Článek
Jak vyřešit neřešitelnou situaci? Tuto otázku si od dubna roku 2022 pokládá vrchní velení ruské armády, a to od chvíle, kdy selhala jeho rychlá ofenzíva na Kyjev, jež měla rozhodnout válku. Zkoušelo už mnoho metod, především různé formy bombardování a masových útoků na východní frontě, ale čím dál více se zdá, že jim to nestačí k plnému triumfu. Dnes situace dospěla do fáze, kdy ruská armáda musí lhát Vladimíru Putinovi o svých triumfech, a to v době, kdy je pomalu zatlačována na ústup v několika oblastech.
Schrödingerova ofenzíva
O tom, že má Rusko jeden hlavní cíl pro rok 2026, psalo mnoho lidí (včetně mne zde), a všeobecnou shodou bylo umístit tento cíl na Donbas. Specificky se jedná o obrannou linii, jejíž středem je město Kramatorsk a kterou lze považovat za největší výzvu, které Rusko na frontě čelí od ukrajinských protiofenziv roku 2022 a 2023. Na rozdíl od izolovaných pevnostních měst, jako byl Bachmut či Avdiivka, měla kramatorská linie daleko více času na přípravu a střetá se s daleko slabší ruskou armádou. Přesto se však čekalo, že proti ní přijde od letošního dubna skutečně mohutný nápor od všech dostupných ruských sil.
Pevnostní linie je nutným cílem, který Moskva potřebuje pro dobytí zbytku Donbasu, což je minimální cíl nutný pro pozitivní válečný výsledek. Bez plného ovládnutí tohoto regionu nemůže ani kremelská propaganda doufat v to, že přesvědčí svět a vlastní občany o ruském vítězství. I na bojišti je úloha linie klíčová, jelikož nabízí Ukrajině pevnou zeď proti dalším nepřátelským postupům a její ztráta by Rusku umožnila postoupit i do více západních regionů, kde by mu Kyjev musel čelit v daleko horších podmínkách, než jaké mu nabízí předpřipravené pozice. Ukrajinská porážka v této oblasti by byla strategickou katastrofou a Moskva by extrémně posílila svou pozici pro další jednání a budoucí zakončení konfliktu.
I proto se Putin snažil území získat bez boje, a to v rámci mírových jednání skrze Washington, kde se právě tento bod ukázal jako nejvíce kontroverzní. Přes silný tlak ze strany Donalda Trumpa, jenž se projevil skrze postupný kolaps americké podpory pro Ukrajinu, se Kyjev odmítl oblasti vzdát bez boje. Rusům tedy bylo jasné, že bude oblast nutné dobýt standardními metodami, a to i přesto, že v předchozích bitvách u Pokrovsku a dalších měst v oblasti jejich armáda těžce krvácela. Přesto se však zdálo jasné, že se na jaře musí očekávat tvrdá ofenzíva. Kreml nutně potřeboval prolomit pevnostní linii a určitě pro tuto bitvu vyčlení všechny dostupné síly. Nebylo vůbec jisté, zda Ukrajina dokáže takovému nátlaku odolat.
A Rusové rozhodně shromáždili své síly pro útok. Z dostupných informací víme, že přesunuli jednotky z vedlejších částí fronty a oslabili svoji už tak limitovanou sílu, obzvlášť na jihu. Nutnost nasadit techniku byla tak velká, že se poprvé v historii přehlídek k 9. květnu neobjevila v Moskvě žádná vojenská technika a velkou část tradičních rituálů museli provést vojáci z KLDR. Přípravy určitě proběhly a Rusové shromáždili pro útok, co mohli. Problém je, že onen útok, který dle expertů začal s koncem března, nedokázal prakticky nic.
