Koupili jsme dům na Sicílii. Nájemci jej dál nelegálně obývají - Co na to právník / policie?

Předchozí článek: https://medium.seznam.cz/clanek/martana-koupili-jsme-dum-na-sicilii-s-najemci-kteri-neplati-najem-a-odmitaji-se-vystehovat-211578

Poté, co byl úspěšně ukončen půlroční kupní proces našeho prvního domu v Castellammare del Golfo, rozjel se proces nový. Zatím ne soudní, ale rozhodně to proces je.

Nájemci - marocká rodina, se kterými jsme dům koupili (do vypršení jejich smlouvy 4. 12. 2025), se odmítli vystěhovat, protože nenašli vhodnou náhradu.

A neplatí nám nájem.

Přes WhatsApp s námi navíc Mustafa jednal velmi agresivně, manipulativně, bez jakékoliv empatie a respektu.

My pracujeme s mým maďarským partnerem v Rakousku, italsky jsem se začala učit zatím jen já, na Sicílii jsme schopní pobývat „pouze“ 2 měsíce v roce (jak to funguje ráda rozvedu v jiném článku) - jsme zkrátka teprve na začátku této nové životní etapy.

Tyto všemožné bariéry nás donutily záhy po začátku tohoto sporu kontaktovat v Castellammare místního právníka.

Pro více podrobností Vás však odkazuji na předešlý článek, ať se tu neopakuji.

https://medium.seznam.cz/clanek/martana-koupili-jsme-dum-na-sicilii-s-najemci-kteri-neplati-najem-a-odmitaji-se-vystehovat-211578

Poslední informací v předešlém článku bylo, že Mustafa našel dům, a že si jej jde 26. 11. prohlédnout.

„pink-pongový konverzační míček“ poskakoval mezi námi, právníkem, realitní kanceláří (dále jen RK) a Mustafou.

- Ozval se nám právník s tím, že Mustafa našel dům, ale vzhledem k potřebné rekonstrukci žádá zůstat v našem domě o 15 dní déle. Dále žádá o finanční podporu ve výši 1500 €.

Tak to jsme se okamžitě shodli, že přispívat mu rozhodně nebudeme.

- Ptáme se právníka, jaký je jeho názor na věc. Mustafa s námi totiž opakovaně manipuluje s úmyslem získat čas a peníze.

Je taktický krok:

a) Podat trestní oznámení o neoprávněném zabírání domu a zároveň okamžitou žádost o vystěhování - cesta policie, prokurátor, trestní soud, trest

b) Zahájit klasické civilní řízení - cesta civilní soud, právní rozhodnutí o vystěhování, soudní vykonavatel

- Právník odpověděl, že civilní řízení je momentálně ten nejužitečnější a nejvíc ochranný krok, protože nám v budoucnu umožní mít právo podniknout další případné kroky.

- Na žádost o peníze se právník vyjádřil, že toto se jeví jako vyděračský požadavek, což vidí jako ubohý pokus o spolupráci, na který by nepřistupoval.

- Mezi tím nám RK sdělila domněnku, že by Mustafa byl ochotný dům vyklidit, kdybychom oželeli nájem (s tím už jsme se dávno rozloučili, ale to doteď nikdo vědět nemusel)

- Prominutí nájmu jsme nabídli jako krajní možnost, pokud však Mustafa pošle novou nájemní smlouvu, vystěhuje se do stanoveného termínu a předá dům v původním stavu. Jinak smůla.

- Právník nás však ujišťoval, že Mustafa se jistě nevystěhuje do stanoveného termínu, jelikož žádal o prodloužení.

- Mustafa zaslal videa o zahájení rekonstrukce domu a slíbil, že v pondělí zašle nájemní smlouvu.

Vydali jsme se s Richardem na nákup. Nemáme auto, chodíme pěšky. Cestou domů před námi u chodníku zastavilo auto (a zablokovalo tím celou dopravu) a z něho na Richarda začal volat Mustafa.

Svou kostrbatou angličtinou nám sdělil, že právě jede pracovat do nového domu a vehementně nás přemlouval, ať nasedneme do auta a jedeme s ním - podívat se, že opravdu nelže. Na sedadle spolujezdce seděl ještě jeden muž - v montérkách.

Samozřejmě se nám k němu do auta nechtělo. Kdo ví..

Ale dům jsme vidět chtěli.

Richard Mustafovi navrhnul, ať nám dá adresu a my tam dojdeme. „Nene, je to daleko“, oponoval Mustafa.

Měla jsem v batohu pepřák, navrhla jsem tedy Richardovi, že když po tom Mustafa tak touží, mohli bychom přece jen nasednout.

Pepřák jsem po celou dobu svírala nachystaný v ruce.

