Článek
Na začátku byla jedna věta „Mohl bych říct: ‚Podívejte, pokud se tato válka nevyřeší, pošlu jim Tomahawky.‘“ A o pár dní později byla doplněna těmito slovy: „Opravdu jsem řekl: ‚Vadilo by vám, kdybych dal pár tisíc Tomahawků vašim protivníkům?‘ To se mu moc nelíbilo.“ To byla slova Donalda Trumpa o jeho nejnovějších hovorech s Putinem, které vyústily v pokus o nový summit v Budapešti a ovládla diskuze o válce na Ukrajině. Co však vůbec tyto rakety dokážou? Proč kvůli nim Putin nabízel nový summit? A čeho se ruský vládce skutečně obává?
Co přesně je Tomahawk?
Pokud čtenář očekává zcela novou zbraň tak bude poněkud zklamán. První vojenské užití těchto raket proběhlo ještě před pádem Sovětského svazu a Tomahawky jsou tak součástí amerického arzenálu už dvaačtyřicet let. Jejich vývoj začal už v 70. letech a pro USA se měly stát odpovědí na čím dál lepší sovětské raketové systémy, které se od 60. let začaly šířit do zemí spřátelených s komunistickým režimem. V oblasti střel s plochou dráhou letu měli tehdy Sověti takovou přesilu, že během vzájemných jednáních o limitování raketových systémů po Američanech vůbec nepožadovali omezení tohoto typu. Nové Tomahawky brzy zajistily, že rudé kádry měly být více obezřetné.
Nový systém prošel na začátku 80. let sérií zkoušek, po kterých konečně vstoupil do vojenské služby. Vypalovat lze jak ze země, tak z moře, ale dohody o omezení raketových systémů znamenaly, že je USA dlouhodobě vypalovalo pouze z lodí a až roku 2019 vstoupily do služby první pozemní odpalovače. To však nijak neomezovala účinnost nové zbraně, která je schopná letět až 2 500 kilometrů a z moře tak zasáhne prakticky jakoukoliv zemi na světě. Tomahawků existuje hned několik variant, ale i ty s nejmenším dosahem dokážou zaútočit na cíle vzdálené 1600 kilometrů.
Američané své rakety začali především využívat proti velkým a náročným cílům. Tomahawky nesou více než 400 kg výbušnin a můžou tak efektivně zničit jak dobře chráněné obranné pozice, tak podzemní cíle. První velkou akcí bylo jejich nasazení při osvobození Kuwaitu roku 1991, kdy více než tři sta těchto raket zdecimovalo irácké pozice a pomohlo zlomit odpor režimu Saddáma Husajna. Mezi cíle, které Tomahawky úspěšně zničily, patřila také podzemní irácká jaderná zařízení. Později byly rakety použity během invaze do Afghánistánu a ve druhé válce proti Iráku, ale jejich hlavní rolí se stalo precizní ničení konkrétních cílů, které chtěli američtí prezidenti spolehlivě poslat do království nebeského bez toho, aby provedli plnou invazi. Naposledy byly nasazeny ještě letos, a to proti základnám íránského jaderného programu.
Střely jsou to samozřejmě naváděné a létají rychlostí, jež se přibližuje 900 kilometrům za hodinu. Pohybují se poměrně nízko nad zemí a jsou těžko zjistitelné radary, což z nich historicky činilo cíle, které šlo jen velmi těžko sestřelit. Posun moderních technologií dokázal sice za posledních 40 let vytvořit efektivnější obranné systémy, ale Tomahawky i nadále zůstávají velmi účinnou zbraní. To především ukázaly během války v Sýrii, kdy několikrát čelily nejmodernějším ruským obranným systémům S-400 během akcí proti chemickému arzenálu místního režimu. V jednom případě sestřelili Rusové jen jednu z 58 vyslaných raket a ani další pokusy o efektivní obranu proti Tomahawkům nedopadly o moc lépe.
