Článek
Tichý stín svého otce. Hráč v pozadí, který dlouhé roky odmítal vystupovat na veřejnosti. Také však veterán nejbrutálnější války íránských dějin, ve které sloužil po boku rodících se revolučních gard (IRGC). Hlavní oponent demokracie roku 2009, kdy pomohl legitimizovat volební podvody a následně vedl likvidaci lidového povstání. Modžtaba Chámeneí není žádným nováčkem či neznalcem. Na íránský trůn dost možná dosedl člověk daleko nebezpečnější než jeho zabitý otec.
Dítě revoluce
Narodil se roku 1967 ve městě Mashad, druhé největší metropoli v Íránu. Dětství měl Modžtaba, již od počátku poznamenané revolučními aktivitami svého otce, tehdy řadového kněze Alí Chámeneího, který se v této době stal jedním z předních kritiků vládnoucího rodu Páhlaví a existujícího režimu. Modžtaba zažil hned několik případů, kdy byl jeho otec buď obtěžován, či přímo zatčen íránskými bezpečnostními silami, které ho opakovaně napadaly. Od mládí mu však rodina cupovala jasnou realitu: všechny tyto útrapy jsou nutnými kroky, které povedou k revoluci a skutečně islámské vládě.
Tak se stalo roku 1979, kdy starý režim padl a byl nahrazen dodnes vládnoucí teokracií. Z řadového kněze Chámeneího se stal vládní ministr a ctěný rádce prvního nejvyššího vůdce, což z jeho rodiny přes noc učinilo součást nově se rodící íránské elity. Modžtaba se tak najednou ocitl v Teheránu, kde začal studovat na prvotřídních školách, které byly nově zaplněny dětmi předních revolucionářů a knězů. Pro mladíka to byla první šance na budování kontaktů a jeho spolužáci v pozdějších letech pamatovali na tichého mladíka, který byl však pokaždé poslouchán, když se rozhodl promluvit.
Dospívání a budování konexí šly ruku v ruce také s válkou. Irák napadl po revoluci Írán a obě země vedly téměř dekádu dlouhý konflikt, který připomínal zákopovou řezničinu 1. světové války a byl plný válečných zločinů na obou stranách. Modžtaba sice nepatřil k nejlepším vojákům své jednotky, ale byl několikrát chválen za statečnost a důmyslnost. Především však měl díky své službě u jednotky Habib šanci na spřátelení se s budoucím vedením IRGC, které z velké části vzešlo právě z tohoto vojenského oddílu. Právě revoluční gardy se měly do budoucna stát středem Modžtábových stoupenců a nakonec hrály primární roli v jeho vzestupu do pozice nejvyššího vůdce.
Po konci války, kdy také jeho otec nastoupil do pozice hlavy státu, se Modžtaba začal věnovat náboženským studiím, která byla v církevním státě nutná pro budoucí postup a úspěchy. Mezi jeho učiteli byli především ultra-konzervativní kněží, kteří považovali i omezenou parlamentní demokracii, kterou se tehdy režim snažil uspokojit lid, za anti-islámskou a dlouhodobě si přáli, aby tyto instituce zanikly a byly nahrazeny plnou církevní vládou na všech úrovních. Tito ultra-konzervativci se stali dalším pilířem Modžtábovy podpory ve státě a kolem syna nejvyššího vůdce se tak už v 90. letech začali šikovat ti nejextrémnější a nejloajálnější stoupenci islámské revoluce. Ironií je, že sám Modžtába nikdy ve svých církevních studiích nepokročil tak daleko, aby byl legitimním kandidátem na přední státní funkce.
Šedá eminence režimu
Politické intriky se od počátku zdály jako pole Modžtábovi daleko bližší než náboženské učení. Už na konci 90. let začal působit jako tichý pobočník svého otce, který sice neměl žádnou formální funkci, ale s každým rokem měl čím dál větší vliv na dění v zemi. Jeho role byla ze začátku podle pár existujících svědectví především zaměřena na obor školství a loajalitu vysokoškolských univerzit k režimu, ale po roce 2000 začala čím dál více zasahovat také do politické sféry, kde měl Modžtába aktivně prosazovat zájmy svých dlouholetých stoupenců z řad pro-režimních konzervativců. Ti mu byli na oplátku velmi vděční a syn nejvyššího vůdce se před čtyřicítkou stal dolarovým miliardářem.
Primární roli v íránské politice začal Modžtába hrát kolem roku 2005, kdy se v zemi rozhodovalo o pokračování reformního směru tehdejšího prezidenta, který byl ve volbách poražen svým konzervativním rivalem. Tyto volby měly být první akcí, kde Modžtába aktivně uplatnil svůj vliv v IRGC a dalších institucích, aby zajistil volební triumf svého preferovaného kandidáta a to s plným svolením svého vládnoucího otce. Podobná situace se měla opakovat i o čtyři roky později, ale to už volební podvody byly příliš evidentní. Manipulace ze strany režimních konzervativců vyvolaly vlnu masových demonstrací, které vešly do dějin jako Zelené hnutí. Modžtába ironií osudu pomohl stvořit první velkou vlnu odporu proti církevnímu režimu.