Dva měsíce většinou i ve zpomaleném posunu současných front na Ukrajině znamenají jasné změny. Jarní ruské ofenzívy dokázaly v minulých letech získat jasné triumfy a obsadit důležité cíle. Ale úder proti kramatorské linii? K samotnému centrálnímu městu se Rusové nepřiblížili téměř nijak a většina fronty se i přes opakované útoky nijak nezměnila. Nejvíce odlehlé město linie, Kostiantynivka, je sice pod ruským útokem, ale ten se zatím zasekl na předměstí. A Kostiantynivka je nejzranitelnější ukrajinskou pozicí, jejíž pád byl brán jako přijatelná ztráta. Očekávání skončila v koši a linie předvedla svou sílu.
Ukrajinské dronové dobrodružství
Kdyby ruský postup alespoň přinutil Ukrajince k tomu, aby zastavili akce v jiných sektorech války a plně se soustředili na Donbas, tak by si Moskva mohla připsat částečný úspěch. Místo toho však vidíme rostoucí množství bojových akcí, jež pomalu, ale jistě narušují ruskou frontu a samotnou schopnost Moskvy pokračovat ve válce. Ukrajina zatím nepřešla k velkým protiofenzívám ve stylu roku 2022 a zdá se, že se prozatím spíše snaží testovat ruskou obranu a najít cíle, kde by případné útočné kladivo našlo nejlepší využití. A nedávné boje ukazují několik zajímavých možností.
Jižní fronta byla po porážce ukrajinské protiofenzívy roku 2023 pod taktovkou Ruska a Putinova armáda dokázala postoupit o mnoho kilometrů. Před pár měsíci však postupné oslabování místních ruských pozic umožnilo ukrajinským jednotkám dobýt zpět několik vesnic a zlepšit své pozice. Během posledních dvou týdnů pak přišel další triumf, kdy Kyjev oznámil a ruské zdroje potvrdily osvobození města Stepnohirsk, jež Putinova vojska okupovala od minulého prosince a nyní z něj byla téměř kompletně vytlačena. Obzvlášť ruské zdroje berou tuto ztrátu jako děsivou ukázku toho, co se může stát celé jižní frontě kvůli nedostatku vojáků a techniky.
Někteří více nadšení komentátoři začali po tomto úspěchu dokonce mluvit o nové velké protiofenzívě, ale ta se zatím nedostavila, což spíše ukazuje na výše zmíněnou snahu najít slabé ruské pozice pro budoucí využití. Tomu napovídá i horšící se ruská situace u doněckého města Lyman, ke kterému během posledních měsíců agresoři zuřivě postupovali, ale kde nyní čelí možnému ukrajinskému obklíčení a jsou tak nuceni k ústupu do vzdálených pozic. Obě operace také připomínají prosincový ukrajinský protiútok u města Kupjansk, kde se také jednalo o limitovanou operaci (více zde).
Tyto úspěchy jsou však také propojeny s rostoucí leteckou převahou Kyjeva, jež se čím dál více prokazuje na ruských zásobovacích cestách. O nedávném prodeji švédských Gripenů bylo mnoho diskuzí, ale jsou to drony, jež dnes obzvlášť děsí ruské komentátory. Ty totiž v jižním sektoru fronty čím dál úspěšněji napadají hlavní zásobovací tepny ruských vojsk v oblasti, které jsou navíc také zodpovědné za zásobování poloostrova Krym a celé ruské administrativy okupovaných ukrajinských území. Právě schopnost plně zásobovat tyto oblasti zastavila protiofenzívu roku 2023 a umožnila Rusům udržet jih Ukrajiny. Kyjev se však evidentně rozhodl v této oblasti překopat status quo.
Drony samozřejmě hrají v této válce obrovskou roli a v nedávné době umožnily Ukrajině zasadit sérii těžkých ran ruskému energetickému průmyslu a také ztížit ruské pozemní taktiky. Triumf v oblasti zásobování však může podrýt i ruskou obranu a učinit dříve nemožné cíle realitou. Ve spojení s nedostatkem vojáků na jižním úseku fronty a celkovými nedostatky válečné techniky se Rusku rýsuje čím dál děsivější hrozba. Otevřeně o ní však mluví jen pár online komentátorů. A začíná se zdát, že sám Vladimír Putin o těchto problémech pramálo ví.