Žádný teroristický útok se však nekonal.

Kdyby ano, pepřák by nám těžko pomohl (podle toho kolik by jich na nás bylo), ale pro ten pocit bezpečí zafungoval.

Dům to byl velký pro jednu rodinu - dvoupatrový. A moc hezký. S těmi krásnými tradičními sicilskými dlaždičkami - pokaždé jinými v každé místnosti i na terase. (Škoda, že pro vás nemám video).

Ale byl to také velmi rozbitý dům. Holo-dům, i bez kuchyně. Rozbořené stropy, střecha, kterou zatékalo.

Mustafa nám vysvětloval, že dům potřebuje zabezpečit. Nemůže do něho v tomto stavu nastěhovat svou rodinu.

V nás ovšem, po zkušenosti s ním, žádný soucit nevzbuzoval.

Když jsem se ho ptala, kdy nám hodlá zaplatit nájem (neočekávala jsem kladnou odpověď, ptala jsem se už jen spíš ze zvědavosti, co zase vymyslí), odpověděl, že si na rekonstrukci tohoto domu musel vzít půjčku.

Nevím, jak nejlépe popsat tón, kterým se vyjádřil. Byl to takový ten tón, co říká: „Tak to je snad asi jasný, že vám nic nezaplatím, když jsem si dokonce musel vzít půjčku, jste padlí na hlavu?“

Cestou domů jsme přemýšleli, jaké kroky bychom teď měli podniknout:

- Já byla rozhodně proto začít civilní proces, aby se na Mustafu vytvořil tlak a on neotálel s rekonstrukcí.

- Richard byl toho názoru, že by nám to teď spíš mohlo uškodit, protože by se Mustafa právě proto mohl seknout a nasadit šnečí tempo.

- Zároveň se Richard obával toho, že by se Mustafa v budoucnu mohl mstít a argumentoval, že není dobrý nápad budovat ve městě, kde jednou budeme žít, špatné vztahy.

- Já takhle neuvažovala. Opět jsem trvala na svých právech.

Každopádně, ať tak či onak, bylo tímto potvrzeno, že Mustafa má dům a že se chystá přestěhovat.

A my se za 12 dní měli vracet do Rakouska na zimní sezónu.

Richard ještě tak jako předhazoval, že i to by mohl být další výmysl, ale to mi přišlo už velmi nepravděpodobné.

Zinscenovat situaci, kdy nás Mustafa náhodně potká na ulici se spolujezdcem v montérkách, to už se hodně blížilo sci-fi.

Potkali jsme dopoledne u našeho domu Mustafu. Předešlý den měl zaslat novou nájemní smlouvu, což však neučinil.

Teď nás poslal za roh do agentury, která mu pronájem zprostředkovala, abychom si tam smlouvu vyzvedli.

Ptali jsme se, jak jde rekonstrukce. Doporučovali jsme mu totiž, aby nejdřív zabudoval kuchyň a ukotvil stropy v přízemí. Umožnilo by to tak tuto část již obydlet a mezi tím rekonstruovat zbytek domu.

Tak se to přece normálně děla, když se spěchá, ne?

(Pokud ne, poučte mne. Nejsem expert na rekonstrukce domů. Ale zřejmě to nejlépe posoudí statik.)

On však zas tolik nespěchal. Proč by měl? Novou smlouvu už měl, takže jeho ženě a synovi nehrozila deportace (viz. předešlý článek). Střechu nad hlavou měl taky.

Dokonce zadarmo.

Napadlo mne i nabídnout mu naši kuchyň v druhém patře, protože budeme stejně dělat rekonstrukci a tuhle kuchyň budeme měnit.

Na tuto nabídku mi však odpověděl, že ta kuchyň je už moc stará.

Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.

Pokud bych se ocitla ve finanční tísni a potřebovala zabudovat kuchyň, beru jakoukoliv zadarmo všemi deseti.

Na druhou stranu, pokud už bych prováděla rekonstrukci celého domu, možná bych chtěla kuchyň novou, abych ji opět za rok nemusela měnit.

Opravdu nevím.

Spíš se však přikláním k tomu sáhnout po výhodné nabídce.

Mustafa nás ovšem o jeho tísni zatím moc nepřesvědčil. Už jen tím, že vlastní dvě auta.

My nemáme auto žádné. Auto je totiž největší žrout peněz. (A největší spořič času, ano já vím.)

Následně Richard Mustafu opět urgoval, že mu za dva dny končí nájemní smlouva a my potřebujeme dům převzít osobně.

Připomínal mu prominutí nájemného pokud dodrží podmínky.

Mustafa nás uklidňoval, že si nemusíme dělat starosti. Až dodělá rekonstrukci, přestěhují se, ženy uklidí celý náš dům a klíč bude předán RK.