Ruská proti-letecká obrana je sice na domácím území daleko silnější než v Sýrii, ale nedávné úspěchy ukrajinských útoků do hloubky Putinovi říše napovídají, že by se úspěšnost Tomahawků mohla výsledkům z Blízkého východu přinejmenším přiblížit. Prodej těchto zbraní navíc není pro USA ničím novým a země jako Velká Británie a Austrálie je už využívají několik let. Během většiny svých akcí navíc bojovali proti nepřátelům, jež byli především chráněni sovětskými a ruskými obrannými systémy, které Moskva dlouhé roky prodávala do zahraničí. Jejich nasazení proti samotnému Rusku by tak bylo skutečně poetickým závěrem dlouhé a úspěšné kariéry těchto zbraní.
Dvojí ruský děs
Úspěšná historie Tomahawků je samozřejmě impozantní, ale přesto se může zdát podivné, že se jich Rusové tak obávají. Putinovo vnitrozemí čelí už mnoho měsíců sérii vzdušných útoků ze strany Ukrajiny, jež se snaží zasáhnout ruské strategické zázemí a oslabit jeho produkci nerostných surovin. Úspěšné zničení a poškození mnoha ruských rafinérií si zaslouží vlastní článek, ale tato kampaň je už realitou mnoho měsíců. Ukrajina k ní především používá drony, které jdou sestřelit daleko hůř než rakety. Kyjev navíc pro jistotu zahájil vlastní program na produkci nových raket Flamingo, které jsou modernější a v některých ohledech lepší než Tomahawky. Proč se tedy Kreml tak zaměřuje právě na americké střely?
V první řadě se musíme pozastavit nad skutečnými vojenskými výhodami Tomahawků. Jsou to extrémně dobře vyzkoušené zbraně, které mají dekády zkušeností a jejichž všemožné chyby byly dávno vyřešeny. To však neplatí pro zbrusu nové rakety Flamingo, které Ukrajina ještě ani jednou nepoužila při vojenské akci. Nové zbraňové systémy, a to obzvlášť rakety, mají dlouhou historii neodhalených poruch a často trvá roky, než je důkladné testování všechny odhalí. Ukrajina však potřebný čas na testování nemá a nové rakety tak pravděpodobně budou do boje poslány s mnoha neodhalenými problémy. Americké zbraně mají v tomto ohledu jasnou výhodu.
A náskok mají Tomahawky i oproti dronům. Přes veškeré schopnosti, které tyto nové zbraně ukázaly, jsou drony stále poměrně malé a nemají obzvlášť velkou nosnost. To znamená, že mohou nést pouze omezené množství výbušného materiálu, který pak shodí na nepřítele. Proto se také Ukrajina při svých útocích zaměřuje například na ropné rafinerie, kde stačí dodat menší dávku výbušnin a o zbytek ničení se už postarají nově zapálené nerostné suroviny. Tomahawk může nést více než trojnásobek explozivního materiálu, který zvládne dopravit většina ukrajinských dronů a Kyjevu by se díky němu otevřely nové útočné možnosti. Například by šly zničit továrny vyrábějící drony, které na frontových linií působí Ukrajině těžké ztráty.
To jsou faktory válečné nátury. Dodání Tomahawků by zvětšilo škody, které Ukrajina zasazuje strategickým ruským cílům, což by brzy oslabilo ruské jednotky bojující na samotné frontě. Navíc by byla ještě více poškozena schopnost Ruska dodávat nerostné suroviny svým spojencům, obchodním partnerům a vlastním občanům. Všechny tyto skupiny by pak měly daleko menší motivaci pro další podporu ruské agrese. Ale pak je tu také více vágní úroveň představ a myšlenek. Specificky jde o to, co by dodávka Tomahawků symbolicky znamenala pro americký postoj k Ukrajině.
Snahy Kyjeva o strategické útoky na ruské vnitrozemí se dlouhodobě setkávají s americkou neochotou. Administrativa Joea Bidena je kompletně odmítala a zakázala Ukrajincům použít americké zbraně na cíle v mezinárodně uznaných ruských teritoriích. Donald Trump je v této otázce typicky matoucí a svou pozici často mění. Na jednu stranu chce být velkým mírotvůrcem a Ukrajince často kritizuje, ale také se mu evidentně líbí tvrdé akce a předchozí bombardování ruského vnitrozemí dokonce veřejně chválil. Rusko si tak nemůže být vůbec jisté, co mu vládce Bílého domu nakonec v této otázce předvede.
