Článek
Už mnohokrát jsem stál v diskuzích o Andreji Babišovi na straně jeho nepříliš ochotných obránců. Ano, současného premiéra politicky nijak nemusím, ale nikdy jsem nesouhlasil s těmi, kdo ho považovali za českého Orbána či dokonce Putina a věštili mu diktátorské ambice. Nový návrh zákona o neziskových organizacích však touto mou jistotou otřásl, jelikož jsem v posledních letech podrobně sledoval, jak jemu podobná novela dokázala zničit demokratický stát. Co je onen nový návrh? A jedná se o skutečnou hrozbu, či jen o prázdný nesmysl?
Sen naší vlády
Začněme tedy fakty celé situace. O novém plánu, co nejvíce omezit neziskové organizace, se v kruzích současné vlády mluví už nějakou dobu a všechny tři dnes vládnoucí strany své záměry v této oblasti oznámily už během volební kampaně, kde byly neziskové organizace jedním z oblíbených cílů. Snaha udělat z této i dnes poměrně slabé skupiny hlavního nepřítele národa, který je odpovědný za problémy českých zemí, se mnohým zdá jako nesmyslná, ale pro vládní strany, a to obzvlášť SPD, jde o součást jejich celé identity. Reálný krok proti neziskovkám tak byl pravděpodobně nevyhnutelný, ale jeho forma je vskutku zarážející.
Plán, který nedávno unikl na veřejnost, má za cíl sestavit seznam neziskových organizací, které mají jakékoliv financování ze zahraničí. Ty se následně budou muset stát součástí nové státní databáze, která bude monitorovat vysoké množství jejich aktivit a bude je mít tak pod drobnohledem. V případě odmítnutí budou čelit masivním finančním pokutám, které média různě určují na 10 až 15 milionů korun, a také možným zákazům budoucího zahraničního financování. Celá akce má především cíl na politické neziskovky a podle zástupců vlády se jedná o standardní legislativu, která má zahraničním aktérům ztížit lobbing v naší zemi.
Nesmyslnost většiny těchto argumentů už byla dopodrobna sepsána jinde, takže zde jen krátce. Legislativní návrh je evidentně napsán tak vágně, že může v případě schválení udeřit na organizace, které s politikou nemají nic společného. Řeči o lobbingu jsou přinejmenším komické vzhledem k tomu, že zákon zaměřující se na tuto problematiku už byl schválen před dvěma roky. Přes všechna ujištění o zaměření na politické organizace je tento návrh evidentně pokusem o naplnění ambicí těch voličů současné vlády, kteří v neziskovkách vidí největšího nepřítele a chtějí jim co nejvíce znepříjemnit život. I proto už se zvedla široká nevole politické opozice a expertů na relevantní oblasti.
O celém zákoně však navíc není evidentně jasno ani ve vládních řadách. Sám Andrej Babiš už stihl prohlásit, že se nic takového vlastně nepřipravuje, a že podobný zákon vlastně potřebujeme. Mimochodem, ten samý Andrej Babiš prohlásil roku 2019, že neziskové organizace hlídáme dostatečně a není třeba jim přitěžovat. V médiích se zákon většinou předkládá jako dítě premiérovy proruské poradkyně Vachatové a také nechvalně proslavených poslanců Rajchla a Vondráčka, kteří patří k těm nejvíce provýchodním poslancům současné vlády. Každopádně však celý plán až nebezpečně připomíná situaci v další zemi, kde pomohl zničit fungující demokratický systém.
Příklad neruský
Přes všechny porovnání s Ruskem existuje země, kde se efekt tohoto zákona dá daleko lépe porovnat s českými podmínkami než ten v Putinově říši. Když byl roku 2012 v Rusku tento zákon přijat, tak už země byla de facto diktaturou a spíše se už jednalo o potvrzení existujícího stavu. Pak tu však je kavkazská Gruzie, která byla od revoluce roku 2004 považována za zemi blízkou evropským demokraciím. Její zahraniční směřování svědčilo o plánech připojit se k Evropské unii, kde ji mnozí vítali jako první kavkazský stát, který by se k organizaci připojil. Že se v zemi odehrává prudký obrat na východ, poprvé potvrdil až návrh zákona z roku 2023, který je až nápadně podobný tomu, který dnes připravují osoby blízké českému premiérovi.
