Článek
Nerozuměla jsem tomu ani v době, kdy jsem měla malé děti a nerozumím tomu ani teď jako babička. Teď se mě to samotné netýká, dozvídám se to jen od svých dětí či přátel, ale stejně mě to štve už z principu. Naše děti si to ale nějak neberou, ostatně ani já jsem se tím také moc nezabývala.
Nikdy jsem neměla potřebu ptát se matek, jestli jejich dítě už chodí na nočník, jestli už sedí, mluví a už vůbec ne pokládat otázky typu, jestli žena kojí nebo ne. Nikdy jsem nedávala nevyžádané rady a nedávám je ani svým dětem. Už jsem v nějakém článku psala, že vnímám každé dítě jako originál, a proto i výchova není stejná a ke každému je nutné přistupovat individuálně. Ale sama jsem zažívala otázky typu, on vám ještě nesedí, on ještě nechodí na nočník apod. a za tím zaznělo pyšné, to ten náš už ano. Nenechávala jsem se tím vytočit, není to přece soutěž matek s dětmi, i když to dnes někdy tak vypadá.
Moc nerozumím skupinám matek, kde se neustále kritizuje a odsuzuje výchova jiných a proč kritizující matky mají pocit, že mohou někomu radit, co je správné. Na život není žádný mustr či norma, takže žádný směr není správný nebo špatný. Vychovala jsem tři děti a teprve dnes jsem si jistá, že dobře, ale na rady se rozhodně necítím. Myslím, že jsem se hodně řídila intuicí a radit rodičům, kteří znají svoje děti nejlépe, mi přijde scestné.
Tenhle trend odsuzování matek ohledně výchovy jejich dětí má i své jméno. Je to mom shaming, což v překladu znamená zahanbování matek a někdy to ve skupinách vypadá tak, že jako matka dělá člověk všechno špatně a všechny ostatní matky vědí lépe, co je správně. A někoho to může stresovat. Otázky typu ty ještě kojíš nebo ty už nekojíš a proč a obojí je špatně. Nosit dítě v nosítku je špatně, je lepší šátek, na druhé straně se kritizuje zase šátek.
Kritiku pronášejí většinou ženy, které jsou samy matkami a nechce se mi věřit, že nezažívaly to samé nebo že se jim to snad líbilo. Proč se nechovají podle pravidla, chovám se k tobě tak, jak chci, aby ses chovala ty ke mně.
Podle psychologů spolu matky soutěží, neustále hodnotí a poučují z důvodu, že si potřebují potvrdit svá vlastní rozhodnutí. Ale přece každá matka se snaží dělat vše nejlépe, jak umí a jak už jsem psala, každé dítě je originál, proto i každý způsob výchovy bude jiný a není jediný správný. Je asi lépe stát si za svým rozhodnutím a nenechat se zviklat. Nejlépe zná svoje dítě jeho matka, zná jeho možnosti, dovednosti, jeho potřeby.
Jeden příklad z nedávné doby. Maminka se ptá ve skupině matek na nějaký druh kaše, zda s ním má někdo zkušenosti, zda dítěti chutná apod. Místo odpovědi se dočká hned urážek, že je naprosto neschopná matka, když dítěti sama nechce uvařit a musí používat tyhle ...... (doplňte si správné slovo prosím sami). I kdyby to s tou kaší byla pravda, jakože není, načítám složení, protože občas koupím vnučce, je to věc jen té maminky, která si zasloužila slušnou odpověď a ne urážky. Navíc od naprosto neznámého člověka a ještě v situaci, která je běžná a ne odsouzení hodná.
Rady odborníka, jak zvládat kritiku, je zde:
