to svými neustálými výpady na nezávislost institucí včetně soudů. Začal si hrát na neomylného a stát je mu naprosto jedno, přestože neustále opakuje, že mu jde „o naše lidi“. Chtěla bych přesně vědět, kteří to vlastně kromě Babiše jsou.
Důkazem jsou jeho nehorázná vyjádření vůči NATO, vůči zahraniční politice, vůči EU, kdy během pár měsíců ztrácíme kvůli Babišovi věrohodnost a renomé a to nás vede na okraj společenství a dostáváme se do izolace. V některých aspektech se ukazuje, že už tam možná jsme vzhledem ke zvyšující se nepřátelské rétorice premiéra. Neohlíží se ani na velkou kritiku, jeho výroky burcují všechny z politické scény naší i zahraniční a ozývá se vše od varování před zneužíváním moci, připomenutím zbytnělého ega až po obvinění z přípravy „nějaké sviňárny“. „Pane Babiši, my všichni známe pravdu. Vaším hlavním problémem je, že vás prezident Petr Pavel porazil o více než milion hlasů. A celá republika navíc viděla, jak jste byl zoufalý, když došlo na přímou konfrontaci. Tak teď aspoň kopete nožičkama a ručičkama,“ vzkázal bez servítek premiérovi místopředseda TOP 09 a exministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek.
Častý kritik Babiše, politický glosátor a podnikatel Jiří Lobkowicz varuje před posouváním hranic ústavní demokracie: „Nejde o Ústavu. Jde o moc.“ a dodal, že problémem není výklad ústavy, ale „kdo je ochoten přijmout, že jeho moc má své hranice“. Podle něj Babiš dlouhodobě pracuje s představou téměř neomezeného mandátu vítěze voleb a zpochybňuje instituce, které jeho moc vyvažují. Tedy soudy, prezidenta a média. Autoritářství nezačíná tanky v ulicích ani zákazem voleb. Začíná mnohem nenápadněji,“ varoval Lobkowicz před postupy, s nimiž Babiš ničí současnou politickou kulturu v České republice. Lobkowiczova kritika je vždy logická a trefná a ukazuje realitu.
Bývalý poslanec za KSČM Jiří Dolejš reagoval na konflikt mezi premiérem a prezidentem překvapivě poměrně drsně „Pavel v Ankaře. Nechci a nechci, vzteká se Babiš. Jde jen o ego, a nebo se chystá nějaká sviňárna?“
Česká republika přestává být ústavním státem s vyváženými institucemi a pomalu se stává systémem, kde politická většina, která však není většinou ústavní, považuje svou vůli za nadřazenou všem ostatním mechanismům moci a začíná vládnou nám všem. Už ani nedodržuje zodpovědnost a myslí si, že nás nemusí o ničem informovat.
Babiš tvrdí, že vláda splnila již 195 bodů ze svého programu, ale nikdo z nás neví, co to přesně je. Martin Jurečka požadoval po Babišovi přehled konkrétních cílových hodnot například pro hospodářský růst, trh práce, reálné mzdy nebo ceny elektřiny pro domácnosti v jednotlivých letech do roku 2029. Zůstalo však jen u konkrétního počtu bodů, které neříkají vůbec nic a pravděpodobně ani Babišovi. Babiš v písemné odpovědi odmítl požadované údaje poskytnout a jeho zdůvodnění je opravdu na úrovni. Materiál by prý měl desítky stran a jeho přípravou nechce zatěžovat státní správu. „My 9. července celý den budeme veřejně vyhodnocovat to naše programové prohlášení vlády. Veřejnost se to dozví,“ řekl Babiš.
„Pane premiére, vy jste za pět minut neodpověděl vůbec na nic, na co jsem se ptal,“ reagoval Jurečka. Chtěl podle svých slov znát konkrétní údaje o tom, jak se zlepší dostupnost zdravotní péče, o kolik se zkrátí čekací doby na lékařské zákroky či sociální služby a kolik nových lůžek vláda vybuduje. Od Babiše schytal kritiku: „Co jste tady předvedli za čtyři roky, tak byste vlastně měl na rok zmizet z očí veřejnosti,“ odpověděl Babiš. Předchozí vláda podle něj plnění svého programu nikdy nevyhodnotila a „neudělala vůbec nic“. No nejlepší obrana Babiše je útok bez ohledu na lži a nepravdivá vyjádření, která nedokáže nikdy podložit nějakými důkazy či fakty.
Jak nás bude Babiš v Ankaře reprezentovat? Jako černého pasažéra, který kašle na obranu svou i svých spojenců, a také na pomoc krvácející Ukrajině? Jinak to totiž nevypadá. A domnívám se, že proto nechce nikoho kompetentního jako svědka, v tomto případě prezidenta. Po návratu nám chce předvést lživé divadlo o záchraně českých národních zájmů a vítězství zdravého rozumu a chce se tvářit jako úžasný státník. V tom mu ovšem právě Pavel překáží. Nebezpečím pro něj nejsou ani egoistický šašek s ironickým a falešným úsměvem Macinka či kývač Zůna, který odsouhlasí premiérovu jakoukoliv lež.
