Americké prezidentské atentáty a jejich krvavé následky

Donald J. Trump přežil svůj první vážný pokus o atentát. Kéž už ho žádný jiný nezastihne. Ať si můžeme o bývalém prezidentovi myslet cokoliv, tak je absolutně nutné odmítnout tento ohavný čin. Někteří méně intelektuálně zdatní lidé už obviňují různé skupiny z viny na této akci. Jiní mluví o tom, že bylo rozhodnuto o výsledku letošních amerických voleb. A většina z nás je šokována tím, že se čin vůbec udál. Trump však má pravděpodobně štěstí. Byl podle dostupných informací pouze lehce raněn a nebude mít žádné trvalé následky. To je v dějinách USA poměrně pozitivní výsledek celé události. Jak uvidíme, jejich atentáty jsou velmi často krvavě úspěšné.

Za otroctví i odmítnutou pozici

Pokusy o zavraždění amerických politiků byly v prvních dekádách nově stvořeného státu extrémní raritou. Až v první polovině 19. století se začaly objevovat takové případy a ty byly téměř vždy zaměřeny proti místním starostům či členům vlád jednotlivých amerických států. Několik jich bylo provedeno kvůli vysokým daním a další byly následky osobních sporů. Za politicky motivované bychom mohli označit například sérii atentátů na vůdce americké správy nově dobytých mexických území ke kterým došlo roku 1850. První prezidentský pokus o atentát přišel roku 1835 a byl mířen šíleným jedincem proti prezidentu Andrewu Johnsonovi, který však neztratil hlavu a atentátníka vyzbrojeného pistolemi promptně zbil svou holí.

Dalším prezidentem, který měl čelit atentátníkům byl muž, který jim měl bohužel podlehnout. Abraham Lincoln čelil za svůj život hned několika pokusům o vraždu, které proti němu většinou vedli podporovatelé vzbouřené konfederace. Roku 1865 se však zdálo, že hrozba skončila. Konfederační vojska kapitulovala a Lincoln se těšil na šanci být další tři roky mírovým prezidentem znovu sjednocené země. To mu však nehodlala umožnit skupina jedinců v čele s Johnem Wilkesem Boothem. Booth byl herec a sympatizant jižanských snah o nezávislost, který byl zděšen porážkou konfederace a Lincolnovými plány na větší práva pro americké černochy.

Booth a jeho spojenci původně plánovali únos prezidenta a jeho nejbližších spojenců, který by jim dovolil vynutit si uzavření míru jenž by zachoval jižanskou nezávislost. S vývojem situace na bojišti se však skupina čím dál víc radikalizovala a od únosu přešla k plánu na sérii atentátů, která by zabila prezidenta, vice-prezidenta a ministra zahraničních věcí. Boothovi spojenci sice selhali ve své snaze zabít další politiky, ale sám Booth se dokázal i se zbraní dostat do Fordova divadla ve Washingtonu, kde 14. dubna roku 1865 vpálil kulku do prezidentovy hlavy. Lincoln zemřel následující den v ranních hodinách. Booth zpočátku unikl, ale 26. dubna byl zastřelen vládními vojáky.

Booth svůj plán vedl ve jménu pomsty za poraženou konfederaci. Oproti tomu byli motivy příštího úspěšného atentátníka mnohem méně velkolepé. Charles Guiteau byl členem republikánské strany s nepříliš velkými zásluhami a obrovským egem. Roku 1880 několikrát přednesl nepříliš kvalitní projev ve prospěch stranického kandidáta Jamese Garfielda. Po Garfieldově volebním vítězství se Guiteau za tuto podporu domáhal pozice velvyslance v Paříži a to i přes svou absolutní neschopnost vést konverzaci ve francouzském jazyce či se chovat jako člen diplomatického sboru. Na rozdíl od dnešní doby měla americká vláda jisté standardy pro své velvyslance a Guiteau byl rychle odmítnut. To vedlo nepříliš chytrého politika k atentátu na prezidenta. Ne proto, že by se mu chtěl mstít, ale protože myslel, že mu Garfieldův nástupce určitě přidělí vysněnou pozici. Guiteau uspěl ve svém atentátu, ale místo funkce si vysloužil popravu.

Člověk by si myslel, že již druhá úspěšná vražda amerického prezidenta povede velkým změnám v ochraně hlavního vůdce amerického státu. Tento člověk by myslel velmi logicky, ale zapomněl by na to, že nežijeme v logickém světě. Americký kongres se k akci rozhoupal až po vraždě dalšího prezidenta, Williama McKinleyho. McKinley byl úspěšným prezidentem, který z USA udělal světovou mocnost skrze vítězství nad Španělskem a roku 1901 zahájil své druhé volební období. Leon Czolgosz, anarchista a ekonomicky zničený muž, dokázal i přes zvýšenou policejní přítomnost prezidenta zastřelit. Czolgosz byl popraven a tajná služba USA byla určena jako permanentní ochranka pro americké prezidenty a jejich blízké.

