Článek
Ve svém nedávném textu o amerických raketách Tomahawk (zde), jsem zmínil své plány na shrnutí ukrajinské kampaně, jež od letošního srpna napadá ruská rafinerie, potrubí a těžební zařízení. Ještě včera, 1. listopadu, došlo k novému útoku na tyto zařízení v okolí Moskvy. Rusko je proslavené svým nerostným bohatstvím a používá ho jako základ své moderní geopolitické strategie. Daří se však Ukrajině tuto strukturu skutečně narušit? A nebo se jedná o plané údery na ruského medvěda?
Úder do srdce moci
Všechno to začalo 1. a 2. srpna, kdy bez jakéhokoliv varování vzplály ropné rafinérie v Rjazani a Novokujbyševsku, což byly oblasti, které do té doby válka prakticky nezasáhla. Obě to jsou významné součásti ruského surovinového průmyslu a jejich poškození, které v Rjazani zmenšilo produkci o 50% a dočasně vyřadilo zařízení v Novokujbyševsku z provozu by samo o sobě muselo být bráno ve většině států za kritické selhání a pravděpodobně by vedlo k dlouhému vyšetřování armádní neschopnosti a několika rezignacím. Nemluvíme však o normální zemi, ale o Rusko, kde se spíše než hledáním viníků musí zaobírat daleko děsivějším problémem.
Tím je nejistota, zda se podobný útok bude opakovat. Odpověď na tuto otázku obdržel Kreml o týden později, kdy byla zasažena největší rafinérie v okolí Saratova. Další potvrzení přišla 14. srpna ve Volgogradu, 24. srpna u Usť-Luga či například 30. srpna v Krasnodaru a Syzraňi. Celkový počet úspěšných útoků je dosud velmi nejistý. Ukrajinské zdroje mluví o více než stovce zasažených cílů, ale konzervativní odhady se spíše pohybují okolo 60 až 70 potvrzených úderů, které buď zničily či vážně poškodily své cíle. I tak se však jedná o šokující míru úspěchů a Ukrajina evidentně spustila novou kampaň strategického bombardování.
Hlavní roli zatím v nové kampani hrají mediální a vojenské hvězdy ukrajinského konfliktu. Drony jsou zodpovědné za naprostou většinu nových útoků a současné ukrajinské modely jsou evidentně schopné dosáhnout prakticky všech cílů, které v Rusku existují západně od pohoří Ural. Většina rafinérií v této oblasti už zažila jeden či více útoků a díky dřívějším útokům víme, že je Ukrajina v případě potřeby schopná zaútočit i na více vzdálené cíle na Sibiři a Dálném východě. Mezi nejvíce používané modely patří především domácí ukrajinské model Lutyj, který funguje na sebevražedné metodě a jenž se dá v efektivitě porovnat s nechvalně proslulými ruskými Šáhidy.
Lutyj a další dálkové modely jsou čím dál větší součástí ukrajinské výzbroje a prezident Zelenskyj prohlásil už minulý rok, že jich plánuje do konce roku 2025 vyrobit až 30 000. Kolik jich bylo vyrobeno ve skutečnosti sice nevíme, ale vzhledem k pokračující intenzitě útoků je jasné, že se je Ukrajina nebojí nasadit v dosud neviděných počtech. Útočné operace se sice plně spustily už v srpnu, ale jejich intenzita nijak neklesá a pokud máme přihlédnout k novému útoku na Moskvu, tak evidentně bude pokračovat i v listopadu. To vyžaduje velké množství dronů a sami Ukrajinci přiznávají, že k strategickým cílům pronikne pouze jedna třetina původně vyslaných strojů.
Stojí tyto vysoké ztráty za úspěšné útoky? Posuďte sami! Od začátku srpna čelí více než 40 regionů ruské federace nedostatkům paliva a některé oblasti včetně okupovaného Krymu už museli zavést striktní limity pro své občany. V celé zemi vzrostly ceny paliv o více než 10% a sliby Kremlu o rychlém vyřešení problému zatím zůstaly prázdné. Situace zašla tak daleko, že růst cen zasáhl už i středoasijské partnery Ruska a Putinův režim musel zakázat veškeré nové exporty ropy a to až do konce letošního roku (stávající státní partneři mají svou ropu prozatím zaručenou). Třešničkou na dortu je fakt, že Rusko začalo nově dovážet vysoké vysoké množství zpracované ropy z často vysmívaného Běloruska.
