Článek
Donald Trump se zase předvedl. V jedné z nejlépe provedených vojenských operací moderní éry zajal venezuelského diktátora Nicholase Madura a kompletně zaskočil všechny geopolitické síly světa. V jedné zemi však obzvlášť velký strach v posledních dnech vyvolávají Trumpovy ropné plány, a je to Rusko. Mnozí komentátoři kritizují plány amerického prezidenta na ekonomické ovládnutí venezuelského těžařského průmyslu, ale čím dál více veřejně aktivních Rusů ho považuje za životní hrozbu pro jejich stát. Co přesně Trump chce? A na jaké šoky se musí připravit Kreml?
Je to ekonomika, hlupáku!
Málokterá věc dokáže tak ovlivnit světovou a obzvlášť americkou politiku jako cena benzínu. Příliš drahé pohonné hmoty jsou jedním z nejčastějších důvodů pro volební porážku a obzvlášť ropné šoky 70. let vedly k několika historickým změnám, a to včetně vzestupu jednoho z nejvýznamnějších prezidentů USA, Ronalda Reagana. Tato situace se za poslední čtyři dekády nijak moc nezměnila. Když Ukrajina zahájila roku 2024 první ze svých útoků na ruskou ropnou infrastrukturu, byl to tlak prezidenta Bidena, jenž jí svázal ruce. Biden se bál o volby v USA a nechtěl čelit růstu ropných cen, jež by ho mohly připravit o funkci.
Biden a jeho viceprezidentka nakonec k porážce nepotřebovali ropnou krizi, ale jejich logika byla v tomto bodě správná. Prudký vzrůst cen je politickým jedem pro vládnoucí garnituru. Stejně tak však může být významný pokles cen velkolepým triumfem, jenž zvedne důvěru amerických voličů ve své pány a vládce. Toho si je plně vědom i Donald Trump, který si v mládí prožil oba hlavní ropné šoky a na vlastní oči viděl jejich následky. Dnes, když mu prudce klesá popularita mezi voliči a blíží se takzvané midterms volby do Kongresu, však současný prezident doufá, že by se prudký pokles ropných cen mohl stát jeho esem v rukávu. No a jak se nejlépe dá snížit cena produktu? Když masivně zvýšíte nabízené množství.
A zde se dostáváme k Venezuele. Tato země má jedno z největších ropných bohatství na celé planetě. Bylo objeveno na začátku 20. století a rychle nastartovalo ekonomiku celé země. Přilákalo však také americké těžařské společnosti, které nad ním pomocí metod legálních i ilegálních rychle získaly většinovou kontrolu. Tento stav trval až do nástupu Huga Cháveze, který celý průmysl znárodnil a dostal ze země americký vliv. Za to byly na Venezuelu uvaleny sankce a její ropa tak dnes nemůže směřovat do rukou USA a mnoha dalších zemí. Díky potřebám Číny není ze světového trhu kompletně vyloučena, ale její pozice je daleko slabší než ve 20. století.
Plnohodnotný návrat venezuelské ropy na světový trh by mohl mít obrovské následky na globální ceny paliv, jež by se rychle ukázaly především v USA. Pro Trumpa je to jeden z hlavních důvodů pro zájem o Venezuelu a v minulosti už několikrát mluvil o nutnosti vyřešit problematické vztahy s touto zemí. Jeho řešení se nakonec ukázalo jako zcela bezprecedentní vojenská operace, jež unesla venezuelského diktátora Nicholase Madura a jeho manželku. Likvidace tohoto vůdce, který byl hlavním protiamerickým symbolem, však možná bude pro Bílý dům stačit. Symbolická hlava byla useknuta a zbytek režimu nyní ví, čeho jsou vojska USA schopna.
Tento až překvapivý pragmatismus vůči zbytku venezuelského režimu byl vidět na Trumpových pooperačních konferencích. Dost jasně v nich řekl, že je ochoten tolerovat zbývající venezuelské elity a nemá v plánu v zemi nastolit novou vládu pod vedením exilové demokratické opozice. Několikrát sice zmínil, že chce ze země do budoucna učinit demokracii, ale v tomto bodě byl velmi vágní. V otázce ropy byl však naprosto jasný. Má se znovu dostat na trh a bude opět pod kontrolou USA. Tato strategie má své odpůrce i příznivce. Není však jasné, zda Trump tušil, jakou paniku způsobí mezi zasvěcenými kruhy v Moskvě.