Prokletí rodu Kennedyů

Tajná služba USA je v mnoha ohledech velmi podivným orgánem. Její název by napovídal roli ve špionáži, ale tu od ní převážně převzali jiné vládní organizace jako CIA. Původně byla roku 1865 ironií osudu založena Abrahamem Lincolnem pouhých šest hodin před jemu osudným atentátem. Až McKinleyho smrt vedla k jejímu přetvoření v organizaci jenž měla bránit nejvyšší vládce USA. Kromě samotného úřadujícího prezidenta chrání samozřejmě také jeho rodinu, vice-prezidenta a další blízké spolupracovníky. Ochranu však také poskytuje bývalým prezidentům a prezidentským kandidátům (těm však až od roku 1968), což je důvod pro její ochranu dnes bývalého prezidenta Trumpa.

Svůj první velký úspěch slavila tajná služba v této roli už roku 1909, kdy dokázala zastavit útok na prezidenta Tafta, který právě jednal o vojenské intervenci s mexickým prezidentem. Útočníka dokázala zastavit ještě předtím než se dostal ke své zamýšlené oběti. O tři roky později přišel významný útok na bývalého prezidenta a prezidentského kandidáta Theodora Roosevelta. Roosevelt byl postřelen při projevu šíleným atentátníkem, který tvrdil, že mu to přikázal duch prezidenta McKinleyho. Roosevelt však odmítl přerušit svůj projev a i s kulkou v hrudi ho dokázal dokončit (kulka zůstala v jeho těle po zbytek života). I přes následné vzedmutí veřejné sympatie však roku 1912 nedokázal vyhrát prezidentské volby.

Přes několik pokusů ve 30. a 40. letech zůstali američtí prezidenti i kandidáti vesměs v bezpečí. Nejblíže k úspěchu měl roku 1933 útok na prezidenta Franklina Roosevelta, ale útočník nakonec zabil jen starostu města Chicago. Na úspěšný atentát čekaly spojené státy až do roku 1963. John Fitzgerald Kennedy je dodnes posledním americkým prezidentem, který zemřel v důsledku atentátu. Jeho smrt v Dallasu šokovala celý svět, vytvořila tisíc konspiračních teorií a trvale poznamenala generaci, která jí zažila. Kennedy se na dekády stal nedotknutelným symbolem a jeho smrt je mnohými staršími Američany dodnes považována za konec zlatého věku.

Motivy Kennedyho vraha, Lee Harveyho Oswalda, jsou dodnes nejasné, což se nedá říct o příštím muži, který použil zbraň proti rodině Kennedy. Sirhan Sirhan žil skrze nejdivočejší roky existence USA. Obzvlášť rok 1968 byl poznamenám porážkami ve Vietnamu, vnitřními nepokoji a rasovým násilím, které vyvrcholilo vraždou Martina Luthera Kinga mladšího. Jedním z hlavních kandidátů na nominaci demokratické strany byl tehdy Robert Kennedy, bratr zavražděného prezidenta, který si však vysloužil Sirhanovu nenávist. Ne kvůli jakémukoliv z výše zmíněných témat, ale kvůli Kennedyho podpoře pro Izrael. Sirhan, který byl palestinského původu, si na Kennedyho počkal po jednom z kandidátových projevů a zastřelil ho. Kennedy zemřel a Sirhan dodnes sedí za mřížemi.

Smrt Roberta Kennedyho byla důvodem pro rozšíření prezidentské ochrany na hlavní volební kandidáty, ale také se stala znakem jednoho z nejhorších roků moderních dějin. Atentát na kandidáta nebyl ojedinělý. O čtyři roky později byl při atentátu doživotně paralyzován demokratický kandidát George Wallace. Větší štěstí než oba kandidáti měl mít Ronald Reagan. Ten však nečelil hněvu politického fanatika, ale posedlému fanouškovi. John Hinckley mladší byl paranoidní pětatřicátník, který se stal posedlým americkou herečkou Jodie Foster (v té době nezletilou). Svou „lásku“ hodlal prokázat velkolepým činem a jako metodu si vybral atentát na prezidenta. Původně měl za cíl Jimmyho Cartera, ale po Reaganově zvolení se zaměřil na novou oběť.

