Článek
Operace proti drogovým kartelům. To je oficiální důvod pro rostoucí americkou vojenskou přítomnost v Karibiku, kde skutečně došlo k sérii proti-kartelových operací. Čím dál větší síla americké flotily a eskalující rétorika ve Washingtonu D.C. však vedou mnohé k předpokladu, že se USA připravují na něco opravdu velkého. Chystá administrativa Donalda Trumpa invazi do Venezuely? A jak bude takový konflikt vypadat?
Sto důvodů konfrontace
Venezuela a USA se na mezinárodní scéně střetávají už čtvrt století a to od nástupu Huga Cháveze k moci. Levicový populista znárodnil ropný průmysl své země, podporoval proti-americké režimy včetně Kuby a dlouhodobě oponoval zájmům Washingtonu v regionu. Sám Chávez byl díky svému charisma a velkolepým investicím do svých spoluobčanů silně oblíbeným vládcem a díky vysokým cenám ropy na světových trzích se v této pozici udržel až do své smrti roku 2013. Chávezovým nástupcem se stal jeho blízký spojenec Nicholas Maduro, který občas tvrdí, že komunikuje s Chávezovou duší skrze malé ptáčky. Maduro má možná nadpřirozené schopnosti, ale nikdy se nemohl rovnat charismatu svého předchůdce. A do toho začala klesat cena ropy.
Maduro měl velmi rychle zjistit, že je těžké udržet si loajalitu podplaceného lidu, když úplatky začnou mizet. Poměrně rychle se začala formovat venezuelská opozice, kterou se Maduro všemožně snažil potlačit a to pomocí tvrdých a nemilosrdných metod. Tyto útoky však daly ideální záminku Washingtonu, jež proti Venezuele spustil novou kampaň ekonomických sankcí, což ještě více zdecimovalo místní ekonomickou situaci. Venezuela musela omezit některé ze svých projektů socialistické vzájemnosti, jež například zahrnovaly bezplatné dodávky ropy na Kubu, ale Maduro správně pochopil, že musí udržet vysoké platy pro armádu, policii a další bezpečnostní složky.
Tyto de-facto úplatky se staly klíčové pro přežití venezuelského režimu. Roku 2017 vypukla otevřená bitva mezi prezidentem a čím dál více pro-opozičním parlamentem, který nakonec Maduro pomocí loajálního nejvyššího soudu rozpustil. O sedm let později se další významnou krizí staly prezidentské volby roku 2024, kdy se proti diktátorovi plně sjednotila všechna opoziční hnutí, jež následně oznámily své volební vítězství. V obou případech vypukly proti diktatuře rozsáhlé protesty, ale prezidentovi loajální bezpečnostní složky dokázaly situaci stabilizovat a dovolily Madurovi přežít.
Velkým oponentem nové diktatury byl od svého zvolení Donald Trump, který tak činí částečně kvůli opozici vůči smířlivé politice Baracka Obamy a Joe Bidena, ale také aby si zajistil podporu mezi latinskoamerickými voliči v USA. Ti jsou dobře známý svou silnou opozicí vůči levicovým režimům v regionu a Maduro si mezi nimi díky svým akcím užívá silnou nenávist a spolu s Kubou je prakticky symbolem zla. Trump dlouhodobě prosazoval tvrdší sankce vůči Venezuele a roku 2019 dle některých zdrojů dokonce podpořil snahu o vojenský převrat, ale na začátku svého druhého volebního období se začal vyjadřovat překvapivě umírněně.
Tato počáteční rétorika rychle opadla a to pravděpodobně díky rostoucímu vlivu Marca Rubia, který je sám potomkem kubánských uprchlíků a zarytým oponentem Madurova režimu. Trumpova administrativa začala tlačit na diktátora hned z několika důvodů, ale především kvůli drogám a migraci. Útlak režimu a ekonomický kolaps v zemi vede k čím dál většímu množství venezuelských uprchlíků na hranicích USA a Trumpova administrativa otevřeně označuje Madura za vůdce rozsáhlého drogového kartelu. Venezuelský diktátor má na krku dokonce i oficiální americkou odměnu za své dopadení, jež byla před pár dny zvýšena z 15 na 50 milionů dolarů. Maduro je tak v tuto chvíli jedním z hlavních terčů USA a důvodů pro jeho svržení má Donald Trump hned několik.
