Článek
No a je to tady znova. Občané USA si brzy vyberou nový pár, který se nastěhuje do Bílého domu ve Washingtonu D.C. A prakticky nikdo si není jistý, kdo by mohl tentokrát vyhrát. To je překvapivě neobvyklá situace. V letech 2016 a 2020 si průzkumy byly velmi jisté vítězstvím demokratických kandidátů (roku 2016 velmi nepřesně). Poněkud méně jisté si průzkumy byly v letech 2004 a 2012, ale tak těsnou remízu jako nyní bychom naposledy musely hledat v 70. letech. Proč jsou současné volby tak nejasné? Dá se jejich výsledek lépe určit? A má cenu si v úterý zničit svůj spánkový režim pozorováním volebních výsledků do ranních hodin?
Průzkumy, ach ty průzkumy
Průzkumy veřejného mínění mají v USA dlouhou a slavnou tradici. Od prvních skutečně vědeckých průzkumů Gallup ve třicátých letech až po extrémně detailně provedené předvolební modely dnešních dnů. Tento dlouhý postup však neznamená, že by již průzkumy byly kompletně neomylné. Naopak, zdá se že se jejich spolehlivost dost možná zhoršuje. Zatímco ve volbách mezi lety 1936 a 2016 došlo k občasným překvapením (například triumf prezidenta Trumana roku 1948 či silné vítězství prezidenta Reagana roku 1980), od roku 2016 se průzkumy potýkají s čím dál větším množstvím problémů.
Pro další text je dobré si připomenout, že americké volby nerozhoduje celkové množství získaných hlasů v celém USA, ale vítězství v klíčových státech, které pak jednotlivým kandidátům dají své volitelské hlasy. Těch je pro vítězství potřeba alespoň 270 (z 538). V extrémně nepravděpodobném scénáři může dojít také k remíze 269 na 269 a v tom případě by prezidenta vybral americký kongres.
Volby roku 2016 byly neobvyklé tím, že průzkumy podcenily oba hlavní kandidáty. Jak Hillary Clinton, tak Donald Trump získaly v množství hlasů o několik procentních bodů více než průzkumy očekávaly. Pro Trumpovo vítězství se však stalo klíčové získání států takzvaného Rezavého pásmu, specificky Pensylvánie, Wisconsinu a Michiganu, kde průzkumy ukazovaly pohodlné demokratické vítězství, což vedlo k podcenění příprav v regionu. V kombinaci s Trumpovou velmi přesně mířenou kampaní to nakonec vedlo k vítězství republikánského kandidáta. Rok 2020 zase tyto státy bezpečně přisoudil demokratům, což se opět ukázalo jako nepřesné. Lépe vedená kampaň a Trumpovi politické problémy však nakonec tyto státy těsně získaly pro Joe Bidena.
A co teď? Pro jednou nemáme o osudu těchto tří států téměř žádné ponětí. Všechny tři jsou v průzkumech extrémně těsné, a to taky díky opakovaným snahám průzkumových agentur napravit chyby z předchozích volebních období. Problém je, že si nikdo dodnes není plně jistý, co za chybu se stalo. Existuje celá řada teorií, které se především zaměřují na možnou nechuť podporovatelů Donalda Trumpa a republikánské strany vyjádřit se v průzkumech. Snaha o lepší započítání republikánských hlasů však skončila lehkou blamáží, když roku 2022 průzkumy naopak silně podcenily demokratickou stranu, která si oproti většině očekávání udržela kontrolu nad americkým senátem. Je však stále možné, že se problém průzkumů spíše, než celé republikánské strany točí pouze kolem samotného Donalda Trumpa.
Ten má dle současných odhadů dobrou šanci znovu získat prezidentské křeslo. Swing states, tedy americké státy, které jsou pro volby rozhodující, je tentokrát podle většiny odhadů sedm. Pouze ve dvou z nich vede dle agentury 538 Kamala Harris (Michigan a Wisconsin), a to pouze o jeden procentní bod. Ve čtyřech (Severní Karolina, Nevada, Arizona a Georgia), vede Donald Trump. Rozhodující by pak pro oba kandidáty byla Pensylvánie, která je extrémně těsně vyrovnaná. Viceprezidentka Harris by mohla volby vyhrát i pokud by ze všech sedmi státu získala pouze ony tři veledůležité státy Rezavého pásma, tedy Pensylvánii, Michigan a Wisconsin. Bylo by to extrémně těsné vítězství (270 volitelských hlasů oproti 268 Trumpovým), ale viceprezidentce by to stačilo.
