Článek
Část voličů vládních stran má z nadcházejících voleb pochopitelné obavy. Hnutí ANO suverénně kraluje průzkumům, do parlamentu se chystá koalice Stačilo, Tomio Okamura a jeho dočasní přátelé a s trochou štěstí také fanouškovský klub Filipa Turka. Zdá se, že už strany současné vlády nemají šanci tento stav zvrátit. To je možná pravda, ale vládní voliči mohou nalézt uklidnění v jedné věci. Andrej Babiš si své vítězství dlouho užívat nebude, protože ho očekává povolební noční můra.
Noční můra vládnutí
Staronový premiér Andrej Babiš není žádným nováčkem v otázce sestavování vlád. Roku 2013 jeho zbrusu nové hnutí ANO poprvé vstoupilo do poslanecké sněmovny díky efektivní spolupráci s KDU-ČSL a vítěznými sociálními demokraty, jež nakonec vedla k zformování vlády všech tří stran. O čtyři roky později však situace byla o dost horší. Babiš sice vyhrál volby, ale pravicové strany včetně lidovců s ním odmítly spolupracovat a volbami zdecimovaná ČSSD dlouho váhala. Po sedmi měsících dokázal nakonec sestavit menšinovou vládu s nepoučitelnými sociálními demokraty a tolerancí KSČM a ukončil tak nejdelší období sestavování vlády v dějinách České republiky.
Dost možná nás však letos čeká ještě větší drama. Dříve užitečná Sociální demokracie je prakticky pryč a Babišova snaha vypěstovat si poddajnou náhradu evidentně pokulhává. V minulých volbách to mělo být hnutí Přísaha a letos si roli přirozených koaličních partnerů hnutí ANO vysnili Motoristé. Ti však začínají v průzkumech pokulhávat, a i v případě proniknutí do sněmovny nedostanou dost hlasů na to, aby spolupráce s nimi stačila hnutí ANO k sestavení vlády. To však Babiše připravuje o ideální partnery, což také vede k jeho rostoucí neochotě bavit se o budoucím sestavení vlády jak s médii, tak s voliči. Jediné, na čem Andrej Babiš trvá, je nemožnost spolupráce s jakoukoliv ze současných vládních stran, ale to mu ponechává pouze dvě silně nepříjemné vládní varianty.
Za prvé je tu SPD. Opomiňme na moment všechny výhrady kolem politických rozporů a osobních křivd mezi Babišem a Tomiem Okamurou. Spolupráce s SPD je pro ANO špatná už proto, že je Okamura jedním z mála českých politiků, který je podobně všehoschopný jako Andrej Babiš. Připomeňme například jeho finanční vydolování strany Úsvit a následné stvoření SPD. Okamuru nejde porovnávat s Janem Hamáčkem nebo bývalým vedením KSČM, kteří Babišovi téměř všechno odkývali s minimální opozicí. Šéf SPD bude plně ochoten Babiše vydírat, aby silný podíl na moci.
Podobně je to i u Stačilo. Kateřina Konečná je zkušená europoslankyně s dlouho kariérou vyjednávání a lobbingu, která dobře viděla, jak pasivní spolupráce s ANO málem české komunisty zničila. Další mocenský partner, který z Babiše bude chtít dostat, co možná nejvíce ústupků. Pro autoritářského vůdce hnutí ANO jsou to skutečně nepříjemné varianty. A co teprve menší partneři? Jak SPD, tak Stačilo budou mít v řadách svých poslanců také své koaliční partnery. Těch sice nebude mnoho, ale v těsné sněmovně, kde může lehce rozhodovat každý hlas se mohou stát klíčovými. Být rukojmím Okamury a Konečné je jedna věc. Ale, aby o přežití vlády rozhodovali lidé, jako je Daniel Sterzik či Jindřich Rajchl? Méně stabilní koalici si člověk jen těžko představí.
Vítejte v Sofii
Píše se rok 2021 a blíží se volby. Dosavadní premiér, který se původně profiloval jako politický outsider, musel čelit obviněním z korupce a lidovým protestům. Na vzestupu jsou reformované politické síly, které slibují, že přinesou potřebnou změnu a premiéra pošlou do politického důchodu. Ano toto shrnutí popisuje politickou situaci v naší vlasti, ale také dostatečně přibližuje vývoj v nedalekém Bulharsku. V balkánském státě se podobně jako u nás podařilo odstavit od moci kritizovaného premiéra Boyko Borisova. Ten sice, vyhrál volby na počet hlasů, ale neschopnost sestavit vládu vedla k jeho rezignaci a novým volbám.
