Článek
V posmrtném životě vítají Chámeneího zabití členové Hizballáhu, íránských sil a Asadovy Sýrie. Nejvyšší vůdce je poněkud zaražen, protože čekal svých 72 panen. „Ne, to byl překlep. Bůh nám ve skutečnosti dá to, co jsme za života nejvíc chtěli.“ V tu chvíli se objeví bývalý velitel Hamásu Jahjá Sinvár, který celý současný konflikt odstartoval roku 2023 útoky na Izrael. Chámeneí se rozzáří, ale místo přátelského pozdravu začne Sinvára mlátit přes hlavu holí. „Ty prasečí synu, celý svět si nám zkazil!“ Bůh je vskutku milosrdný a Chámeneí bude moci nešťastného vůdce Hamásu mlátit až do konce samotné existence.
Sbohem tyrani
Výše popsaný příběh už mi v různých podobách sdílelo několik přátel a hojně se už šíří i na sociálních sítích. 40 let dlouhé snahy Íránu vybudovat si regionální impérium, jež by dokázalo zničit Izrael, byly téměř kompletně zničeny během ani ne tří let bojů, které zničily většinu spojenců Teheránu a těžce oslabily ty zbývající. Jahjá Sinvár si roku 2023 myslel, že začíná novou a definitivní fázi války se Sionisty a Západem. Měl naprostou pravdu, ale přepočítal se v očekáváních úspěšného výsledku. Dnes je Hamás pod zemí, Hizballáh stojí zdecimován, Asad hraje počítačové hry v Moskvě a Chámeneí je mrtev.
Íránský režim už stihl vydat desítky zpráv o obrovském hněvu a národních plánech na pomstu. Vyšla už samozřejmě i dobře natočená videa, ve kterých to vypadá, že do ulic vyšel truchlit celý Írán. Ve skutečnosti se většinou jedná o přivezené milicionáře a členy revolučních gard (IRGC), jež jsou s režimem úzce provázáni, a o navezené osoby z okolí. Podobné taktiky mimochodem použil ve snaze posílit svou legitimitu Asadův režim v Sýrii, a to ani ne týden před svým kolapsem. U většiny Íránců se smrt diktátora, jež několikrát zmasakroval jejich rodiny a přátele, setkala buď s úlevou, či s otevřenými oslavami, které byly dokonce v některých městech doprovázeny ohňostroji.
Smrt diktátora je sama o sobě impozantní ukázkou schopností Izraele a USA, ale je pouze jednou částí velkolepé operace. Původní íránské nejvyšší velení přestalo de facto existovat. Byla vyhlazena režimní elita včetně naprosté většiny hlavních velitelů IRGC a armádních složek. O život také přišla většina mužů, jež byli považováni za potenciální nástupce stárnoucího Chámeneího, a to včetně jeho syna Mojtaby. Současná operace triumfálně překonala i útoky z minulého roku, které dokázaly zabít mnoho předních íránských vůdců, ale zdaleka nezpůsobily tak kompletní decimaci vrchního velení. Tehdejší vlna navíc svých úspěchů dosáhla až po dvou týdnech. Současná operace může slavit po dvou dnech.
Na začátku operace jsem psal o nutnosti provést kompletní úder a zničit současný režim. USA a Izrael jsou na dobré cestě k dosažení tohoto cíle a dle posledních zpráv se začínají zaměřovat na regionální sídla IRGC a režimních silových složek. Tato část operace bude klíčová pro jakékoliv budoucí povstání íránského národa, jež bude především čelit právě regionálním složkám režimu, které v minulosti vedly hlavní část potlačování lidových povstání. Pokud bude operace skutečně trvat až čtyři týdny, jak tvrdí prezident Donald Trump, tak není pochyb o schopnosti útočníků kompletně ochromit schopnost íránského režimu postavit se vlastnímu lidu. A z nejnovějších zpráv se zdá, že operace ještě dlouho neskončí.
Žádný mír, pouze pomsta
Operace proti íránskému režimu dokázala zlikvidovat většinu tamních vůdců, ale zdaleka ne všechny. Sám Chámeneí bude nyní nahrazen tříčlennou radou, jež má oficiálně zastoupit nejvyšší funkci před řádnými volbami. Rada sestává z dvou členů náboženské obce a íránského prezidenta, ale je otázkou, zda bude skutečně hrát významnou roli. Daleko větší moc nyní drží nejvyšší přeživší člen bezpečnostního establishmentu, Alí Larídžání. Veterán IRGC a dlouhodobý favorit nejvyššího vůdce, Larídžání je jednou z mála figur, jež si může získat reálný respekt mezi politickou elitou, náboženskou obcí a také bezpečnostním aparátem režimu.
O rostoucí autoritě tohoto muže svědčilo jeho jmenování do několika významných funkcí během lednových protestů, jež pomohl rozdrtit. Nyní se Larídžání evidentně rozhodl, že bude ve své nekompromisní pozici pokračovat za každou cenu. Zdá se totiž, že americká strana nabídla Íránu po zabití nejvyššího vůdce nová jednání a s nimi i zastavení útoků. Nabídku rychle podpořil Omán, jež hrál mezi oběma státy roli zprostředkovatele a už stihl být napaden íránskými raketami. Donald Trump mezitím prohlásil, že by byl ochotný s novým vedením jednat, a to podobně jako ve Venezuele po pádu Madura.