A přinejmenším jeden nečekaný průzkum by mohl pro Kamalu Harris znamenat velké vzpružení. Selzer & Co. je průzkumová agentura ve státě Iowa, která již několikrát předvedla nečekanou přesnost. Roku 2008 jako jediná správně odhadla triumf Baracka Obamy v primárkách demokratické strany. Roku 2016 správně ukázala na silné vítězství Donalda Trumpa. A roku 2020 si díky jejímu průzkumu mnoho lidí uvědomilo, že místo jasného vítězství Joe Bidena dojde k velmi těsné volební bitvě. Tento rok její průzkum ukazuje, že by Kamala Harris mohla vyhrát Iowu, což by byl absolutní šok ve státě, které všechny agentury jasně přisuzují Trumpovi. I kdyby zde Harris nevítězila, mohl by tento průzkum znamenat daleko silnější podporu v Rezavém pásmu, než se nyní očekává.
Co skutečně zajímá Američany?
Volby se samozřejmě nemusejí odhadovat jen skrze průzkumy ve stylu kandidát vs. kandidát. Každé volby mají své rozhodující problémy, které motivují voliče k tomu, aby se jich zúčastnili. Roku 2020 to v Americe byla například pandemie COVID 19 a její zvládnutí/nezvládnutí administrativou prezidenta Trumpa. Roku 2016 získal Trump na svou stranu mnoho bývalých demokratů skrze svou rétoriku o migraci a záchraně amerického průmyslu. I tento rok mají obě strany svá hlavní témata, která podle nich dokážou zajistit volební triumf. Demokraté volají po ochraně práv na potrat, zatímco republikáni zaměřují svou pozornost opět na migraci. A obě strany samozřejmě chtějí vyhrát boj o ekonomiku.
„Je to o ekonomice hlupáku!“ Tak se roku 1992 vyjádřil jeden z hlavních stratégů budoucího prezidenta Clintona o hlavní otázce voleb. Měl naprostou pravdu. Prezident Bush starší, který se ještě roku 1991 těšil ohromné popularitě díky úspěšné intervenci v Iráku byl roku 1992 tvrdě poražen díky špatnému stavu ekonomiky USA. Svou roli samozřejmě hrály i další faktory, ale ekonomika a její vnímání veřejností jsou nutnou součástí každé prezidentské kampaně. Zde by tento rok měl dle průzkumů nahrávat republikánům. I přes obnovu ekonomického růstu je dle průzkumů agentury Gallup velká část americké veřejnosti nespokojená s jejím současným stavem. 54 % voličů považuje Trumpa za kandidáta, který bude mít lepší vliv na ekonomické blaho země
I v migraci má Trump navrch ve veřejném mínění. Jeho tvrdá proti-migrační rétorika je jednou z mála otázek, kde Trump nikdy příliš své názory neměnil. Naopak, podařilo se mu vnutit tvrdší rétoriku celé zemi. Dříve daleko pro-imigrační názory demokratů začínají opadávat. Harris ve své kampani několikrát slíbila silnější kontroly hranic a najmutí tisíců nových pohraničních stráží. To je v mnohém shodné s celosvětovými trendy, kdy se migrační politika stává čím dál přísnější, ale Trump si zaslouží být považován za jednoho z hlavních pionýrů tohoto přístupu. V průzkumech má také navrch například ve zvládnutí zahraničních otázek.
Demokraté však mají své vlastní triumfy. Potraty jsou dost možná největším z nich. Rozhodnutí nejvyššího soudu z roku 2022, které vedlo k omezení potratových práv v řadě států bylo vnímáno jako jeden z hlavních důvodů pro dobré demokratické výsledky z roku 2022. Celá otázka je extrémní magnet pro ženy a mladé, kteří by jinak dost možná nepřišli volit. Sám Trump se v otázce potratů snaží kličkovat, ale na rozdíl od jiných otázek zde nenachází mnoho úspěchů. Harris také drží náskok v otázkách zdravotnictví a klimatické krize, což jsou opět otázky, které mohou zmobilizovat klíčové skupiny občanů USA.
Dlouhodobě existuje v USA tradice takzvaných říjnových překvapení, která silně ovlivní dosud vyrovnané volby. Například roku 2004 to byl nepřátelský projev Usámy bin Ládina, který posílil šance prezidenta Bushe mladšího na znovuzvolení. Tento rok se taková událost pravděpodobně nestala. Někteří zmiňují nedávnou aféru kvůli urážce, kterou člen Trumpovi kampaně prohlásil o americkém teritoriu Puerto Rico, ale urážlivé komentáře jsou součástí Trumpova stylu už od roku 2016 a představa, že zrovna nyní radikálně promění volby je dost nereálná. Vyjádření podpory, které vůči viceprezidentce Harris vydali různí umělci, zpěváci a herci pravděpodobně též nebude rozhodující, ale mohlo by zvýšit ochotu některých voličských skupin.