Z Washingtonu s láskou
Čtenář s dobrou pamětí si však možná vzpomene na to, že současná situace zdaleka není prvním pokusem Ukrajiny ohrozit ruskou surovinovou infrastrukturu. K podobným pokusům došlo už v minulém roce, kdy ukrajinské drony zasáhly ruské rafinérie v okolí Rostova a několika dalších měst. Tyto útoky byly silně limitované hned několika faktory a obzvlášť je omezoval nedostatek dronů s dlouhým doletem, které Ukrajina začala masově pořizovat až později. Kvůli tomuto nedostatku se první strategické údery musely omezit na cíle, které leží v hraničních regionech obou válčících zemí. I tyto omezené akce však musely být brzy ukončeny a to kvůli tlaku USA.
V článku o amerických raketách Tomahawk jsem zmiňoval neochotu prezidenta Bidena podpořit útoky na cíle v mezinárodně uznaných teritoriích Ruska, ale tento postoj se většinou omezoval na zbraně, které Ukrajině dodaly USA. V případě bombardování plynových a ropných zařízení však Biden tvrdě zatlačil na Kyjev a to přesto, že k útokům nebylo potřeba zahraničních zbraní. Americký prezident nehodlal dopustit, aby došlo k růstu palivových cen, což je pro americké politiky dlouholetý strašák. Kyjev byl přesvědčen, aby zastavil své útoky, což mělo Bidenovi usnadnit další volební vítězství a zajistit tak, že se do funkce prezidenta nevrátí Donald Trump. Plán to byl pěkný, ale Bidenovi stejně jako mnoho dalších věcí moc nevyšel.
Bývalý prezident sice po volbách roku 2024 svolil, aby byly útoky na ruské vnitrozemí obnoveny, ale jeho postoj už nehrál velkou roli. Ukrajina se nově musela vypořádat s uragánem zvaným druhé prezidentství Donalda Trumpa a stejně jako mnoho dalších zemích z počátku čelila jeho negativním efektům. Obzvlášť bolestivé bylo dočasné zrušení spolupráce s tajnými službami USA, jež Kyjevu poskytovali klíčové informace. Vynucená pauza v bombardování ruské energetické infrastruktury se však nakonec Kyjevu překvapivě vyplatila. Umožnila totiž modernizaci a rozšíření flotily dronů, kterou Ukrajina pro tuto operaci používá a které nyní mohou zasáhnout daleko větší ruské území než v minulém roce.
A k těmto plánům měl brzy přispět i sám Donald Trump. Neúspěch summitu na Aljašce měl na amerického prezidenta silný efekt a pobídl ho k rychlé názorové otočce. Upřímně amerického prezidenta chápu. Kdyby mi Vladimír Putin dvě hodiny vyprávěl o tom, jak jsou jeho nároky na Ukrajinu ospravedlněné existencí Kyjevské Rusi asi bych mu také chtěl vrazit raketu do chřtánů. Podle nejnovějších zpráv je tak čím dál jasnější, že USA plně obnovily svou informační spolupráci s Ukrajinou a nově Kyjevu pomáhají i s útoky na surovinovou infrastrukturu Kremlu.
Nebyl by to však Trump, kdyby celé situaci nepřidal ještě jednu novou dimenzi. Tou jsou nové sankce na ruské surovinové exporty, které se zaměřují na obchod Kremlu s Asií a už přinutily několik čínských firem, aby formálně přestaly odebírat ruskou ropu. Jak efektivní tyto sankce nakonec budou je samozřejmě nejisté a Číňané je definitivně mohou obejít, ale jejich spojení s ukrajinskými útoky bude pro Kreml těžkou ránou. Kdo ví zda to vymyslel sám Trump či jeho poradci, ale pro Ukrajinu je to skutečně vítaná kombinace.