Larídžání tyto nabídky rychle zamítl, a to přes naléhání některých civilních figur. Naopak, Írán zareagoval novou vlnou útoků na většinu zemí v regionu. Této reakci se však nemůžeme divit. Íránský režim není Venezuela. Dodnes stojí na přísném ideologickém základu, který je sice nenáviděn většinou Íránu, ale hraje extrémně významnou roli v uvažování jeho stoupenců. Obzvlášť důležitou roli v jejich myšlení hraje role mučedníků zavražděných cizími tyrany, což vychází z prastarých tradic Ší'itského islámu. Tato odnož muslimské obce vznikla v reakci na brutální smrt zetě a vnuků proroka Mohammeda, jež se pro ně stali prvními mučedníky. Chámeneí je tak pro své loajalisty přímým následníkem této tradice, jež byl zabit americkým satanem a sionistickými démony.
Vyjednávat s takovým nepřítelem je pro řadové loajalisty režimu zcela nepřijatelné. Nejvyšší patra moci si jsou pravděpodobně vědomi, že válku těžce prohrávají, ale pokus o mírová jednání či dokonce o kapitulaci by pro ně v tuto chvíli zajistil rychlý převrat. Ironií osudu by pro vrchní velení režimu mohla být šancí na mír výše zmíněná kampaň vůči regionálním střediskům režimních sil. Ta sice těžce oslabí jejich bojeschopnost, ale také zlikviduje mnoho potenciálních oponentů mírové dohody. Pro režim je také možná lepší pokusit se vsadit na strategii delšího vyčkávání a doufat, že dokáže potlačit následující lidové povstání i po degradaci bezpečnostních sil.
Do pekla půjdete s námi
Problém s touto teorií však nastává v předpokladu, že Larídžání a jeho druzi sami nejsou bojuchtiví fanatici. Jejich politika vůči regionálním sousedům Íránu totiž naznačuje pravý opak. Režimní síly se totiž evidentně snaží způsobit co největší škody všem zemím na Blízkém východě, které dokážou zasáhnout. A nejedná se pouze o vojenské cíle či o americké základny. Bombardována byla už také mezinárodní letiště, oblíbené hotely turistů či vládní zařízení arabských států. Útok proběhl i na země, které dříve oznámily, že nepodpoří útok USA a Izraele na Írán. Rakety dokonce zamířily i na členský stát EU, Kypr a tamní britské základny, které s válkou neměly nic společného.
Dnes navíc tento útok dále eskaloval. Íránský režim se rozhodl zaútočit na ropná zařízení v Saúdské Arábii, což je dost možná nejdůležitější útok celé války. Strategie Teheránu je poměrně jednoduchá. Prvním cílem je pokusit se zasáhnout arabské státy tak vážně, že vyvinou tlak na USA, aby ukončily válku. A pokud to nevyjde? Pak už se jedná o finální pomstu. Pokud má být íránský režim zničen, tak způsobí co možná největší ztráty všem svým sousedům. To byla oficiální pozice, kterou režimní média propagovala v měsících před válkou a nyní se začíná ukazovat, že neblufovali. Teherán je evidentně ochoten bojovat až do hořkého konce.
Jednání s režimem jsou v tuto chvíli prakticky nemožná. I kdybychom akceptovali teorii o rozumném vrchním velení, tak potrvá týdny, ne-li měsíce, než bude režim dostatečně poražen, aby mohl přesvědčit své podřízené o nutnosti vyjednávat. Mezitím bude nadále pokračovat ve svých úderech a dalších operacích s cílem co nejvíce ublížit regionu. Navíc přicházejí zprávy o nové ofenzívě zbytků Hizballáhu proti Izraeli a aktivaci pro-íránských milic v Iráku. Režim evidentně sází na co největší možnou válku a bude dále eskalovat. Izrael a USA tak nemají žádný důvod s režimem jednat a jako jediné reálné řešení jim tak zbývá jeho kompletní zničení.
Z vojenského hlediska už dokázali západní síly dosáhnout ohromného triumfu. Nyní však musí vybojovat také dlouhodobý politický a diplomatický úspěch, který zajistí bezpečnost na Blízkém východě. Kampaně v Iráku a Afghánistánu byly původně také vojenskými triumfy, které se však kvůli politickým chybám staly katastrofami. Můžeme jen doufat, že se Washington od těchto zkušeností poučil.
Zdroje a další četba:
Bao, Anniek v CNBC: Politics Iran conflict: Where things stand, global responses — and what comes next, Online, https://www.cnbc.com/2026/03/02/iran-israel-us-conflict-oil-jumps-trump-netanyahu-what-is-next.html
Shukla, Prateek v NDTV World: On Camera: Iran's Drones Hit Aramco Oil Refinery In Saudi Arabia, Online, https://www.ndtv.com/world-news/iran-israel-war-ras-tanura-irans-drones-hit-aramco-oil-refinery-in-saudi-arabia-11157608
AlJazeera: More blasts rock Dubai, Doha and Manama as Iran targets US assets in Gulf, Online, https://www.aljazeera.com/news/2026/3/1/more-blasts-rock-dubai-doha-and-manama-as-iran-targets-us-assets-in-gulf