Historicky podivná kampaň
Kromě již zmíněné vyrovnanosti je však celá současná kampaň prazvláštní záležitostí. V amerických dějinách neviděné. Už samotný výběr kandidátů působí jako špatně psaná fikce. Donald Trump i přes svou porážku roku 2020 bez větších problémů rozprášil všechny své oponenty ve stranických primárkách a s většinovým nadšením strany pohodlně započal kampaň. Joe Biden vyhrál své vlastní stranické primárky obdobně jednoduše, což je u stávajícího prezidenta běžné, ale následně mu byl zlomen vaz sérií televizních debat a projevů. Jeho odstoupení z voleb po vítězství v primárkách je zcela ojedinělé a následné rychlé sjednocení strany za Harris též.
Celá Trumpova kampaň za znovuzvolením je dost neobvyklá. Poražení prezidentští kandidáti se moc často pro další kolo nevracejí. Ještě méně časté je, aby se vrátil prezident, který prohrál svůj boj o znovuzvolení. To se v amerických dějinách podařilo pouze jednomu člověku, a to demokratickému prezidentu Groveru Clevelandovi, který vyhrál volby v letech 1885 a 1893. To bylo v éře, kdy demokraté volby prakticky nevyhrávali a celkově byli považováni za stranu poraženého jihu, která silně podporovala rasovou segregaci a měla kontakty na Ku Klux Klan. Velice odlišná doba od současnosti. Trumpův návrat je unikátní a jeho případné znovuzvolení extrémně unikátní.
Ještě zvláštnější jsou další události, které měly ovlivnit kampaň. Atentát na Donalda Trumpa, který měl dle některých komentátoru volby rozhodnout neznamenal nakonec prakticky nic. Přes dočasné zvýšení Trumpovi podpory se čísla brzy vyrovnala a po nástupu viceprezidentky Harris dokonce překlopila ve prospěch demokratů, což se obzvlášť projevilo po debatě mezi oběma kandidáty. Tato výhoda nakonec též zmizela, a to i přes zlepšující se situaci v americké ekonomice. A dodnes není jasné, jak moc nakonec s výsledky ještě zahýbe Izraelsko-palestinský konflikt. Celý rok by se dal přirovnat k jízdě na pouťové dráze, kde si nikdo není jistý, co ho čeká příště.
Přes všechny nejistoty a změny v průzkumech však existuje jeden člověk, který se rozhodl výsledky odhadnout a za svým názorem si už několik měsíců stojí. Allan Lichtman a jeho systém 13 klíčů (klíčových faktorů, které rozhodnou volby), již od roku 1984 předpovídá volební vítěze. S výjimkou roku 2000 se mu vždy podařilo správně odhadnout vítězného kandidáta, a to včetně obou voleb, ve kterých kandidoval Donald Trump. A nyní prohlásil, že dle jeho systému zvítězí Kamala Harris. To sice zpochybnilo několik dalších expertů na průzkumy, ale Lichtman si za svým názorem pevně stojí.
Tento odhad v kombinaci s výsledkem průzkumu z Iowy mě samotného vede k názoru, že pravděpodobnějším vítězem bude viceprezidentka Harris. Je to spíše odhad s pravděpodobností 51 ku 49 než nějaká má jistota, ale v tuto chvíli si za ním stojím. Výsledky budou postupně vyházet najevo během středy a bude to napínavé sledování, které je však lepší nechat si na rozumné hodiny. Sám se touto radou sice řídit nebudu, ale s lehkou dávkou pokrytectví ji všem doporučuji. Tyto volby na další čtyři roky určí důležitou část směřování USA i celého světa a jejich ignorování se nikomu nevyplatí.
Zdroje a další četba:
Thomas, Scott: Presidential Election Handbook 1789-2024: Breakdowns of All 59 Races in U.S. History (Plus a Preview of the 60th), Niawanda Books, 422 stran, ISBN: 979-8218293741
Beat, Matt: Mr. Beat presents…The Ultimate American Presidential Election Book: Every Presidential Election in American History (1788-2020), vydána nezávisle, 185 stran, ISBN: 979-8706694913
Předvolební průzkumy: Polls | FiveThirtyEight
Volební indikátory dle Gallup: https://news.gallup.com/610757/2024-presidential-election-center.aspx#ite-610778