První flotila planety
Motivace je důležitý faktor, ale musí být doplněna reálnou silou. Jsou americké síly, které se v posledních dnech shromažďují v Karibiku dostatečně silné na válečnou kampaň vůči venezuelskému režimu? Už původní jednotky, které Trump nařídil nasadit na začátku září byly poměrně rozsáhlé. Tři torpédoborce vybavené raketami Tomahawk, obdobně vyzbrojený křižník Lake Eyrie, přinejmenším jedna ponorka a několik menších válečných lodí. S nimi se navíc v region objevila výsadková loď Iwo Jima, která je schopna vysadit až 1 800 vojáků při vyloďovacích operacích. Už tento komplement musel být pro venezuelské představitele děsivý, ale další zprávy měly ukázat, že se jednalo o pouhou předehru.
Ameircký ministr obrany nařídil 24. října, aby se do oblasti přesunula letadlová loď Gerald R. Ford. Jedná se o největší letadlovou loď na naší planetě, jež je vybavená 75 letadly a měří přes 300 metrů. Je určena pro roli vojenského centra bojové operace a sama o sobě má vojenskou sílu, jež by stačila na dobytí středně velkého státu. Doprovází jí další čtyři torpédoborce a podpůrné lodě, jež její bojové kapacity pouze posilují. Navíc má nepotopitelnou zásobovací základnu díky americkému ostrovu Portoriko a může spoléhat na fakt, že Venezuela nemá prakticky žádnou metodu, jak jí ohrozit.
Přítomnost tohoto válečného kolosu je otevřenou výhrůžkou samo o sobě. Už původní americké jednotky v regionu byly více než dostačující pro operaci, jež cíli na drogové kartely. Poslat proti nim Gerald R. Ford. je ekvivalent toho, kdyby česká armáda měla statkářům pomáhat lovit potkany. S jeho připlutím čítají americké síly v regionu více než 10 000 vojáků, námořníků a mariňáků, což je významná část současné flotily USA. A díky nedávnému hlasování amerického senátu má nyní Donald Trump plnou pravomoc k nasazení této vojenské síly proti Venezuele.
A co může Maduro nasadit proti této síle? Venezuelský diktátor se před pár lety začal agresivně vyjadřovat vůči sousední Guyaně, jež objevila velké zásoby ropy a má spornou hranici s Venezuelou. Už tehdy se však rychle ukázalo, že diktátor nemá kapacity pro vojenské operace. Jeho armáda je prolezlá korupcí a zastaralou technikou. Madurovi žádosti o ruskou podporu vedly k poslání pár raket, ale jejich počet je tak malý, že se spíše jedná o moskevské gesto dobré vůle než o použitelnou vojenskou sílu. Venezuelská armáda a bezpečnostní síly jsou stavěné na potlačení domácí opozice, ale reálná bitva proti americkým silám by byla masakrem.
Ještě větším problémem se pro diktaturu může stát nedostatek loajality vlastního obyvatelstva. Venezuelská operace se obzvlášť po posledních volbách dokázala efektivně zorganizovat a její hlavní vůdci jsou nyní v americkém exilu, kde otevřeně podporují Trumpovi akce. Pokud by se k případné americké operaci připojili tak protestující občané Venezuely, tak by byl Maduro kompletně obklíčen. Jeho vojenští důstojníci jsou s diktátorem blízce spojenci, ale běžní vojáci se v obležení Američanů a vlastních spoluobčanů mohou rychle rozhodnout pro změnu stran. Donald Trump rozhodně sílu na svržení Madura má. Použije jí?
Triumf či nekonečná válka?