Putin v bunkru vůdcovském
Lidé často diskutují o relativních výhodách a nevýhodách různých vládních systémů. Jsou demokracie méně efektivní než autoritářské režimy či totalitní systémy? V jednom bodě rozhodně ne, a to je komunikace. Předávání špatných zpráv není hladké ani u svobodných zemí, ale v diktatuře to může být rychlá cesta do vězení či před popravčí četu. Lepší je tedy lhát a informovat svého vůdce o ideální situaci, kterou si vycucáte z prstu. Tento problém ublížil Putinovi obzvlášť během invaze roku 2022, kdy bylo ignorování negativních zpráv od nižších členů rozvědky důležitou součástí selhání celé operace.
Dnes se tento problém evidentně týká toho, co je vrchní velení ruské armády ochotno sdělit svému prezidentovi. Prohlášení náčelníka generálního štábu Gerasimova o nových triumfech jsou už mnoho let brána jako směska nesmyslů, ale nedávno uniklé ruské mapy ukazují, že se Rusové tyto vítězství snaží brát jako realitu a tak o nich informují i samotný Kreml. Frontová situace tedy přešla do bodu, kde se ruští generálové bojí nespokojenosti diktátora a raději se ho snaží udržet ve fantaskní realitě blížícího se triumfu. Je to situace extrémně podobná roku 2022 a na ruské válečné snahy může mít těžký dopad.
Putin ještě není úplně v pozici sověty obklíčeného Hitlera, jenž v bunkru posouvá neexistujícími divizemi, ale i tak čelí nelehké situaci. Selhání diplomatických jednání s USA znamená, že se o válce téměř určitě rozhodne na bojišti a ruská armáda ukazuje, že ani při shromáždění všech dostupných sil už není příliš schopná nutných vítězství. Nedávné spekulace o vstupu Běloruska do války ukazují na snahu rychle najít nějaký ten triumf, který by situaci zlepšil.
Rusko není ještě poražené, ale zažívá situaci, jež připomíná Německo při 1. světové válce. Čím dál více se propadá do ekonomických problémů, nemá schopnosti nahrazovat své ztráty a je obtěžkáno vedením, které částečně opustilo reálný svět. Trpké pro Kreml je, že Německo do této situace dostaly čtyři roky války proti koalici, která obsahovala téměř celý zbytek světa a plné zapojení nejmocnějších mocností té éry, a i tak to byl konflikt, jejž Německo málem vyhrálo. Rusko se propadá do katastrofy po podobném množství času, ale díky odhodlání daleko menší Ukrajiny, která obdržela často omezenou pomoc části Západu. Tolik k Putinovým snům obnovit zašlou ruskou slávu.
Zdroje a další četba:
Ukrainian forces liberate Stepnohirsk in Zaporizhzhya Oblast, New voice of Ukraine, 18. 5. 2026, Online: https://english.nv.ua/russian-war/hur-forces-conduct-successful-operation-retake-stepnohirsk-in-zaporizhzhya-50608850.html
Blann, Susie: Russia maintains attacks on Ukraine as Kyiv warned to brace for major barrage, ABC news, 26. 5. 2026, Online: https://abcnews.com/International/wireStory/russia-maintains-attacks-ukraine-kyiv-warned-brace-major-133306068
ISW warns Russian command exaggerated frontline gains, misleading Putin in negotiations Mezha, 29. 5. 2026, Online: https://mezha.net/eng/bukvy/8a8ab86f_isw_warns_russian/
Litnarovych, Vlad: Russia’s Spring Offensive Flopped. Now Its Troops Are „Retreating, Not Advancing,“ in The South, United 24, 27. 5. 2026, Online: https://united24media.com/war-in-ukraine/russias-spring-offensive-flopped-now-its-troops-are-retreating-not-advancing-in-the-south-19211