Ani na chvíli mu nepřipadalo hloupé, že v domě zůstanou nelegálně. Prostě odejdou, až budou moct.

Když mu dal Richard najevo svou nelibost, došly Mustafovi nervy. „A co čekáš? Zázrak? Stěhuji se, jasný? Přestaň na mne vytvářet tlak, už tak jsem dost ve stresu,“ oháněl se.

„My jsme taky ve stresu“, odpověděli jsme jednohlasně.

Odešel do domu a prásknul za sebou dveřmi.

„Netřískej nám s dveřmi!“, volala jsem za ním.

Po opět velice osvěžujícím rozhovoru s Mustafou jsme si došli do zmiňované agentury pro jeho novou nájemní smlouvu.

Byla nám vydána obratem - muž za přepážkou nevyžadoval ani průkaz totožnosti nebo cokoliv jiného.

Jelikož se Mustafa 4. 12. samozřejmě nevystěhoval, následovala návštěva policie a právníka.

Po ruce nám byla naše nová známá - jako zkušený doprovod, tlumočnice a opravdový anděl.

Čekali jsme asi půl hodiny, než jsme přišli na řadu.

V kanceláři se nás ujali dva policisté.

Po nastínění celé situace:

- Oznámili nám, že samozřejmě můžeme podat trestní oznámení (jednalo se o nelegální obývání naší nemovitosti a výhružné, manipulativní, agresivní a násilné zprávy na WhatsAppu)

- Pokud nám však jde o to, abychom Mustafovi nahnali strach teď a on si tak pospíšil s rekonstrukcí a vyklizením domu, není to úplně nejlepší řešení, protože než se to dostane k prokurátorovi a zpátky, a než Mustafa obdrží dopis, že se něco děje, může to trvat až pět měsíců.

- Zároveň pokud začne trestní stíhání, bude do toho zataženo více lidí - sousedé, realitní kancelář, bývalý majitel domu - a už nebude cesty zpět.

- Co nám policisté navrhli jako alternativu, vzhledem k tomu, co nám psal za zprávy (viz. „Neodejdu ze svého domu ani pod zbraněmi“ nebo „Jestli vkročí někdo do mého domu, poteče krev“ apod.) - mohou vkročit do domu a prohledat jej, jestli opravdu nepřechovává zbraně.

- Pokud se necháme zastoupit naším právníkem, který od nás obdrží všechny důkazy, mohou zahájit prohlídku domu během několika dní.

- Co však nemohou je rodinu okamžitě vystěhovat bez soudního příkazu, což už jsme věděli.

- Na Richardovu otázku, co si myslí o tom, že by se Mustafa mohl mstít, nemohli samozřejmě jednoznačně odpovědět.

- Podotkli však, že se nejedná o mírové řešení.

- Shrnuli jsme, co jsme se dozvěděli od policie.

- Právník usoudil, že Mustafa nepůsobí jako člověk, který by měl z něčeho strach, takže zastrašovat ho policií není úplně taktický krok.

- Sdělil, že si není úplně jistý tím, že Mustafa opustí dům jen o 15 dní déle, protože když ohledně toho prvně telefonovali, nezněl prý úplně přesvědčivě.

- Telefonoval s Mustafou - na hlasitý odposlech, aby z něho vytáhnul nějaký datum, kdy by se mohli vystěhovat. (Mustafa, podle tónu v hlase, rozhodně neměl respekt ani z právníka.)

- Mustafa mu odpověděl, že ASI začátkem ledna.

- Vzhledem k tomu, že Mustafa v podstatě spolupracoval - zaslal novou nájemní smlouvu, ukázal nám dům, pracoval na rekonstrukci - doporučil nám právník počkat do ledna, abychom neprolomili ten tenký led, na kterém stojíme.

- Právník nás ujistil o tom, že pokud začneme soudní proces, bude do toho zatažena i realitní kancelář, která nám následně bude nucena zaplatit veškerý Mustafou nezaplacený nájem a soudní výlohy, jelikož ona je na vině.

- Výlohy za právníka:

- Nakonec jsme kontaktovali RK o veškerém dění s tím, že má neprodleně informovat Mustafu.

- Upozornili jsme ji také, že 10. 12. odlétáme zpět do Rakouska, a že to nemá být důvod k tomu polevit v tlaku na Mustafu (RK jej totiž bombarduje každý den) a nebo důvod k tomu, aby Mustafa polevil v rekonstrukci.

Zatím budu moc ráda, když budete článek sdílet, ať se dostane k co nejvíce lidem, kteří se rádi poučí z chyb druhých.

Pokračování příště!

Sledujte: 🌞Život na Sicílii🌞 - YouTube