Velká patriotická panika
Ruský vojenský gigant plánoval na Ukrajině třídenní vojenskou operaci. Po třech letech války musí nyní sledovat, jak USA dokázaly zajmout nepřátelského vůdce během tříhodinové operace, což pouze ukazuje, jak neschopné byly ruské útoky na Kyjev z počátku roku 2022. Část analytické komunity se však místo tohoto potupení zaměřuje na daleko více urgentní problém, který díky americké strategii může nastat. Výše jsem zmiňoval, že Trumpova snaha o získání venezuelské ropy zasáhne celý svět. Zatímco pro USA by pád cen byl vítanou novinkou, to samé nejde říct o současných producentech ropy. Obzvlášť zlá je to však zpráva pro zemi, která na exportu této suroviny zakládá svou samotnou existenci.
„Rusko je ve skutečnosti čerpací stanice, jež se maskuje jako stát.“ Tato slova zesnulého senátora USA Johna McCaina neztrácejí po letech na pravdě. Díky válce na Ukrajině se export pohonných hmot stává čím dál významnější metodou, již ruská ekonomika používá pro přežití západních sankcí. Problém však je, že ani přátelské státy, které od Ruska ropu berou, dodnes neodmítnou případnou levnější nabídku ze zahraničí. Venezuelská ropa by logicky přinutila všechny ostatní producenty snížit své ceny, aby jí mohli konkurovat, což by pro Rusko byl prudký a nemilosrdný šok. Byl to přeci jen prudký pád cen ropy, jenž v 80. letech pomohl zdecimovat ekonomiku Sovětského svazu.
Právě tento případ cituje řada ruských komentátorů. Zatím nejhlasitější z nich je Oleg Deripaska, který je vlivným oligarchou a jenž má dlouhodobě komplikované vztahy s Vladimírem Putinem. Jeho komentář však dobře ilustruje obavy ruské elity z venezuelské situace. Dle Deripasky si USA získají ovládnutím Venezuely tak velkou část světových zásob ropy, že budou moci určovat její globální cenu, kterou prudce srazí. V takovém případě prý nebude možné, aby Rusko pokračovalo v současné ekonomické politice, jež je na vysokých cenách pohonných hmot extrémně závislá.
Deripaska a další komentátoři upozorňují na fakt, že Rusko už teď plánuje v příštím roce pokrýt své válečné výdaje především novými daněmi na soukromé podnikatele, což bude tvrdou ranou pro zbývající schopné businessmany v zemi. Případný propad cen ropy by musel být pokryt buď dalšími daněmi, či rozsáhlými škrty, což by prudce zhoršilo ekonomickou situaci v zemi a mohlo by vést k otevřenému hněvu obyvatelstva a významných částí ruské elity. Právě nejvyšší složky ruské společnosti jsou navíc největší potenciální hrozbou pro současný režim a jejich nenávist by mohla být reálnou hrozbou pro samotného Putina.
Mezitím navíc pokračuje ukrajinská kampaň vůči ruskému ropnému a plynovému průmyslu, jež už nyní dokázala ochromit významnou část těžebních zařízení v zemi. Je zajímavé, že tuto kampaň několikrát otevřeně podpořil i Donald Trump, který jinak většinou ignoruje či kritizuje velké akce ze strany Ukrajiny. Americký prezident navíc v nedávných rozhovorech překvapivě ostře kritizoval Putina, a to za neochotu vyjednávat a také za lhaní o ukrajinském útoku na jeho sídlo. Prudce se měnící nálada Donalda Trumpa tak může pro jednou být výhodou pro Kyjev, jenž by případnou ekonomickou krizi v Rusku s nadšením přivítal.