Reagan byl ve funkci pouhé dva měsíce, když byl 30. března postřelen ve Washingtonu. Prezident byl vážně zraněn a jeden z jeho poradců na místě zemřel, ale rychlá akce tajné služby zajistila promptní převoz do nedaleké nemocnice. I přes silné krvácení dokázal Reagan udržet svou normální humornou povahu a před operací vtipkoval s manželkou a doktory. Nakonec se dočkal poměrně rychlého uzdravení a o dva týdny později mohl opustit nemocnici. Hinckley skončil ve vězení do roku 2016, kdy byl propuštěn a dnes publikuje muziku na svém YouTube kanále. Reagan je k dnešnímu dni posledním prezidentem USA, který byl vážně zraněn při atentátu. To však neznamená, že pokusy skončily.

Moderní éra a nejisté dopady

Příchod nového tisíciletí a prudký posun technologií byly faktory, které dokázaly jak zlehčit tak ztížit práci prezidentské ochranky. Musí se však uznat, že má od Reaganova incidentu poměrně čistý rejstřík. Velkou hrozbou se samozřejmě stal terorismus. Prezident Bush starší měl být rok po konci svého funkčního období obětí útoku, který plánoval irácký diktátor Saddám Husajn v pomstě za porážku během války v Perském zálivu. Prezident Clinton byl v 90. letech oblíbeným terčem plánů Usámy bin Ládina a jeho rodící se Al-Káidy, ale k útoku nikdy nedošlo. Clinton na oplátku bombardoval bin Ládinovy základny v Afghánistánu.

Blízko smrti však zavítal prezident Bush mladší. Roku 2005 navštívil Gruzii, kde hodlal podpořit nově zvoleného prezidenta a posílit vzájemné vztahy. Vladimir Arutyunian, gruzínský nacionalista a oponent nově zvoleného prezidenta, byl rozhořčen tím, co viděl jako vytvoření amerického loutkového režimu a po prezidentovi hodil během projevu granát. Ten však nevybuchnul a  Arutyunian byl rychle zadržen. I Bushovy nástupci měli být cílem atentátů. Proti Obamovi jich byla plánována řada, ale žádný nebyl proveden. Víme také o dvou plánech proti Donaldu Trumpovi během jeho úřadování v Bílém domě. A Joe Biden si pokus vysloužil jen jeden, který zahrnoval bláznivého neo-nacistu s dodávkou a plány na převrat. Dodávku byla zastavena a převrat se opravdu nekonal.

A dnes jsme svědky nového pokusu. Prvního, který po více než 40 letech dokázal zranit prezidentského kandidáta. Donald Trump dopadl oproti mnoha výše zmíněným osobnostem ještě velmi dobře. Má zranění ucha, ale jinak je zdravotně v pořádku. Atentátník však dokázal zabít jednoho z účastníků Trumpova projevu. Nechť se dočká posmrtné spravedlnosti. Sám atentátník je také mrtev, což zmenšuje šance na rychlé vysvětlení celé události. Zde bychom všichni měli zachovat klidnou hlavu. Teorií už se pohybuje v online světě mnoho a většina z nich jsou kompletní nesmysly. Může se ukázat, že šlo o akt politické nenávisti. Také může jít o případ mentálně slabého jedince, což by nebylo nic unikátního.

A pak je tu samozřejmě otázka voleb. Mnozí už mluví o jistém Trumpově vítězství, což je spíše emoční reakce než něco podloženého fakty. Ano, Trump z události určitě vytěží. Už samotné fotky z atentátu se rychle mohou stát mocným symbolem, které jako zkušený hráč Trump určitě využije. Americké volby jsou však divoké a plné změn. Vyhlašovat čtyři měsíce před volbami vítěze je dosti předčasný akt, který se může prorokovi rychle zkazit. Vzpomeňme na Theodora Roosevelta, který svůj atentát zvládl využít bravurně, ale volby následně prohrál (zde je nutné uznat, že volby roku 1912 byli unikátem, který jde těžko porovnat z dneškem). Přesto je pravda, že ve spojení s debatním selháním prezidenta Bidena by Trump mohl být na počátku série ideálních událostí, které ho do Bílého domu vrátí. To se s jistotou dozvíme až v listopadu.

Zdroje a další četba:

PATTERSON, James a FAGEN, Cynthia. The Kennedy curse. First published. London: Century, 2020. vii, 421 stran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-1-52-912509-2.

GUELZO, Allen C. Abraham Lincoln: redeemer President. Grand Rapids: Eerdmans, ©1999. xii, 516 s. ISBN 0-8028-3872-3.

OLIVER, Willard M. Killing the President: Assassinations, Attempts, and Rumored Attempts on U.S. Commanders-in-Chief. Praeger, 2010, ISBN 978-0313364747