Článek
Jako bychom si toho na Sicílii neužili dost s nelegálními nájemci - viz články níže…
...
Po návratu z dovolené jsme se dozvěděli, že nám někdo prošacoval věci, z nichž některé jsou nenávratně v čudu.
Abyste pochopili celou situaci:
- Pracujeme s partnerem v Rakousku.
-Jelikož šetříme peníze, abychom mohli rozjet své vlastní podnikání, máme práci s jídlem a ubytováním (tuto možnost práce nabízí spousta hotelů v Rakousku).
- Hotel, ve kterém momentálně pracujeme, je sezónní - zavírá mezi letní a zimní sezónou (od listopadu 6 týdnů a od dubna 6 týdnů).
- Mezi sezónami nám není umožněno ponechat naše věci na pokoji v personálním domě.
- Hlavní důvod je to, že na letní sezónu jsme ubytováni v jiném městě, než na zimní sezónu. I přesto, že pracujeme ve stejném hotelu.
- Oba personální domy jsou od hotelu vzdáleny 5 km (jeden na západ, druhý na východ).
- Letní sezóna byla zatím naše první v tomto hotelu, takže jsme samozřejmě přemýšleli, kam dáme věci, až to bude aktuální.
- Nemáme totiž auto, ani možnost věci přesunout „domů“.
- V tomto mezičase potřebujeme být na Sicílii.
- Máme dům na Sicílii, ale opravdu nebudeme posílat věci tam a zpátky mezi sezónami, to je naprostá pitomost.
Takže
Personální manažerka nám slíbila, že věci můžeme uskladnit v hotelu.
Což jsme rozhodně udělat měli.
Jenže pak se do toho vložil náš hodný soused v personálním domu, který pracuje jako technik v jiném hotelu ve stejném řetězci.
Nabídnul, že nám věci uskladní ve sklepních prostorech personálního domu. Přístup tam má pouze on a jeho šéf.
Je to bezpečné.
A nám to samozřejmě ušetří čas a starosti. Nemusíme totiž domlouvat, kdo a kdy nám naloží věci do auta a odveze do hotelu.
Překvapení bylo, když jsem se vrátili z dovolené a technik nám oznámil, že se do sklepení někdo vloupal.
Zkrátka vysadil bránu, která oddělovala uzavřené prostory a prošmejdil, co se dalo.
A ano, nemohl to být nikdo jiný, než jeden ze zaměstnanců, kteří byli v tomto domě ubytovaní na zimní sezónu.
Když jsme přišli do sklepení:
- Našli jsme naše věci narušené.
- Batohy byly pootvírané, pytle roztrhané.
- Na první pohled jsme samozřejmě nemohli zjistit, co všechno chybí.
- Richard jen rychle prohledal krabici, kde měl drahou elektroniku - tam nezmizelo nic.
To bylo divné.
Technik podotknul, že prošacovali i věci, které ležely kousek od našich. Patřili jedné holčině, která si je už asi prý nikdy nevyzvedne. Mezi těmi pár věcmi měla i velký reproduktor, ten však také nikoho nezajímal.
Co však na první pohled zmizelo, byla naše lednička.
Já byla ten den dost unavená - celou noc jsem nespala a celý den jsme byli na cestě ze Sicílie, navíc jsem ještě stále trávila situaci s nelegálním Mustafou v našem domě.
Zkrátka na mě tento incident nedolehnul okamžitě.
Navíc jsem byla přesvědčená, že jsme tam neměli bůhví jak cenné věci, aby je někdo potřeboval krást.
Naše elektrokola jsme měli, Richardovu televizi a elektroniku jsme měli také. Zbytek bylo převážně oblečení, nádobí, knihy.
Technik byl dost naštvaný a slíbil nám, že si vyjedná u personálního prohlídku pokojů.
Kvůli té ledničce.
Byli jsme přesvědčení, že bude u někoho na pokoji, protože ne každý pokoj měl ledničku.
(My měli v létě štěstí. V našem pokoji byla malá lednička, mikrovlnka i rychlovarná konvice. Ledničku jsme však věnovali sousednímu pokoji, protože jsme měli vlastní. MĚLI!!!)
Jak slíbil, tak udělal, a za pár dní se v personálním domě konala kontrola pokojů.
Nic se nenašlo.
My mezitím vybalili a zorganizovali v novém pokoji naše věci a
zjistili ztráty:
- nabíječka na McBook
- různé doplňky stravy (to je fakt absurdní)
- kapesní zrcátko
- krejčovské nůžky
- věšák na dveře
- Richard bohužel ve věcech zapomněl několik tisíc forintů (ca 50 Eur)
- již zmiňovaná lednice
A tehdy na mne dolehnul vztek. Jak si to vůbec někdo může dovolit?
A navíc, proč má někdo potřebu krást takové blbosti? A nechali tam například velký reproduktor, mikrofon a podobné záležitosti - za to jsme samozřejmě vděčný.
Když jsem se o krádeži zmínila ředitelce, nařídila další prohlídku pokojů.
Ale co tak jako víc můžeme dělat, že?
Po pár dnech v novém personálním domě mi z tašky elektrokola zmizela nabíječka.
V létě jsme si všechny věci od kola nechávali ve společenské místnosti a nikdy se nic neztratilo.
Kola jsme nezamykali.
Teď je to jinak.
Celková finanční ztráta činí ca 300 Eur.
A já se jen podivuji, jakým ztrátovým obdobím momentálně procházíme.