Nejistoty oranžových plánů
Celý tento scénář je rozhodně atraktivní pro všechny oponenty ruské expanze, ale má kolem sebe několik nevyjasněných otazníků. První z nich je nejasná pozice venezuelské vlády, jež v posledních dnech evidentně hraje dvojí hru. Nová venezuelská prezidentka stihla během několika dní ve funkci vyjádřit jak svou opozici vůči Američanům, tak svou ochotu s nimi jednat a navíc aktivně komunikuje se zástupci Číny a Ruska. Členové Trumpovy prezidentské administrativy už stihli říct, že tato veřejná prohlášení neberou nijak vážně a že probíhají tajná jednání. O nich však veřejnost nic neví, a vůbec proto není jasné, zda existuje jakákoli shoda mezi oběma stranami.
I v případě amerického triumfu a převzetí ropných rezerv by však nová Trumpova strategie čelila několika vážným problémům. Prvním z nich je současný stav samotných těžařských zařízení. Mnohá z nich dlouhodobě čelí mechanickým problémům, které vyvstaly kvůli nedostačující údržbě a korupci, jež vysála potřebné peníze z nutných oprav. Ví se, že značná část venezuelských zařízení čelí těmto problémům, a místní ropná produkce by tak i v případě plného uvolnění zahraničních sankcí nemohla rychle dosáhnout své bývalé slávy. Zastaralost mnohých zařízení by navíc pravděpodobně přinutila americké společnosti, aby postavily zcela nové těžařské stroje.
A to zdaleka není jediný problém. Venezuelská ropa je mnohými považována za obzvlášť těžkou a špinavou, což stěžuje její těžbu a mohlo by vést k dalším zpožděním nových exportů. I kdyby navíc tato produkce byla sjednána s novou venezuelskou vládou, tak by mohla narazit u gangů a milic, kterých je v zemi mnoho a jež mají se současným režimem silně komplikované vztahy. A pak je tu varianta, že venezuelská vláda odmítne spolupracovat a USA se rozhodnou provést plnohodnotnou invazi. Rekonstrukce venezuelského ropného průmyslu by se v takové situaci stala extrémně náročnou, ne-li nemožnou. I kvůli tomu může být ochota amerických ropných společností zapojit se do tohoto projektu mizivá.
Je dost možné, že nový příliv ropy přijde až v průběhu několika let, což by mohlo dovolit Rusku, aby se na Ukrajině dobojovalo k aspoň částečně přijatelnému příměří, které by si pravděpodobně přisvojil sám Donald Trump. I v tomto případě by však případný pád ropných cen mohl být pro Vladimira Putina a jeho režim extrémní ranou. Okupace ukrajinských regionů bude extrémně nákladná a Rusko bude muset na hranicích udržovat mohutnou armádu. V této situaci by se ekonomická krize mohla velmi jednoduše stát příležitostí, kterou Kyjev využije pro znovuzískání svých ztracených oblastí.
Válka na Ukrajině a krize v Venezuele jsou příklady událostí, jež prudce mění naše vnímání moderního světa. Přichází nový systém, který se nebude zajímat o staré ideje mezinárodního práva a spravedlnosti. Tento stav může často být ničivou věcí pro demokratický svět, ale v některých případech by mu mohl napomoci. Povede venezuelská krize k Putinovu pádu? Možná ne sama o sobě, ale může být rozhodujícím faktorem, jenž tomuto krutému tyranovi zlomí vaz.
Reuters, 2026: Venezuela's oil and mining sectors: large potential, weak infrastructure, Online: https://www.reuters.com/business/energy/venezuelan-oil-industry-worlds-largest-reserves-decaying-infrastructure-2026-01-03/
GULDOGAN, Diyar v Anadolu Ajansi, 2026: ‚I'm not thrilled with Putin,‘ says Trump, Online: https://www.aa.com.tr/en/americas/im-not-thrilled-with-putin-says-trump/3789064
Eurasianet, 2026: Evaluating the impact of US power play in Venezuela on Eurasian energy suppliers, Online: https://eurasianet.org/evaluating-the-impact-of-us-power-play-in-venezuela-on-eurasian-energy-suppliers
SAUER, Pjotr v The Guardian, 2026: From grudging respect to unease: Russia weighs up fall of Maduro, Online: https://www.theguardian.com/world/2026/jan/05/russia-weighs-up-fall-of-nicolas-maduro-venezuela