Zákon o zahraničních agentech je celkem jasný ve svých cílech. Všechny neziskové organizace, které obdrží více než 20 % svého financování ze zahraničí, byly nově zařazeny na seznam spravovaný vládou. Musely tak být pod dohledem ministerstva spravedlnosti a v případě jakéhokoliv podezření z nedodržování zákona jim měly být dány statisícové pokuty. Celý zákon byl prosazován dominantní stranou Gruzínský sen, která se o dva roky dříve po letech opozice znovu dostala do vlády a nyní vedla tvrdou kampaň proti těm, kdo ji dříve sesadili. Obzvlášť velkou roli v prosazení zákona hrál miliardář Bidzina Ivanishvili, který je brán za skutečného vůdce strany a původně začínal jako prozápadní politik a demokrat, kterého volební porážka posunula k silnějšímu populismu a protievropské rétorice.
Považuji čtenáře dost chytré na to, abych jim nemusel popisovat očividné paralely mezi situací Gruzie a ČR. Pár rozdílů by se však našlo. Český návrh zákona plánuje uložit neziskovkám daleko větší finanční tresty než ten gruzínský, a to až 15 milionů korun. V tom překonává Gruzii o hodně a spíše se podobá svému ruskému strýcovi. A stejně tak je to s množstvím financování. S limitem 20 % se naši vládci neobtěžovali a za problematické určili jakékoliv zahraniční peníze. Na druhou stranu zatím aspoň česká vláda nenasazuje podobnou rétoriku, jako ta gruzínská. Místo zahraničních agentů zatím pouze mluví o vlivech a neziskovkách, což je však jediná oblast, kde je mírnější. Česká vláda nám hodlá zavést zákon hodný východu a udělá to pomocí rétorického ukonejšení.
V Gruzii byl zákon o zahraničních agentech, jehož prosazení bylo ze začátku zablokováno prezidentkou a veřejnými demonstracemi, pouhým začátkem. Nakonec byl parlamentem prosazen a Gruzínský sen byl svým triumfem natolik povzbuzen, že se otevřeně pustil do demokratického systému. Roku 2024 došlo k mohutným volebním podvodům v parlamentních volbách, které Gruzínský sen provedl s cílem udržet si svou moc. Proti těmto podvodům přišly veřejné protesty a západní sankce, ale Ivanishviliho režim využil svých nových přátel z Ruska, kteří jeho vzestup vydatně podporovali, aby si dokázal upevnit pozici.
Udělal tak potlačením největších demonstrací, jež oslabil zatýkáním jednotlivých občanů, nasazením všech dostupných policejních sil a otevřenými vyhrůžkami národu. Režim také vyřešil problém prezidentky tak, že změnil pravomoci hlavy státu, kterou měl do budoucna volit parlament. V něm měl Gruzínský sen svou ukradenou většinu a dokázal se tak brzy zbavit i svého hlavního protivníka. Gruzie se dnes stala de facto diktaturou, kde vládnou podvody a útlak. Její lid stále vede otevřené demonstrace, ale je otázka, jak dlouho bude ještě i těchto akcí schopen díky rostoucí spolupráci mezi režimem a Moskvou.
Česko před krizí?
Výše popsaný scénář se může samozřejmě zdát jako něco, co se v České republice nemůže stát. Jistě, podobnosti v situaci i aktérech by tu byly, ale vždyť jsme stále stát Evropské unie. Sám Andrej Babiš a jeho kolegové mají v rámci států našeho kontinentu mnoho obchodních a ekonomických zájmů, které nemohou nahradit na východě. Máme zkušenost z roku 1968, jež by nás před spolehnutím se na model Moskvy samozřejmě varovala! Celá tato záležitost tedy musí být produktem fanatiků z SPD a několika kolegů premiéra, jež budou brzy přinuceni zařadit zpátečku a celý zákon oslabit či dokonce zrušit.