Vojenské operace, které zahrnují velkolepé útoky a pozemní invaze opravdu nejsou Trumpův styl. Současný prezident USA se k moci částečně dostal díky své proti-válečné rétorice a během svého prezidentství se této pozice opravdu držel. Nijak se nebrání použití síly, ale preferuje poměrně limitované operace, které většinou provádí pomocí raket a letadel. Tímto způsobem zaútočil roku 2017 na syrský režim, roku 2020 na generála Soleimaního a tento rok použil stejnou metodu k útoku na íránský jaderný program. Otevřenému nasazení pozemních sil se však Trump vždy vyhnul a plná invaze do Venezuely by tedy byla pro staronového prezidenta skutečným unikátem.
Na druhou stranu je pravdou, že nikdy předtím neměl stejně příznivé podmínky, jako má dnes. Má k dispozici nesmírnou vojenskou sílu, která by v případě boje čelila neefektivní opozici. Může se prohlásit za šampiona demokracie, jež do Venezuely vrací legitimního prezidenta Edmunda Gonzáleze. Svržení Madurovi diktatury by navíc mohlo vést k omezení množství přicházejících migrantů a rozhodně by bylo populární u latinskoamerických voličů. Trump, jež nyní trpí nízkou popularitou, by si u mnohých z nich mohl získat až fanatickou podporu, což by mohlo významně ovlivnit blížící-se volby do amerického kongresu.
Pro Trumpa by pravděpodobně bylo ideální, kdyby se venezuelského diktátora mohl zbavit bez boje. Už teď se v médiích šíří zvěsti o jednáních, během kterých měl Maduro dokonce nabídnout svou rezignaci výměnou za pohodlný exil. Dosáhnout vítězství bez jediného výstřelu a poslat Madura do Moskvy, aby se přidal k Asadovi a dalším bývalým tyranům by Trumpovi dovolilo prohlásit se za diplomatického génia. Kdyby to však hladce nešlo, tak by se současný prezident USA pravděpodobně nijak nebál vzdušné kampaně proti venezuelskému režimu. Rakety, letadla a spousta bomb.
Samotná vzdušná kampaň však nijak nezaručuje pád režimu. Teoreticky může vést k novému občanskému povstání a Madurově pádu, ale podobné naděje se nedávno nevyplnily v Íránu a je otázka, zda to ve Venezuele bude jiné. Pak by se musel rozhodnout mezi ponižujícím ústupem a pozemní invazí, jež by přes všechny existující výhody nebyla bez rizik. Obzvlášť poválečná rekonstrukce a možná nutnost ponechat ve Venezuele americké jednotky budou Trumpovi nepříjemně připomínat konflikty v Afghánistánu a Iráku. Pouze on sám tedy může s jistotou vědět jestli se k plné invazi odhodlá.
Scénářů je tedy hned několik. Maduro může abdikovat a bez boje odejít. Amerika může spustit buď pouze vzdušnou či plnou invazi Venezuely. V zemi je potenciál pro občanské povstání a v USA už čeká legitimní prezident. Dost možná nejabsurdnějším scénářem je tedy varianta, že se skutečně jedná o pouhou proti-drogovou operaci, jež nemá žádné větší cíle než pár pašeráků. V tom případě by se jednalo o takové plýtvání sil, jaké svět už dlouho neviděl. Mluvíme však o Donaldu Trumpovi, což znamená, že je i tento scénář možný. Spíše se však dá čekat další eskalace a dost možná i otevřená válka.
Zdroje a další četba:
Campos, Carlos Oliva, and Gary Prevost. „The Trump Administration in Latin America: Continuity and Change.“ International Journal of Cuban Studies 11, no. 1 (2019): 13–23.
SPATAFORA, GIUSEPPE, Leonardo De Agostini, Lizza Bomassi, Clotilde Bômont, Ondrej Ditrych, Caspar Hobhouse, Rossella Marangio, et al. „PUTTING THE AMERICAS FIRST OR LAST?: Trump’s New Monroe Doctrine and the Western Hemisphere.“ Edited by Giuseppe Spatafora, Steven Everts, and Alice Ekman. LOW TRUST: Navigating Transatlantic Relations under Trump 2.0. European Union Institute for Security Studies (EUISS), 2025.
George, Susannah: Venezuela’s opposition pins its hopes on Trump, despite perils (online):
Bremmer, Ian: Trump Wants Venezuela’s Maduro Out. Will He Pull the Trigger? (online):