Problémy a nejistoty
Prolomení předchozího Bidenova postoje by tedy znamenalo kompletní obrat dlouhodobé americké strategie. Trump by dodávkou Tomahawků v podstatě posvětil prodej dalších zbraní, které Američané dosud odmítali Kyjevu dodat. Pro Vladimíra Putina, který vsází na strategii postupného oslabení Ukrajiny a slibuje svým věrným, že se s Washingtonem domluví, by tato změna znamenala těžkou ránu pro jeho celkovou válečnou doktrínu. Bylo by jedno, proč Trump takový krok ve skutečnosti učinil. Rusové by pouze viděli, že jejich nepřítel posiluje a sám Putin by se musel obávat, co všechno se ještě Amerika rozhodne bránící se zemi poslat.
Proto se také Vladimír Putin pokusil o nové kolo mírových jednání. Po výše zmíněném hovoru s Trumpem mohl nadšený americký prezident rozhlásit do světových médií, že opět bude mírotvůrcem a na oplátku se rozhodl, že Kyjevu zatím Tomahawky nedodá. Putinův triumf však neměl dlouhého trvání a plány na summit brzy zkolabovaly. Důvody pro tento nečekaný zvrat stále nejsou známé, ale Trump se za toto zklamání brzy pomstil uvalením nových sankcí na ruské ropné společnosti. Ruský diktátor označil tento čtvrtek nové sankce za zvladatelné, ale ve stejném rozhovoru začal opět hrozit strašlivými následky, ke kterým povede vyslání Tomahawků na Ukrajinu.
Sám Putin se tedy evidentně bojí, že nový vývoj povede k uskutečnění raketových dodávek Ukrajině. To by celkem sedělo k nátuře Donalda Trumpa, který se bude chtít mstít za zrušení setkání v Budapešti. Ruský tyran má však stále naději, že rakety Ukrajině buď nebudou dodány anebo jich bude velmi málo. V tomto případě však nejde ani tak o rozhodnutí amerických politiků, jako spíše o reálné problémy americké armády. Ta za posledních pět let opakovaně hlásí, že nemá dostatek munice a tento problém se znovu vynořil při nedávných jednáních o pomoci Ukrajině. Je samozřejmě otázka, zda se tento problém týká i Tomahawků, ale je to rozhodně možné.
A pak je tu druhý velký problém vyslání raket. Jak budou odpalovány? Výše jsem psal o americké tendenci vystřelovat Tomahawky z lodí, jež platila po většinu existence těchto zbraní. Následně jsem zmínil nové pozemní systémy vyvinuté kolem roku 2019, ale jejich vyslání na Ukrajinu by bylo velmi problematické. Raketový systém třídy Tyfun byl do vojenské služby formálně zaveden roku 2023 a jeho schopnost vystřelovat Tomahawky ze země mu dala vysoký význam. Jedná se však o velmi nový systém, od kterého navíc nebude existovat mnoho vyrobených kusů. Vyslat tyto nové stroje na Ukrajinu by bylo obrovské riziko, které si USA jen těžko dovolí podstoupit.
Přes tyto problémy zůstává vyslání Tomahawků reálnou hrozbou, které se Putin a jeho vnitřní kruh musí obávat. Nebylo by tak překvapivé, kdyby se ruský prezident v následujících týdnech pokusil o další jednání z Trumpem, ale případné námluvy bude mít kvůli odmítnutí Budapeště velmi náročné. Ukrajina bude muset zatím vytrvat se svými domácími systémy a doufat, že ji budou pro další mise stačit, a to až do chvíle, než se americký gigant konečně rozhodne jednat.
Zdroje a další četba:
MacKnight, Nigel: Tomahawk Cruise Missile (Motorbooks International Mil-Tech), Zenith Press, 1995, 96 stran, ISBN: 978-0879387174
Ismay, John v New York Times: What Are Tomahawk Missiles, and Why Might Trump Give Them to Ukraine? (online)
Burgess, Anika v ABC: US dangled threat of Tomahawks for Ukraine, then Russia (online):
NDTV World: Putin Brushes Off Trump's Oil Sanctions, Issues A Tomahawk Warning (online)