To je samozřejmě zcela možné a snad je to stále ta pravděpodobnější varianta. Andrej Babiš přijal v letech 2021 i 2023 své volební porážky zcela v klidu a důstojně. Na rozdíl od Gruzie má Česko daleko stabilnější politickou dráhu za posledních 30 let, kdy na rozdíl od ní nečelilo obdobným politickým a dokonce i vojenským krizím. Máme silnější občanskou společnost a naše instituce jsou připraveny útokům nekalých aktérů vzdorovat. A naše vláda se jen těžko dá ve své radikalitě přirovnat k té gruzínské.
Musíme však také uznat, že se politika v naší zemi čím dál více stává otázkou dvou znepřátelených táborů, které už si nerozumí ani v zahraniční politice. Babišovo hnutí se čím dál víc snaží spolupracovat se současnými vládci Maďarska a Slovenska, ale v něčem je dokonce překonává. Například v plnění závazků na obranu se Česká republika ukazuje jako jediný stát Evropy, který chce obejít nové požadavky USA, a z arogantních komentářů vlády se zdá, že se nijak nebojí problémů s naším hlavním spojencem a celou aliancí NATO. Takhle arogantní hloupost si nedovolí ani Orbánovo Maďarsko, které poslušně zbrojí, ale Andrej Babiš si evidentně svou rétoriku o míru cenní víc než mezinárodní směřování naší republiky.
A podobnosti s Gruzií jsou přeci jen nepříjemně velké. Miliardáři Babiš a Ivanishvili by našli mnohá společná konverzační témata o tom, jak špatné to bylo pod jejich předchůdci a jak je teď potřeba jejich génia, aby se země dala do povahy. Troufl by si však Andrej Babiš třeba na volební podvod? Na to by asi potřeboval příklad bližší domovu, kde by podobný krok nějakému státníkovi prošel. Možná i proto bude premiér pozorně sledovat blížící se volby v Maďarsku, kde se možná zoufalý Orbán právě o takový manévr pokusí. Následná protiakce Evropské unie a maďarské společnosti budou důležité indicie pro to, zda by podobná akce mohla projít i u nás.
I kdyby však platila ta nejvíce nevinná varianta současné situace, tedy že bude celý návrh rychle pohřben a pro hnutí ANO nikdy nebyl reálný, tak před sebou máme nepříjemnou ukázku toho, kam se naše země posunula. Že může být tento návrh, evidentně inspirován autoritáři a diktátory východu, reálně zvažován, musí být bráno jako potvrzení dalšího posunu České republiky mimo demokratický střed Evropy. A také musíme zvážit, co to znamená pro vývoj budoucí. Kam až jsou naši noví páni a vládci ochotni zajít?
VALÁŠEK, Lukáš; MIKEL, Jakub: Po vzoru Ruska. Babišova poradkyně tvoří s poslanci SPD zákon proti neziskovkám, 10. 3. 2026, Seznam Zprávy, Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-po-vzoru-ruska-babisova-poradkyne-sepsala-s-rajchlem-zakon-proti-neziskovkam-301146
DUCHOSLAV, Petr: Neziskovky jako nepřítel pro Babišovu vládu. Chystá na ně „ruský klacek“, 11. 3. 2026, Forum 24, Online: https://www.forum24.cz/neziskovky-jako-nepritel-pro-babisovu-vladu-chysta-na-ne-rusky-klacek
ZAVYALOVA Anastasiya; HARTWELL, Christopher A.: First year of Georgia’s ‚foreign agent‘ law shows how autocracies are replicating Russian model − and speeding up the time frame, 28. 3. 2025, The Conversation, Online: https://theconversation.com/first-year-of-georgias-foreign-agent-law-shows-how-autocracies-are-replicating-russian-model-and-speeding-up-the-time-frame-250878
DEMYTRIE Rayhan ; ATKINSON, Emily: Georgia approves controversial ‚foreign agent‘ law, sparking more protests, 14. 5. 2024, BBC, Online: https://www.bbc.com/news/world-europe-69007465