Tuto chybu však diktátorův syn pomohl nahradit s typickou režimní brutalitou. Osobně dal pokyny k tvrdému potlačení demonstrujících Íránců režimními milicemi a následně se podílel na pozatýkání a postupném odstavení předních reformních politiků. Americké ministerstvo financí odhalilo, že nejvyšší vůdce delegoval část svých vedoucích povinností na Modžtábu a že ten úzce spolupracuje s veliteli lokálních jednotek revolučních gard a specifických milic, což mu ještě před diktátorovou smrtí dalo rozsáhlé pravomoci ve státě. Jak velkou část otcových pravomocí převzal Modžtába v následujících letech, je nejasné, ale jeho vliv zůstával v rámci režimu velmi vysoký.
Vysoká politika nebyla jeho jedinou oblastí působení. Pravidelně se totiž prosazoval v nižších sporech, například v otázce příštího ředitele íránského rozhlasu, kde vždy prosazoval konzervativní a loajalistické elementy. Modžtába si více než třicet let buduje mohutnou síť kontaktů a spojenců, které následně patřičně chrání a podporuje. Íránské zdroje jsou poměrně jednotné v tom, že málokterá z mnoha frakcí uvnitř režimu má tak velkou patronáž jako ta Modžtábova a i opoziční zdroje přiznávají režimnímu princi silnou oddanost vůči svým podřízeným. Není těžké pochopit, proč bylo tolik lidí ochotno ignorovat legální a praktické problémy, aby tohoto muže dostali do pozice vládce země.
Válečná volba
Zvolení nového nejvyššího vůdce bylo od chvíle, kdy byla potvrzena smrt staršího Chámeneího, bráno jako signál budoucího směřování režimu. Írán si mohl zvolit vůdce, který bude vypadat jako možný reformátor, jenž by následně uzavřel mír se západem a slíbil novou éru. I více konzervativní volba mohla stále ponechat otevřenou cestu ke smíru s USA, i když by v takovém případě pravděpodobně nejprve musela válka nějakou dobu pokračovat, aby byly o nutnosti míru přesvědčeny všechny mocenské frakce. Pak tu však byla třetí možnost. Volba těch režimních loajalistů, od kterých nejdou čekat žádné plány na mír či kompromis.
Modžtába Chámeneí je volbou této poslední frakce a pasuje pro ni úplně ideálně. Miláček ultra-konzervativců a revolučních gard, které v minulosti pomáhaly v boji proti domácím i zahraničním nepřátelům islámské revoluce. Spekuluje se navíc o tom, že byl během právě probíhající války zraněn, což by mu pouze dodalo na respektu. Během války proti Iráku byl totiž podobně zasažen jeho otec, který se po svém raněném přežití stal symbolem odolnosti islámské revoluce. Modžtába se pro zastánce tvrdé linie musí zdát naprosto ideálním vůdcem, který bude ochoten vést válku až do finálního vítězství, které je podle fanatických loajalistů nevyhnutelné.
Nic nenasvědčuje tomu, že by byl nový nejvyšší vůdce ochotný se svými stoupenci nesouhlasit. Kromě ideologického souladu je zde také fakt, že kvůli USA a Izraeli přišel o oba rodiče a pravděpodobně i o další příbuzné. Modžtába bude chtít bojovat a to až do hořkého konce. Žádné kompromisy či reformy pro něj nebudou přijatelné a mír s odvěkými nepřáteli revoluce bude považovat za nemožný. Pokud chtěli Američané zopakovat venezuelský scénář, kde se moci chopila figura jim více sympatická, tak dosáhli pravého opaku. V Íránu bude vládnout ještě větší fanatik, než ten, kterého před týdnem poslali do pekla.
Válka na Blízkém východě dost možná teprve začíná. To už připustil i Donald Trump, který nyní mluví o několikaměsíční misi. Bojuje se všemi metodami a ohně zkázy už zachvátili většinu zemí regionu. Volba Modžtáby Chámeneího opět potvrzuje, že tato válka bude muset být vedena s cílem kompletní porážky a zničení režimu. Další přežití islámské republiky bude znamenat její čím dál větší radikalizaci a do budoucna také nové války, které mohou pro Západ jít daleko hůře než ta současná. Uvědomují si tuto realitu ve Washingtonu a Tel Avivu? Musíme doufat.
Zdroje a další četba:
Economist: Iran’s defiant regime picks a new supreme leader, Online: https://www.economist.com/middle-east-and-africa/2026/03/08/irans-defiant-regime-picks-a-new-supreme-leader
Mojtahedi, Negar v Iran International: From shadow to power: who is Mojtaba Khamenei?, Online: https://www.iranintl.com/en/202603032731
Ozalp, Mehmet v Conversation: Who is Mojtaba Khamenei, Iran’s new supreme leader? And would he bring change – or more brutal suppression?, Online: https://theconversation.com/who-is-mojtaba-khamenei-irans-new-supreme-leader-and-would-he-bring-change-or-more-brutal-suppression-277483
Sahimi, Muhammad v PBS: The Man in the Shadow: Mojtaba Khamenei, 2009, Online: https://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/tehranbureau/2009/07/the-man-in-the-shadow-mojtaba-khamenei.html
Fassihi, Farnaz v New York Times: Iran’s Security Establishment Celebrates Mojtaba Khamenei’s Selection, Online: https://www.nytimes.com/2026/03/08/world/middleeast/iran-mojtaba-khamenei-supreme-leader-reactions.html