Následující situace by se dala označit za volební záplavu. Mezi lety 2021 a 2024 došlo v Bulharsku k sedmi parlamentním volbám a vystřídalo se šest premiéru, z nichž tři vedli úřednické vlády, které jmenoval bulharský prezident. Hlavní problém byl, že v žádných volbách nedošlo k velkému přelivu voličů a situace se tak nikdy dostatečně nezměnila. Borisov odmítl požadavky extrémistů pro zformování nové vlády a opoziční strany se nedokázaly dohodnout na efektivní koalici. K tomu přidejme roztříštěnost bulharského parlamentu a neochotu voličů volit jiné strany, což ve výsledku vedlo ke kompletní politické paralýze Bulharska.
Situaci nakonec konečně vyřešilo letošní zformování koaliční vlády, kterou tvoří jak strana premiéra Borisova, tak její bývalí odpůrci. Bolavý kompromis byl nakonec lepší variantou než pokračování volebního chaosu. Zde český čtenář možná rozhořčeně prohlásí, že podobná situace nemůže v naší zemi nastat. Bohužel na to máme ideální podmínky. SPD a Stačilo přivedou do sněmovny své partnery a koalice Spolu se v případě špatného volebního výsledku pravděpodobně rozpadne, což nám zajistí extrémně roztříštěnou poslaneckou sněmovnu. Vládní strany a se zapřisáhly, že nebudou spolupracovat se svým nenáviděným oponentem a extrémisté budou mít velké požadavky, které Andrej Babiš jen těžko stráví. K bulharskému scénáři, kdy ČR nebude schopná zformovat stabilní vládu, tak máme přinejmenším nakročeno.
Koalice národní spásy či zkázy?
Matematické počty jsou nemilosrdné. V žádném z průzkumů za poslední měsíc nedokáže koalice ANO a Motoristů zformovat vládu. Spojenectví mezi ANO a SPD pak kolísá mezi nedostatkem hlasů a těsnou většinou, kterou by mohli zničit Okamurovi menší partneři. Stačilo se do sněmovny s největší pravděpodobností dostane, ale samo s Babišem vládu nesestaví. Andrej Babiš tak dost možná bude muset zformovat skutečně monstrózní koalici s SPD a Stačilo, která by pravděpodobně měla dost hlasů, aby mohla ignorovat největší radikály. Znamenalo by to však silné ústupky oběma partnerům, kteří by si mohli diktovat téměř jakékoliv podmínky.
Druhou možností je spojenectví, kterému říkám koalice národní spásy. V ní by se část stran současné vlády rozhodla, že je koalice či tolerance Andreje Babiše lepší než příchod radikálů do vlády. To dnes samozřejmě všechny vládní strany vylučují, ale tato rétorická jistota jen těžko přežije příchod volebních výsledků. A co hnutí ANO? To by sice také muselo kompletně otočit celou svou rétoriku, ale k podobným reformám myšlení už v hnutí Andreje Babiše došlo několikrát. Taková dohoda by sice zklamala mnoho voličů a rozzuřila by české radikály, ale pro fungování státu je v současnosti asi tou nejlepší variantou, která se může odehrát.
A pak tu máme bulharskou situaci, kdy se žádná vláda nezformuje a přijde série nových voleb a úřednických vlád. V tomto scénáři bude klíčovou roli hrát prezident Petr Pavel, který se najednou dostane do centra politického dění a bude muset aktivně zasáhnout. Pro už tak zpochybňovaný systém parlamentní demokracie to může být rána, ze které se jen těžko zotaví. To vše jsou však samozřejmě jen spekulace. Do voleb stále zbývají dva měsíce a situace se ještě může radikálně změnit. Zatím to však vypadá, že největší politická bitva začne až poté, co se volební místnosti definitivně uzavřou.
Zdroje a další četba:
Marinova, Iren a Lindholm, Rickard v Wilson Center: Bulgaria: Political Crisis With No End in Sight? (online): https://www.wilsoncenter.org/article/bulgaria-political-crisis-no-end-sight
Výpočet mandátů pro volby: https://programydovoleb.cz/vypocet-mandatu
V iRozhlas: Druhá Babišova vláda získala po více než patnácti hodinách jednání poslanců důvěru (online): https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vlada-cr-andrej-babis-duvera-2018_1807110800_ako