Nejistoty strategického bombardování
Všechny tyto dobré zprávy však musí být propojeny se svými protějšky. Ropná kampaň opět oživila ty osoby, jež po každém ukrajinském úspěchu mluví o rozhodujícím momentu války a někdy i o blížícím-se kolapsu Putinova režimu. Ti samí lidé následně začnou křičet, že Ukrajina těchto cílů nedosáhla a evidentně tak spěje ke kompletní porážce, jen aby o pár týdnů později opět mluvili o blížícím se vítězství. Podobných blamáží už proběhlo hned několik a považuji proto za nutné, abych jim v tomto článku nedodal žádnou munici.
Ukrajina evidentně dosáhla úspěchů. Některé odhady jejích představitelů mluví až o 40% poklesu produkce ruských rafinérií, což by pro Kreml nepochybně byla extrémní rána. Realitou však je, že byla kompletně zničena pouze malá část zasažených rafinérií a podobný počet byl dlouhodobě vyřazen z provozu. Většina poškozených struktur byla buď částečně či zcela opravena, což je také důvod, proč Ukrajina na některé cíle zaútočila už několikrát. Prezident Zelenskyj přednesl poněkud konzervativnější odhad 20% poklesu produkce, což je pravděpodobně číslo daleko bližší pravdě. Rusko má navíc rozsáhlé palivové rezervy a přinejmenším část ztracené produkce dokáže krátkodobě nahradit.
Strategické bombardovací kampaně nejsou jednoduchou záležitostí a bez kompletního ovládnutí nepřátelského vzdušného prostoru navíc vedou k vysokým ztrátám. Například spojenecký útok proti ropným polím v rumunském Ploesti byl proveden téměř 200 bombardéry z nichž byla jedna třetina sestřelena a jedna poškozena. Tento velkolepý útok navíc nedokázal místní zařízení plně zneškodnit a útoky na ropné zásoby Hitlerova Německa pokračovaly po zbytek války. Pokud okamžitého výsledku nedokázala dosáhnout plná moc letectva USA a Británie, tak jen těžko lze očekávat okamžité triumfy od obléhané Ukrajiny. Kampaň této nátury potřebuje více času a zdrojů než přinese válku měnící výsledky.
Kyjev to dobře ví a evidentně nehodlá se svými akcemi skončit. Nový útok u Moskvy je obzvlášť zajímavý díky tomu, že byl specificky zaměřen na zařízení, jež zásobovala ruská vojska na Ukrajině, což může znamenat menší úpravu ukrajinských cílů a novou snahu zbavit ruské vojsko životně důležitých pohonných hmot. Nové rakety Flamingo a možná i americké Tomahawky budou navíc znamenat mohutnou posilu pro ukrajinské bombardovací schopnosti a dokážou ruským rafinériím způsobit daleko větší škody než jakýkoliv dron. Rusko to dobře ví a snaží se jak o posílení své protiletecké obrany, tak o vlastní útočnou kampaň na ukrajinskou energetiku, což je však téma zasluhující vlastního textu.
Zničí tedy Ukrajina Putinovo ropné impérium? Sama o sobě pravděpodobně ne, ale může mu zasadit tak velké škody, že v kombinaci se zahraničními sankcemi dojde k jeho vážnému oslabení či dokonce kolapsu. Takový výsledek je zatím v nedohlednu, ale už první měsíce strategické bombardovací kampaně dokázali omezit surovinové příjmy Kremlu, které klesly nejníže od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Můžeme jen doufat, že se tyto úspěchy budou nadále zvětšovat a rozšiřovat.
Zdroje a další četba:
Schultz, Duane: Into the Fire: Ploesti, the Most Fateful Mission of World War II, Westholme Publishing, 2008, 288 stran, ISBN: 978-1594160776
Vakulenko, Sergey v Carnegie Politika: Have Ukrainian Drones Really Knocked Out 38% of Russia’s Oil Refining Capacity? (online):
Prem, Prejula v Bloomberg: Russian Fuel Exports Plunge Amid Refinery Outages, New Sanctions (online):
Mirovalev, Mansur v Aljazeera: How successful is Ukraine’s ‚gas war‘ against Russia? (online):
